Houštiny mladých stromků a divoké křoviny za čtvrtstoletí znovu umně zamaskovaly válečnou památku, na níž jsou Vietnamci asi nejpyšnější.
Kdo by dnes náhodně procházel pralesem v oblasti Ku Či, nemohl by si všimnout, že právě tady, pod zemským povrchem, se ukrývá nejdelší a nejkomplikovanější systém umělých tunelů na světě. Systém, který během vietnamské války přiváděl jihovietnamské vojáky a jejich americké spojence k šílenství. Umožňoval příslušníkům V ietkongu znenadání zmizet jako pára, znovu se vynořit v týlu nepřítele a drtivě udeřit. Tunely v Ku Či, ležící asi čtyřicet kilometrů od někdejšího Saigonu, jsou inženýrským zázrakem. T áhnou se ve třech patrech nad sebou, s mnoha odbočkami, rozvětvují se záměrně slepými rameny a skrývají nespočet důmyslných pastí. A také kuchyně, zásobárny potravin, ošetřovny, výrobny zbraní, ložnice a velitelské místnosti, vše opatřené promyšleným větracím systémem. Vstupní poklopy, o rozměrech pouhých dvacet krát pětatřicet centimetrů, byly pokryté zeminou a tutíž k nerozeznání od okolního terrénu. »V některých sekcích jsme se museli plazit po zemi, abychom se dostali dál. Tyto úzké partie byly pro většinu Američanů nepřekonatelnou překážkou«, vysvětluje Pham Tan Thanh, někdejší příslušník V ietkongu, který tvrdí, že strávil nejlepší léta svého života v podzemí. Geriloví bojovníci budovali tunely postupně, už od konce 40. let za dob odboje proti Francouzům. Pomaloučku kutali průchody v měkké hlíně a vytěženou zeminu tajně roznášeli po pralese, neboť nesměli být spatřeni. Koncem 60. let průkopy propojily většinu vesnic v oblasti. Celkově dosáhly délky neuvěřitelných 250 kilometrů. Nejspodnější patro spočívá až deset metrů pod povrchem. »Celý komplex mohl pojmout až 10 000 lidí«, tvrdí Le Mai, průvodce z turistické kanceláře v Ho Či Minově městě. »Bylo to naše vlastenectví, které nám umožňovalo vydržet všechno,« říká Pham T an Thanh. »Někdy jsem nespatřil slunce i celý měsíc. Vycházeli jsme na vzduch výhradně v noci. Párkrát se dolů dostali hadi, to pak bylo hodně zlé,« vzpomíná Pham, který dnes farmaří v okolí Ku Či a občas si zavzpomíná na staré časy s přijíždějícími turisty. K u Či, hlavní základna komunistického odboje na jihu země, bylo během vietnamské války téměř srovnáno se zemí. Na zdejší území dopadly miliony granátů, bomb a tuny chemických prostředků. Téměř polovina zdejších obyvatel zahynula. Dnes zmrzačená krajina znovu ožila, oblast pokryly svěže zelená rýžoviště a hluboké lesy. Do rozbombardovaných vesnic se vrátili lidé. Tunely neosiřely. Alespoň jejich malá část poblíž vesničky Ben Dinh, kterou nechaly úřady vyztužit betonem a zpřístupnily ji veřejnosti. Prolézt asi 60 centimetrů vysokými tunely, jež se místy ještě zužují, není vůbec snadné. Odměnou pro ty, kteří dobrodružnou výpravu absolvují, je pak lahodný čaj připravený v jedné z autentických kuchyní. Okolí turistického areálu dominuje osmiposchoďová pagoda a ostře kontrastuje s vedlejším tenisovým kurtem a střelnicí, kde si návštěvníci mohou vystřelit z kalašnikova či M-16. Cena? »Pouhý« dolar za každou kulku. Obchůdky se suvenýry nabízejí americké vojenské zapalovače, miniatury tanků, helikoptér i přívěsky z prázdných patron. Kousek od vchodu do tunelů trčí trosky amerického tanku s hlavní smutně zapíchnutou do země. O kus dál lze spatřit děsivou sbírku důmyslných pastí, které číhaly na procházející hlídky nepřítele. I když téměř každá rodina ztratila ve válce někoho blízkého, zdejší lidé se na Američany nehněvají. Naopak, vidí je tady rádi, i pro jejich magické zelené bankovky.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Malá část tunelů přístupných veřejnosti je vzdálena necelých 40 kilometrů od Ho Či Minova Města, někdejšího Saigonu. Nejsnažší způsob jak ji navštívit, je zakoupit si jednodenní zájezd v některé z mnoha soukromých turistických kanceláří v Ho Či Minově Městě - cena se pohybuje kolem pěti amerických dolarů. K nejznámějším a nejspolehlivějším patří například Sinh Café na ulici De Tham, čp. 246-8, tel. 836 73 38. V ětšina kanceláří spojuje během jednodenního výletu návštěvu tunelů s prohlídkou hlavního chrámu vietnamského náboženství kao daj u Tay Ninh, asi sto kilometrů od Ho Či Minova Města. Chcete-li cestovat v soukromí, pronájem taxi na celý den vyjde zhruba na 40 amerických dolarů.
CO S SEBOU
Při cestě do tunelů se vyplatí obléci si starší věci, rozhodně neprohloupíte, když si vypůjčíte silnější baterku. A stejně jako při všech výletech po Vietnamu, nezapoměňte na dostatečné zásoby tekutin.
