Přehrada Lac d'Emosson

Přehrada Lac d'Emosson | foto: David Hainall, pro iDNES.cz

Unikátní úzkokolejkou k přehradě Lac d'Emosson a stopám dinosaurů

  • 3
V okolí Mont Blanku je celá řada unikátních lanovek a ozubnicových železnic. Mezi nejzajímavější patří systém lanovek a historické železnice k švýcarské přehradě Lac d'Emmosson. Vydejte se s námi k malebnému vodnímu dílu a do nádherných hor na pomezí Švýcarska a Francie.

Tohle léto bylo v horách podivné. Všude ležela spousta sněhu a řada atrakcí prochází rekonstrukcí. Výjimkou není ani historická lanovka Châtelard VS, která byla postavena původně již v roce 1920 a je pro veřejnost v současné době uzavřena.

Châtelard VS

Lanovka, kterou v roce 1920 postavila firma Louis de Roll, sloužila k transportu materiálu pro stavbu přehrady Berberine. Veřejnosti byla zpřístupněna mezi lety 1935–1968. Celá atrakce se dochovala jen díky partě nadšenců, kteří v roce 1975 založili Zábavní park Châtelard VS a postupně toto technicky unikátní zařízení renovují a opravují. Znovu otevřena by měla být na jaře 2014.

Naštěstí zůstává v provozu unikátní historická železnice a výtah k přehradě. Nezbývá tedy než vyjet serpentinami směrem na Finhaut a pokračovat dál k přehradě Lac d'Emosson. V ostré pravotočivé zatáčce odbočuje vlevo úzká asfaltka ústící na malé travnaté parkoviště. Poblíž je autobusová zastávka Finhaut - Corbes.

Z malého improvizovaného parkoviště stoupáme asi 20 minut po široké lesní cestě až ke stanici historického vláčku Les Montuires. Kvůli probíhající rekonstrukci je stanice jedním velkým stanovištěm. Koukáme dolů z kopce na kolejnice, po kterých jezdí dvě kabiny lanovky po svahu s největším sklonem na světě, který místy dosahuje úctyhodných 87 %.

Po úzkokolejce s úžasnými výhledy na Mont Blanc

V pokladně si kupujeme jednosměrnou jízdenku k přehradě a dostáváme jízdenku z malého tvrdého kartonu, který nám průvodčí procvakne stařičkými kleštěmi. Můžeme nastoupit do vyhlídkových vagonů. Úzkokolejná železnice má rozchod kolejnic 600 mm a poskytuje neopakovatelný výhled na masiv Mont Blanku.

Soupravu táhne malá lokomotiva poháněná elektromotorem. Vyhlídková železnice projíždí několika tunely, končí ve stanici Pied du barrage a navazuje na jednokolejný výtah překonávající posledních 140 výškových metrů k přehradě. Původní jednokolejnou "zubačku", zprovozněnou v roce 1977, nahradil v roce 1991 výtah Minifunic Châtelard VS.

Při jízdě historickým vláčkem se otvírají nádherné výhledy na masiv Mont Blanku.

Přehrada Lac d'Emosson a dechberoucí panoramata

Systém lanovek a historický vláček však nejsou jedinými lákadly této oblasti. Přehrada Lac d'Emosson a hlavně impozantní hory nad ní poskytují bohaté turistické vyžití. Vlastní přehrada se nachází v nadmořské výšce 1 930 m a zabírá rozlohu 3,27 km².

Tip na dovolenou

Nabídka zájezdů do Švýcarska a Francie na dovolena.iDNES.cz.

Maximální hloubka dosahuje 161 m, přehrada představuje rezervoár vody pro elektrárnu o výkonu 189 MW. Voda je posléze přečerpána a pohání ještě další turbínu o výkonu 162 MW. Zajímavé je, že první přehrada zde byla postavena již v roce 1925. Současná hráz přehrady vysoká 180 m vznikla v letech 1969–1973.

Na trati k přehradě Lac d'Emosson jezdí otevřené vagony umožňující fantastické výhledy.

Při jízdě historickým vláčkem se otvírají nádherné výhledy na masiv Mont Blanku.

V roce 1955 pak byla o 300 m výš postavena další přehrada Lac du Vieux Emosson. Společně s Lac d'Emosson tvoří dokonalý energetický systém a podle potřeby dochází k přepouštění vody mezi jednotlivými nádržemi.

