Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kuba na kole: Jak jsem to v horách natřel ruským náklaďákům

aktualizováno 
V horách Sierra de Escambray mi poprvé došlo, co znamená horská etapa. Na drsnou cestu se stoupáním přes 10 procent tady vyrážejí jen ruské vojenské náklaďáky s asi metrovými koly. A pak já s celým svým majetkem, píše ve 3. díle seriálu Pavel Paloncý, který projel "Ostrov svobody" na kole.

Kuba na kole. Cesta pohořím Sierra de Escambray | foto: Pavel PaloncýiDNES.cz

Ale po pořádku, než jsem se dostal do Sierry de Escambray, projel jsem Zátoku sviní a také asi nejhezčí místo, které jsem na Kubě spatřil - přírodní park Cienága de Zapata.

Noc jsem strávil zase v křoví, tentokrát poblíž Bahia de Cochinos (Zátoky sviní), promoklý na kost. Díky bivakovací fólii se mi naštěstí podařilo udržet pár věcí relativně suchých. Časně ráno vylézám z křoví a první, koho potkám, je Bernd. Je z Essenu a jede z jihovýchodu, kam se přesně chystám.

Místo němčiny, kterou jsem se učil deset let, se mi derou na jazyk španělská slovíčka. Bernd mě varuje před vodou v Santiagu de Cuba a dává tipy na ubytování. Kdyby jen tušil, jak spím... Ještě než se ale vydám směrem, odkud přijel Bernd, zavítám do národního parku Cienága de Zapata.

Kuba na kole. Ornitologická stanice La Salina

Ornitologická stanice La Salina

Cienága de Zapata: ptačí ráj

Do parku vede i jiná než hlavní cesta, což mi umožňuje vyhnout se otravným průvodcům. Místní příroda mě opravdu nadchla. Kolem prašné cesty do La Salina se táhnou rozlehlé bažiny a močály, občas se objeví vyhlídka, ze které shlížím na celou tuto placatou bažinatou krajinu. Přede mnou z cesty utíkají nejrůznější hlodavci a krabové, kolem létá spousta ptactva včetně volavek, plameňáků a kolibříků.

Tento park je, kromě ostrova Isla de la Juventud, jediné místo na Kubě, kde žijí krokodýli. Jedu pomalu, koukám kolem sebe, kdyby se třeba nějaký objevil.

Na konci cesty stojí rozestavěná ornitologická stanice a všude kolem moře, budu se muset vrátit stejnou cestou. Místní ornitologové mi ukazují pěkná místa a na kolo koukají jak z jara. Na to už jsem si zvykl. Jinak Kuba je skutečným rájem ptáků a ornitologů. V celkem sedmi kubánským národních parcích žije spousta druhů ptactva, množství z nich původních.

Kuba na kole. Národní park Cienága de ZapataKuba na kole. Sup v NP Cienága de Zapata

České zbraně v Zátoce sviní

Vyjíždím z parku, vypadá to zase na déšť. Stavuju se v muzeu vylodění v Zátoce sviní. Tady to Kubánci v roce 1961 natřeli Američanům a jsou na to patřičně hrdí. Billboardy oslavují první porážku imperialismu v Latinské Americe a najdeme tady i pár tanků, letadel a nějaké bunkry. A samozřejmě i muzeum, i když k samotnému vylodění došlo o 30 km vedle na Playa Girón. V muzeu jsou kromě dokumentů a map vystavené i zbraně, z nichž některé byly vyrobeny v Československu. Překvapivě se tady může fotit.

Kuba na kole. Muzeum invaze v Bahia de Cochinos - protiletecké dělo vyrobené v Československu

Protiletecké dělo vyrobené v Československu

Nádherná pláž

Další průtrž přežiju zase v úkrytu ve křoví. Ale po naježděných 1 000 kilometrech a posledních dvou bouřkách potřebuju odpočinek jako sůl. Asi po hodině zastavuju u malé úžasné pláže Cueva de los Peces. Turistů minimum a ti, co tam jsou, jsou většinou pod vodou. Moře průzračně modré, stačí jen kousek odplavat a se šnorchlem pozorovat korály, sasanky, drobné i větší rybky, kraby i medúzy.