Kdo by dnes náhodně procházel pralesem v oblasti Ku Či, nemohl by si všimnout, že právě tady, pod zemským povrchem, se ukrývá nejdelší a nejkomplikovanější systém umělých tunelů na světě. Systém, který během vietnamské války přiváděl jihovietnamské vojáky a jejich americké spojence k šílenství. Umožňoval příslušníkům V ietkongu znenadání zmizet jako pára, znovu se vynořit v týlu nepřítele a drtivě udeřit. Tunely v Ku Či, ležící asi čtyřicet kilometrů od někdejšího Saigonu, jsou inženýrským zázrakem. T áhnou se ve třech patrech nad sebou, s mnoha odbočkami, rozvětvují se záměrně slepými rameny a skrývají nespočet důmyslných pastí. A také kuchyně, zásobárny potravin, ošetřovny, výrobny zbraní, ložnice a velitelské místnosti, vše opatřené promyšleným větracím systémem. Vstupní poklopy, o rozměrech pouhých dvacet krát pětatřicet centimetrů, byly pokryté zeminou a tutíž k nerozeznání od okolního terrénu. »V některých sekcích jsme se museli plazit po zemi, abychom se dostali dál. Tyto úzké partie byly pro většinu Američanů nepřekonatelnou překážkou«, vysvětluje Pham Tan Thanh, někdejší příslušník V ietkongu, který tvrdí, že strávil nejlepší léta svého života v podzemí. Geriloví bojovníci budovali tunely postupně, už od konce 40. let za dob odboje proti Francouzům. Pomaloučku kutali průchody v měkké hlíně a vytěženou zeminu tajně roznášeli po pralese, neboť nesměli být spatřeni. Koncem 60. let průkopy propojily většinu vesnic v oblasti. Celkově dosáhly délky neuvěřitelných 250 kilometrů. Nejspodnější patro spočívá až deset metrů pod povrchem. »Celý komplex mohl pojmout až 10 000 lidí«, tvrdí Le Mai, průvodce z turistické kanceláře v Ho Či Minově městě. »Bylo to naše vlastenectví, které nám umožňovalo vydržet všechno,« říká Pham T an Thanh. »Někdy jsem nespatřil slunce i celý měsíc. Vycházeli jsme na vzduch výhradně v noci. Párkrát se dolů dostali hadi, to pak bylo hodně zlé,« vzpomíná Pham, který dnes farmaří v okolí Ku Či a občas si zavzpomíná na staré časy s přijíždějícími turisty. K u Či, hlavní základna komunistického odboje na jihu země, bylo během vietnamské války téměř srovnáno se zemí. Na zdejší území dopadly miliony granátů, bomb a tuny chemických prostředků. Téměř polovina zdejších obyvatel zahynula. Dnes zmrzačená krajina znovu ožila, oblast pokryly svěže zelená rýžoviště a hluboké lesy. Do rozbombardovaných vesnic se vrátili lidé. Tunely neosiřely. Alespoň jejich malá část poblíž vesničky Ben Dinh, kterou nechaly úřady vyztužit betonem a zpřístupnily ji veřejnosti. Prolézt asi 60 centimetrů vysokými tunely, jež se místy ještě zužují, není vůbec snadné. Odměnou pro ty, kteří dobrodružnou výpravu absolvují, je pak lahodný čaj připravený v jedné z autentických kuchyní. Okolí turistického areálu dominuje osmiposchoďová pagoda a ostře kontrastuje s vedlejším tenisovým kurtem a střelnicí, kde si návštěvníci mohou vystřelit z kalašnikova či M-16. Cena? »Pouhý« dolar za každou kulku. Obchůdky se suvenýry nabízejí americké vojenské zapalovače, miniatury tanků, helikoptér i přívěsky z prázdných patron. Kousek od vchodu do tunelů trčí trosky amerického tanku s hlavní smutně zapíchnutou do země. O kus dál lze spatřit děsivou sbírku důmyslných pastí, které číhaly na procházející hlídky nepřítele. I když téměř každá rodina ztratila ve válce někoho blízkého, zdejší lidé se na Američany nehněvají. Naopak, vidí je tady rádi, i pro jejich magické zelené bankovky.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Malá část tunelů přístupných veřejnosti je vzdálena necelých 40 kilometrů od Ho Či Minova Města, někdejšího Saigonu. Nejsnažší způsob jak ji navštívit, je zakoupit si jednodenní zájezd v některé z mnoha soukromých turistických kanceláří v Ho Či Minově Městě - cena se pohybuje kolem pěti amerických dolarů. K nejznámějším a nejspolehlivějším patří například Sinh Café na ulici De Tham, čp. 246-8, tel. 836 73 38. V ětšina kanceláří spojuje během jednodenního výletu návštěvu tunelů s prohlídkou hlavního chrámu vietnamského náboženství kao daj u Tay Ninh, asi sto kilometrů od Ho Či Minova Města. Chcete-li cestovat v soukromí, pronájem taxi na celý den vyjde zhruba na 40 amerických dolarů.
CO S SEBOU
Při cestě do tunelů se vyplatí obléci si starší věci, rozhodně neprohloupíte, když si vypůjčíte silnější baterku. A stejně jako při všech výletech po Vietnamu, nezapoměňte na dostatečné zásoby tekutin.