Procházíme se po hrázi a obdivujeme hory, které se zvedají nad vodní hladinu. Vody zde v první polovině srpna bývá méně. Přehrada se plní po okraj v jarních měsících a začátkem léta, kdy v okolních kopcích taje sníh.

Přehrada Lac d'Emosson

Ke stopám dinosaurů, raritě oblasti

Je kolem poledne a obloha skoro bez mráčku. Podle předpovědi se má však pokazit počasí a mohou se objevit i bouřky. Nic však zatím nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k dramatické změně, a tak zahajujeme výstup k raritě této oblasti, k otiskům stop dinosaurů, jejichž stáří se odhaduje na 230 milionů let. Objevil je v roce 1976 francouzský geolog Georges Bronner nad přehradou Lac de Viex Emosson výšce 2 300 m n. m. v druhohorních zkamenělých sedimentech.

S ohledem na čas a hrozbu odpoledních bouřek nevolíme úplně nejvhodnější trasu a od rozcestníku za hrází Lac d'Emosson stoupáme přímo po cestě pojmenované Goge de la Veudate směrem na Traces de Dinosaures, Col des Corbeaux a Col de la Terrase (2 648 m). Cesta stoupá vlevo od silnice k přehradě Lac de Viex Emosson nádhernými, svěže zelenými alpskými loukami kolem hluboce zaříznutého údolí horské bystřiny.

Výrazné sedlo Col des Corbeaux na obzoru trochu mate v orientaci, ale po slabé hodince a půl stoupání přicházíme k velké kamenné pyramidě na plochém hřebínku a nenápadnému rozcestí s přímým výhledem na sedlo Col des Corbeaux. Při pohledu kolem sebe si připadám jako v jiném světě. Odkryté vrásy a skály připomínají zašlé dávné časy, kdy se po břehu moře oddělujícího budoucí Evropu a Afriky procházeli v období druhohor dinosauři. Zkamenělé sedimenty se během let přeměnily v ploché skály, vrásy jsou jasně viditelné.

Nedaleko pod hřebenem směrem na Col des Corbeaux se pak nachází největší unikum zdejších hor: stopy dinosaurů. My jsme je nakonec bohužel kvůli blížící se bouřce neviděli. Představuju si velké kolosy vážící několik tun, jak kráčí po břehu moře krajinou, která již dávno neexistuje. Kdo by si ale představoval otisky ohromných rozměrů, bude asi zklamán, velikost stop je do asi 30 cm délky. Přesto se jedná o lokalitu minimálně evropského, ne-li světového významu.

Při výstupu do sedla Col de la Terrasse (2 648 m) procházíme kolem malebného jezírka.

Kolem salaše vstříc kozorožcům

Vracíme se zpět a stoupáme přes ploché skalky do sedla Col de la Terasse. Výstup trvá zhruba půl hodiny. První část sestupu k chatě Ref. de la Loriaz je příkrý a ze začátku v serpentinách překonáváme i nízké skalky a sestupujeme sutí. Chata, resp. seskupení budov, slouží nejen jako horská restaurace, ale i jako ekosalaš s možností čím dál populárnější a vyhledávanější možností ekoturistiky, a to včetně ubytování a tím i autentického zážitku života ve vysokých horách.

Zdejší hory jsou také typické výskytem kozorožců horských. Nad Chamonix většinou potkáváme samice s mláďaty, ale zde nám znenadání zkřížil cestu mladý samec. Kozorožci jsou mohutní sudokopytníci s délkou těla kolem 100–150 cm a s hmotností v rozpětí 70–120 kg. Mají mohutné rohy vyrůstající dozadu v širokém oblouku. V zimě vyhledávají svahy s odvátým sněhem, do nižších poloh obvykle nesestupují.

Zdejší hory jsou typické výskytem kozorožců horských.

Na konci cesty historickým vláčkem se otvírá impozantní pohled na hráz přehrady Lac d'Emosson.

Naše túra končí v obci Vallorcime na parkovišti u železniční stanice Le Buet. Těch 1 000 výškových metrů od chaty Ref. de la Loriaz zvládáme po lesní cestě za necelou hodinu a půl.

Na tuhle nádhernou túru, plnou nečekaných překvapení a zajímavostí, budeme dlouho vzpomínat. Vzhledem k tomu, že terén, kromě začátku sestupu k chatě Ref. de la Loriaz, není nijak technicky náročný, výlet zvládnou i děti zvyklé na dlouhé výšlapy.

Lac d'Emosson

, pro iDNES.cz