Po načerpání sil a usušení spacáku a prádla pokračuju dál směrem k městu Cienfuegos. Cestou se stavuju v jednom občerstvení. Za 9 pesos (cca 8 Kč) tu člověk posedí a nají se. K tomu hraje kubánský pop z bakelitového chrastítka. Slunce se blíží k západu, kolem pobíhají slepice a u občerstvení zastavil traktor s vlečkou. Mezitím líně projíždějí koňské povozy, občas autobus nebo náklaďák, zdálky zakokrhá kohout. Maňana.

Kuba, taková nablýskaná fára tu jezdí

Taková nablýskaná fára ke Kubě patří

Kuba na kole. A jede se na trh

A jede se na trh

Nocuju někde v lese a ráno se vydávám k Cienfuegos. Po pár hodinách potkávám mladou Kanaďanku, která dala výpověď v práci a vyrazila na dva měsíce na výlet. "Potřebovala jsem si odpočinout a Kuba vypadala jako země, kde nebudu muset nic řešit," svěřuje se. Vzájemně se zveme na zmrzlinu a cesta nám rychle ubíhá.

Výhodou putování na kole je to, že můžete sníst a vypít prakticky cokoli a neztloustnete. Na Kubě je spousta možností, jak mlsat: zmrzliny, zákusky (přestože chutnají všechny téměř stejně), guarapo (sladká šťáva z cukrové třtiny).

Kuba na kole. Budovy na náměstí ve městě Cienfuegos

Budovy na náměstí ve městě Cienfuegos

Kuba na kole. Mladé Kubánky cvičí salsu - klub v Cienfuegos

Mladé Kubánky cvičí salsu - klub v Cienfuegos

V Cienfuegos se pak Kanaďanka ubytuje, já pokračuju dál a vydávám se na druhou stranu zátoky Bahia de Cienfuegos. V dálce za nákladními loděmi je vidět strašidelný betonový dóm jaderné elektrárny, kterou si Kubánci postavili, ale jen do půlky (po rozpadu SSSR neměla Kuba peníze na její dostavbu).

K večeru se vydávám do místního klubu, nejprve tu mají malé Kubánky školu salsy, později se za zvuku reprodukované hudby začíná scházet zdejší avantgarda. Místo hudby se promítají z páleného DVD, které se často zasekne, Bertolucciho Snílci. Anglicko-francouzský film se španělskými titulky není úplně tím, kvůli čemu jsem přišel. Těšil jsem se na nějaké slušné kubánské rytmy, tak snad příště.

Kuba na kole. Podobizny Che Guevary jsou všude - náměstí v Cienfuegos

Podobizny Che Guevary jsou všude - náměstí v Cienfuegos

Protekce u policisty, který studoval v Česku

Jedu kousek po dálnici a po pár kilometrech ulehám v sadu hned vedle dálnice. Neuplyne ani hodina a budí mě záře reflektorů policejní lady a policista mi vysvětluje, že spát u dálnice je nebezpečné, ať raději jedu na benzinku. Když mu řeknu, že jsem Čech, začíná divadlo. Souká ze sebe česká slovíčka, prý studoval v Neratovicích; pantomimou mi předvádí, co mám dělat.

Bodegas

Kromě obchodů, kde se platí CUP (peso cubano) a koupit se v nich toho dá minimum, a obchodů za CUC, kde se zase dá koupit zboží z dovozu, fungují na Kubě tzv. bodegas. Kubánci mají dodnes lístkový systém a některé základní potraviny jsou na lístky. Bodegas jsou obecně výdejny, kde se vydává na lístek určité zboží, nejčastěji pečivo. Na první pohled se nijak neliší od jiných obchodů, je to prostě budka s otevřenými dveřmi. Když ale uvidíte Kubánce, kteří do obchodu přijíždějí s knížečkou a odjíždějí s pečivem, pak je to bodega. Jako cizinec tam nemá cenu chodit, nic vám neprodají.
Ujištění, že to stejně brzo ráno balím, mu stačí a nechá mě konečně se vyspat. Ráno v šest jsem skutečně u benzinky a myju kolo, už to potřebovalo. Množí se varování, ať si dávám pozor na vodu, kterou piju. Zatím jsem si pozor dával, ale pro jistotu kupuju rum, který je levnější než balená voda, a od teď si každé ráno a večer dám panáka jako dezinfekci.

Pokračuju cestou do hor do Cumanayagua, po cestě potkávám mladého kluka Raula a chvíli jedeme spolu. Raul loví ryby a chce ode mě koupit brýle na potápění. Dávám mu je i se šnorchlem, stejně mi už nejspíš k ničemu nebudou.

