Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kuvajt si zase užívá naplno

  10:16aktualizováno  10:16
Tady, přímo ve stínu říše Saddáma Husajna, už zase září světla jako v nejlepších dobách. Neonové barvy nekonečně tečou po stěně budovy ze skla a oceli. Zelená, červená, černá a bílá. Dohromady skládají obrovskou kuvajtskou vlajku. Z vedlejší vysoké budovy svítí do noci číslice deset. Je to jasná řeč: přesně před deseti roky byl Kuvajt osvobozen. Radujte se, Kuvajťané. A ropa teče stále víc a peníze se hrnou. Když na křižovatce zarazí červená proud aut, stojí tam plech za desítky milionů korun. Kuvajt opět žije svým skvělým životem na vysoké noze. Ale pod touto ohromující, šťastnou slupkou se skrývá cosi zarážejícího.

Člověk, který zná Kuvajt ještě z dob, než jej převálcovaly irácké tanky, to nějak cítí ve vzduchu. Všechno je skoro stejné jako tehdy. A všechno je trochu jiné. Kuvajtské věže, symbol země, stále trčí pyšně k nebi, aby ukázaly, co všechno si mohou Kuvajťané dovolit. Vily jsou stále stejně vychloubačné a výškové budovy elegantní; dokonce obyčejná cukrárna na místním tržišti by dělala čest pařížské Champs Elysées. Přibyla závratně vysoká, štíhlá jehla, Věž osvobození.

Avšak lidé jsou už jiní. "Dřív byli příjemnější, průhlednější, nějak víc v pohodě," říká jeden český expert, který působil v Kuvajtu před válkou a nechce být jmenován. Za září neonů a leskem se skrývá nejistota. Zdá se, že okupace změnila Kuvajt vnitřně. Stará bezstarostnost je tatam. Země je jako znásilněná žena, která nikdy nebude jako dřív. Invaze, byť trvala jen pár měsíců, přepsala vzorce chování. "Společnost byla otřesena a neumí se z toho vzpamatovat," podotýká poradce emíra Adnan Al-Kabandí.

Kuvajt rovněž trápí, že neuměl splnit svá poválečná předsevzetí. Když podává hostům ve svém paláci ruku, má kuvajtský panovník měkký stisk. Vypadá velmi bohatě a velmi křehce. Také jeho země tak vypadá. Za neonovými fasádami obnoveného Kuvajtu se skrývá nejistota. Přitom válka se po deseti letech zdá být strašně daleko.

Těsně po osvobození měl Kuvajt tvář samou jizvu. Rozstřílené domy, vypálené byty, zákopy na pláži na břehu Perského zálivu. Vršek věže hotelu Carlton-Tower byl černý od požáru a okna byla vymlácena. U palmy stál lehký kulomet. Kuvajt vypadal jako předobraz Chorvatska a Bosny, válek, které měly teprve přijít. Zdálo se, že rekonstrukce bude trvat hodně dlouho. Ale Kuvajt měl peníze, a tak povstal z popela rychle.

Dnes člověk na stopy války narazí jen stěží. Až na předměstí stojí dům-troska, před ním irácký tank, rozstřílené vozy. Z místa, kde v bitvě zahynula skupina Kuvajťanů, je muzeum. Je to drsná expozice. Vystavují tam džíny, v nichž byl zabit velitel. "A víte, co je tohle?" ukazuje momentální průvodce na kropenatou zeď. Pak šokuje: je to krev a tělesná tkáň muže, kterého roztrhala bazuka. "Tady zemřel, přímo tady," říká.

Válka a okupace jsou často opakovaným tématem. "Saddám je zlý muž, stálé nebezpečí," říká chudou angličtinou starý muž v čajovně na tržišti. Pak se skoro přitulí, aby dodal důraz svým slovům: "Saddám - velmi blízko." Přestože "zlý muž" stále sedí na hranicích, nepodnikají Kuvajťané celkem nic. Než by si postavili vlastní velkou armádu, financují raději pět tisíc amerických a britských vojáků.

Už zase domácí nepracují

Cizinci je brání. Cizinci jim vaří a stavějí. Cizinci dělají všechnu špinavou práci. Staré časy jsou opět zpátky. Bangladéšan řídí taxík, Filipínec pracuje na lešení.Pákistánec se úslužně uklání - má na starosti váš pokoj. "Líbí se vám tady?" Jak by se mu nelíbilo, vydělá mnohem víc než doma. Ale je tady také čistokrevný Kuvajťan, který pracuje jako řidič. Že by výjimka? Kdepak. Jeho vůz má zvláštní značku, patří do garáží emíra. "Jeho vozy mohou řídit jenom Kuvajťané," říká tento muž nikoliv bez hrdosti.

