A to vše od války v roce 1974 pod dohledem OSN. Vše je o to bizarnější, že z turecké i řecké strany zní unisono: "Nechceme žádné sjednocení." A tak se o znovusjednocení spíše snaží svět než zdejší obyvatelé. Podobně jako číšník z řecké restaurace Bravo se totiž tváří i obchodníci v turecké části Lefkosíe, jíž se zde říká turecky Lefkoša: "Kdepak, s Řeky žít nemůžeme!" Jejich slova jako by měl potvrdit obří portrét jejich "prezidenta" Raúfa Denktaše (Severokyperskou tureckou republiku uznává ale pouze Turecko), který shlíží z budovy na jednom z náměstí.
"Pro nás to bylo v roce 1974 osvobození. Konečně jsme se zbavili Řeků," tvrdí většina Turků. Jak ovšem dokládají čísla, tak jednoduché to není. Většina kyperských Turků se odstěhovala do zahraničí a na severu ostrova jich zůstává pouze 60 000. Dalších 100 000 jejich krajanů se přistěhovalo většinou z chudé turecké Anatolie. A tak místní Turci mají sice svůj "stát", ale podle všeho marně hledají vlastní identitu. Nikdy ovšem neříkají, že jsou Kypřané, považují se jenom za Turky.
Řekové přitom tvrdí něco podobného. "Turci jsou druhořadí lidé a navíc okupují třetinu naší země." A tak hledat dnes alespoň ostrůvky vzájemného soužití je práce pro detektivy. Na tureckém severu žije asi 200 starších Řeků, na jihu přibližně stejný počet Turků. Přesto, že jsou ve vlastní zemi, každý z nich je cizincem. "V Lefkosíi žije jeden Turek, který je výborným burzovním makléřem. Řekové si od něj nechají poradit, zaplatí mu, ale odmítají, aby se jeho podpis objevil na jakékoli listině, to by se před svými krajany znemožnili," vysvětluje jeden diplomat akreditovaný na Kypru. A tak je to údajně se vším, pokud jde o jejich vzájemné vztahy.
Zcela zmaten bývá potom i cizinec. "Jezdit na sever by mohlo být riskantní," vysvětluje například průvodkyně Elena z cestovní kanceláře Fischer. Přechod z řeckého jihu na turecký sever skutečně působí mezi spletí ostnatých drátů a silničních zátarasů ponuře. Turisté dostanou povolení v hotelu Ledra a pak už následuje cesta na zakázaný sever. Vrátit se ale musíte do páté odpoledne, jinak se na jihu stáváte personou non grata.
"Nejhorší je, že zatímco mezinárodní společenství žije v představě, že kyperští Řekové a Turci se domluví, oni dělají všechno proto, aby se nedomluvili," říká jedna Češka žijící na Kypru. Paradoxně "posiluje" rozdělení i fakt, že EU již dva roky netrvá na tom, že jejím členem se musí stát sjednocený ostrov. Přitom rozdíly mezi oběma částmi jsou propastné: na jihu je průměrný roční příjem na obyvatele 12 902 dolarů, na severu jenom 5 263. Sjednocení Kypru je tedy podle všeho jenom přáním světa. "My už žijeme v jiných světech," říkají ale kyperští Řekové i Turci.
 Krásné město Nikósie dělí tzv. zelená linie. Na jedné straně žijí Řekové, druhá patří půlměsíci. |