Cumanayagua je v pohoří Sierra de Escambray, v poslední větší vesnici se snažím doplnit zásoby. V pouličním občerstvení chci osm housek s čímkoli, co má prodavač na skladě. Jenže má jen tři, tak zavře budku. Vyrazím přes ulici do pekařství a tam mají taky jen poslední tři. Takže pekařství pro dnešek také zavře. Dál už má housky jen bodega, jenže tam cizinci nic neprodají.

Kuba na kole. Cesta zpět z La Salina

Cesta zpět z La Salina

Kuba na kole. Cesta pohořím Sierra de Escambray

Pohořím Sierra de Escambray

Vzhůru do hor

Začínám stoupat do hor Sierra de Escambray. Stoupání dost přes 10 % a cesta vypadá tak, že tam kdysi možná byla. Jediné, co tady jezdí, jsou ruské vojenské náklaďáky. Dříve vozily ruské vojáky, dnes vozí japonské turisty. Po cestě působím jako další atrakce, a tak mě turisté střídavě natáčejí na kameru a střídavě tleskají.

Po čtvrté hodině jsem u kýžených vodopádů. Je dost pozdě, takže všichni turisté v náklaďácích už odjeli. Koupání v džungli v únoru si pořádně užívám. Při návratu ke kolu zjišťuju, že mám otevřenou kapsičku pod sedlem a chybí mi nýtovačka. Kubánci jsou sice nenechavci, ale tady jsem ji spíš zapomněl zavřít, budu si muset dávat pozor.

Kuba na kole. Cesta pohořím Sierra de EscambrayKuba na kole. Horská cesta, tahle patří k těm lepším

No nic, projdu si místní prales a pokračuju v horské etapě. Cesta je čím dál horší, stmívá se a začínají svítit světlušky. Projíždím nějakou minivesnicí a raději ujíždím před probíhajícími psy, jinak nepotkávám živáčka. S jízdou potmě jsem nepočítal, ale nezbývá mi nic jiného než jet dál, protože kolem cesty není kam lehnout.

Bivakuju až asi v 10 večer, totálně bez vody. Jsem už téměř na kopci (Pico de San Juan - 1 140 m n. m.), ale čeká mě ještě několik sjezdů a výjezdů po mizerných cestách na další kopec (Topes de Collantes - 930 m n. m.), pak kávový háj a konečně benzinka s barem. Vyexuju dva litry vody a už mě čeká jen zasloužený sjezd k moři do města Trinidad. Po horských etapách si chci opět odpočinout a Trinidad je pro to ideální.

Kuba na kole. Vodopády Cumanayagua

Vodopády Cumanayagua

Party v Trinidadu

Je to docela malé, hodně zachovalé a hlavně klidné město, které figuruje na seznamu UNESCO. Nikdo mi prakticky nic nenabízí, nepronásledují mě žádní jineteros (naháněči ubytování) a v klidu si můžu sednout na náměstí, pojíst, vyfotit centrum a zastavit se. Setmí se a postupně se začíná z různých koutů ozývat hudba. Jdu po zvuku, v provizorním amfiteátru vystupuje místní kapela před početným publikem.

Parádní hudba se rozléhá všude kolem, v publiku je zpočátku dost cizinců - Norové, Švýcaři a další. Občas se přitočí nějaký Kubánec a snaží se nechat se pozvat na drink.Hudba je výborná, dorazí starší Kubánci a publikum to postupně rozpaří.

Kuba na kole. Město TrinidadKuba na kole. Hudební produkce ve městě Trinidad

Party v Trinidadu byla super, jenže teď jsem trochu ve slepé uličce. Před přejezdem na JV bych se rád podíval do Santa Clary. Po delším zvažování se rozhodnu, že tam pojedu přes Sancti Spiritus stopem.

V dalším, 4. díle si příští týden přečtete o stopování na Kubě. Dále o cestě po stopách Che Guevary do Santa Clary a jihovýchodě Kuby.

Autoři:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na...

Samota na rozvodí oceánů. V divočině na Aljašce nemá čas žádný význam

Mezi jezery využíváme potok a táhneme naložené lodě vodou pěšky.

Tam, kde je ticho nejhlasitější a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele jsme se vydali splouvat...

Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

V kráteru sopky Batur, Indonésie

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii....

Najdete na iDNES.cz