Po válce mělo být všechno jinak. Kuvajťané vyhnali statisíce cizinců, neboť už nechtěli být menšinou ve vlastní zemi, jejíž fungování bylo závislé na lidech odjinud. Avšak ta nejlepší předsevzetí berou za své nejdříve. A Kuvajt se vrátil ke svým starým zvykům. Přistěhovalci jsou znovu tady. Konzervativní islámský vůdce Valíd Tabtabaj před časem prohlásil: "Za okupace jsme zjistili, že můžeme sami zametat ulice, opravovat svá auta a uvařit si večeři. Ale teď? Znovu jsme ztratili chuť k práci a musíme spoléhat na cizince, aby udělali všechno za nás." Je to dokonce ještě horší. Lidé vyhnaní po roce 1991, hlavně Palestinci, byli usedlí v Kuvajtu celá desetiletí i s rodinami.

Svobodní Asiaté, kteří přicházejí jen načas a nezapouštějí v Kuvajtu kořeny, mezeru nevyplní. "Očekávali jsme, že obrátíme list, ale nová situace je horší než ta původní," říká Tabtabaj.

Všechno pohodlí platí ropa - jako vždy

Ropa to všechno zaplatí. Znovu teče naplno. V roce 1991 Saddám Husajn nechal na ústupu zapálit stovky ropných vrtů. Kouř změnil den v noc. Z dálky to vypadalo, jako když hoří poušť. Kdyby si peklo chtělo udělat na zemi filiálku, zřídilo by ji v Kuvajtu. Ale ropa už zase dávno vydělává. Z ní je všechen lesk hlavního města, blyštivá atria nákupních center, fontány. Hotel Carlton-Tower, kdysi velmi solidní adresa, je dnes tak pro turisty z Ruska.

Ropa dává dobrý život. Kuvajťané neplatí daně a stát jim garantuje pracovní místa, která jsou placená lépe než u západních soukromých firem. Musí ovšem vytvářet nová a nová - a také stále zbytečnější. Praskne na to půlka státního rozpočtu. Zdravotní péče je zdarma, ať už je to očkování proti chřipce, nebo operace srdce na klinice v New Yorku. Kuvajťané stále jezdí rádi tábořit do pouště za město. Ale jejich bangladéšský sluha jim staví stan, pustí klimatizaci a nastaví televizní satelit.

Kuvajtská univerzita postavila přístřešky pro řidiče svých studentů, kteří už mohou čekat pěkně ve stínu, až jejich mladičkým zaměstnavatelům skončí přednášky. Je to krásný život. Ale ta hrozná budoucnost... "Dokud budou všichni závislí na vládě a na zahraničních pracovnících, nic se nezmění," říká Adnan Al Kabandí. Něco by se mělo změnit, ale není, kdo by to změnil. Emír stárne a reformisté se zaklesli v klinči se zastánci starých pořádků. Kuvajt je dnes země bez směru a bez kompasu.

Válka jako klíště v těle i na duši

Deset let po válce se teprve ukazuje, jak moc uvízla Kuvajťanům pod kůží. V obchodě s obrazy v centru města visí kromě podobizen krasavic, koní, rybářů a bavorského zámku také obraz představující muže na šibenici. Je zřejmé, že to má být odbojář oběšený Iráčany. Krev by zřejmě nestydla jen Hitchcockovi. Přestože okupace trvala jen několik měsíců, nedávné výzkumy ukázaly, že posttraumatickým syndromem trpí zhruba čtvrtina mladších Kuvajťanů. Je to stejné procento jako mezi americkými vojáky po Vietnamu.

"Velký stres představuje zdravotnický problém dosahující rozměrů epidemie," řekl minulý týden americký lékař George Everly, jenž průzkum prováděl. Everly míní, že stres, zátěž vzpomínek na dobu okupace i přímo prožitá zkušenost brutality změnily chování mužů a mládeže. "Jenom naivní člověk si může myslet, že vzrůstající spotřeba drog, alkoholu, rozvody, násilí, a dokonce nárůst dopravních nehod nesouvisí s válečnou zkušeností," řekl Everly. Kriminalita mladistvých stoupá a statistiky ukazují, že většina těch, kteří překročili zákon, zažila za války něco traumatizujícího.

Kuvajťané nejsou postiženi jen na duchu. Stoupá výskyt rakoviny a lékaři neznají důvod. Možná za to může mastný kouř z hořící ropy po válce. Možná za to může válka sama.


 



Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

VIDEO: Přes Alpy na skákacím míči. Šílený nápad vznikl u bezdomovce

Brit překonal Alpy na skákacím balónu

Celkem sedmnáct dní mu trvalo, než na trase dlouhé 76 kilometrů proskákal přes Alpy z Itálie do Francie. Steven Payne...

Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Řecký ráj trpí pod návalem turistů z výletních lodí, Santorini chystá omezení

Kromě výletních plaveb je Santorini přední destinací pro svatby a líbánky.

Obrovské výletní lodě jsou pro někoho požehnáním, někomu přinášejí jen utrpení. K řeckému ostrovu Santorini jich každým...

Najdete na iDNES.cz