V Kyjevě vzniklo mnoho nových nákupních středisek, samoobsluhy jsou plné nejrůznějších potravin a zboží. Ulicemi se prochází moderně oblečení lidé s mobilními telefony u ucha. Na každém rohu jsou jídelny rychlého občerstvení s chutnými a velmi drahými sendviči. Centrální ulice lemují přepychové výlohy; uvnitř obchodů je ale docela prázdno. Rozbité chodníky nahradila dlažební mozaika a srdce Kyjeva se proměnilo k nepoznání. Kyjevané si však přesto stěžují, že deset let nezávislosti jim zatím nepřineslo kýžený blahobyt.
Chreščatyk, hlavní třída, se stal místem častých lidových veselic. Na hlavním náměstí, Majdanu nezaležnosti, zní od rána do večera líbivé národní melodie. O víkendu je centrum uzavřeno pro dopravu a lidé se tam mohou procházet, jak se jim uráčí. Po večerech mohou na vozovce tancovat. Vedení města se zjevně snaží
vytvořit dojem permanentního svátku.
Děravý asfalt už dávno nahradily hladké, rovné silnice. Na rozdíl od počátku 90. let, kdy širokánské kyjevské třídy zely prázdnotou, dnes po nich jezdí mnoho drahých aut. Benzín je levný a je ho dostatek. Jeden litr naturalu 95 přijde asi na 1,50 hřivny (necelých deset korun), zatímco třeba půldruhého litru minerálky stojí 2,70 hřivny (17 korun).
Život v Kyjevě je drahý. Nákupy v supermarketech si dovoluje jen bohatší vrstva, jež tvoří asi pět procent obyvatel. Zbytek postaru nakupuje na tržištích a pytlík domácího tvarohu z ušmudlané tašky na chodníku rozhodně nikoho nepohoršuje. Známá Lukjanovská tržnice je přeplněna potravinami, o nichž se Kyjevanům před deseti lety mohlo jenom zdát. Mnozí prodávající si nemohou dovolit platit za místo u pultu a zboží rozkládají na špinavém chodníku, i když riskují, že je policie vyžene. Jejich plastové lahve s mlékem se vždy zachvějí, když kolem nich přejede ve vzdálenosti asi třiceti centimetrů tramvaj. O zboží je však značný zájem zejména díky láci.
Vizuální proměny v Kyjevě se dotkly většinou jen centra. Sídliště na levém břehu Dněpru mnohdy působí, jako by se tam přehnala válka nebo smršť. Panelové domy se rozpadají; nikdo je ale neopravuje. Srocení lidí s košíky a igelitovými taškami plnými ředkviček, brambor, řepy a tvarohu je zcela stejné jako před deseti lety. Prodej produktů vypěstovaných na zahrádce je pro mnohé lidi jediným zdrojem obživy. Mizerný důchod kolem 120 hřiven (asi 25 dolarů) sotva postačí na zaplacení nájemného, elektřiny, vody a plynu. Platy učitelů, zdravotníků i vědců se pohybují v přepočtu kolem 50 dolarů.
Vedení města přitom nešetří prostředky na nové pomníky. Na hlavním náměstí, Majdanu nezaležnosti, stojí nový sloup s postavou ženy, jež symbolizuje ukrajinskou nezávislost. Stojí na místě, kde se svého času konaly bouřlivé demonstrace a kde stával největší kyjevský Lenin. Podobně jako na Manéžním náměstí u Kremlu vzniká v podzemí Chreščatyku obchodní centrum se skleněnými kupolemi a věžemi, které vyrůstají na pěší zóně. Lidé pochybovačně kroutí hlavou a nemohou pochopit, proč toto oblíbené náměstí bylo zhyzděno nevkusnými pomníky, které stojí desítky miliónů dolarů, zatímco jiné části města chátrají.
Kyjevané proměny svého města vítají, avšak zároveň by si přáli, aby se vylepšoval i jejich život. Mezitím stodolarový měsíční plat je v ukrajinské metropoli považován za velmi slušný příjem. Za deset let nezávislosti sice hrstka lidí zbohatla, avšak většina zatím chudne. Nadcházející parlamentní volby v nich příliš optimismu nevzbuzují. Jak svědčí průzkumy, jen 25 procent věří, že situace se na Ukrajině zlepší, zatímco 51 je přesvědčeno, že se nezmění, a deset míní, že se dokonce zhorší.
