Plni očekávání vyrážíme v pronajatém voze z Johannesburgu, nejlidnatějšího města v Jižní Africe. "Jo'burg", jak Jihoafričané přezdívají této metropoli, patří mezi města s největší kriminalitou na světě. Úředník v půjčovně aut nás varuje, abychom cestou rozhodně nezastavovali mimo velké benzinky, a přidává pár historek o vraždách za bílého dne kvůli pár desítkám dolarů.
Široká silnice nás rychle vyvádí z městské zástavby a brzy již uháníme na východ. Krajina je vyprahlá a bez měst a vesnic působí bezútěšně.
Po zhruba třech a půl hodinách jízdy nás vítá první město na trase, půlmilionový Nelspruit. Díky blízkosti Krugerova parku tvoří výchozí bránu pro objevování této rozlehlé rezervace. Létají sem dokonce linky z Johannesburgu, a tak si můžete ušetřit nudný přesun autem.
Zde uhýbáme ostře na sever a směřujeme k bráně parku Orpen. Překvapující je špičková kvalita silnic, po kterých navíc skoro nikdo nejezdí.
To se ale mění za městečkem Hazyview, kde se silnice zužuje a kličkuje zástavbou dřevěných chatrčí a slumů. Po silnici chodí bosé děti s klacky v ruce a desítky stopařů vypovídají o "kvalitě" veřejné dopravy i finanční situaci obyvatel. Poprvé se ve vyspělé Jihoafrické republice začínám cítit jako v chudých zemích na sever odtud.
Vše se ale mění za bránou parku. Usměvavý strážce po předložení potvrzené rezervace kempů zvedá závoru a přeje nám šťastnou cestu. V nedalekém obchůdku ještě kupujeme poslední chybějící maličkosti a s očekáváním dravé zvěře vjíždíme do parku.
Jak se fotí dravá zvěř
Krugerův národní park je nejstarší a největší jihoafrický park. Byl vyhlášen na konci devatenáctého století prezidentem Krugerem jako rezervace Sabie. Žijí zde gepardi, levharti, lvi, hyeny, nosorožci, pakoně, zebry, sloni, žirafy, mnoho druhů antilop, hroši, 507 druhů ptáků, 50 druhů ryb a například 33 druhů obojživelníků.
Suneme se po šotolinové cestě předepsanou čtyřicítkou a čekáme na první "úlovek". Stádečko žiraf nelze přehlédnout, neboť křižují cestu pouhých pár desítek metrů před naším vozem. Oproti očekávání nepotkáváme skoro žádná jiná auta, a tak v pohodě plujeme africkou savanou směrem k našemu kempu.
Protože mimo kempy a několik málo vyhrazených míst je zakázáno vystupovat z vozu, fotografujeme skrze otevřená okénka auta. Když máme před sebou zajímavý "úlovek" a posádka na opačné straně vozu chce také fotit, jednoduše otočíme auto. Zvířata jsou na vozy zvyklá a většinou je ignorují, spíše je vyplašíme, když se vykláníme z vozu nebo hlasitě mluvíme.
První úlovek - buvoli
V kempu "Satara" panuje o poznání rušnější atmosféra. Téměř všechny bungalovy jsou obsazené, což prozrazují auta zaparkovaná před kulatými dřevěnými stavbami. Z roštů před chatkami se line vůně opékaného masa a boxy s vychlazeným pivem se pomalu vyprazdňují.
Protože do západu slunce a času, kdy se brána kempu na noc uzavře, nechceme ztrácet čas vysedáváním u večeře, vyrážíme ještě na krátké safari. Volíme legendární silnici S100, podél níž často fotografují profesionální fotografové.
K naší smůle nás na třicetikilometrovém okruhu nic zvláštního nečeká. Až teprve při nájezdu na hlavní silnici se dozvídáme od jiné posádky, že o kus dál můžeme vidět obrovské stádo buvolů. Tak tak to stíháme a vracíme se do kempu jen několik minut před zavřením brány.
Je už skoro tma, jdeme se tedy navečeřet do restaurace a poté trávíme půl hodiny prohlídkou obchodu se suvenýry. Na tabuli si ještě všimneme záznamů, kam strážci parku vyvěšují nejzajímavější pozorovaná zvířata za uplynulých 24 hodin, a jdeme na kutě.
Lví hostina
Další dny v parku se podobají jako vejce vejci. Vyrážíme za úsvitu, abychom si co nejvíce užili doby, kdy jsou zvířata nejvíce aktivní. Polední žár trávíme většinou u některého z přístřešků s piknikovými stoly. Vyhýbáme se ale těm nejrušnějším místům, kde je na náš vkus opravdu živo.
Po dvou dnech, jak se naše datové karty plní záběry zvířat, začínáme být pomalu namlsaní a stavíme už jen u opravdu zajímavých situací. Stáda impal nás nechávají chladnými, stejně jako zebry, žirafy nebo paviáni sedící v příkopu u silnice.
Nakonec se nám splní přání vidět lví rodinu, a to hned dvakrát. Jednou jsou však příliš daleko, podruhé sice zastavíme asi 20 metrů od smečky, ale kvůli vysoké trávě zahlédneme jen občas jejich hřbety. Tři samci hodují na kořisti, a tak spíše než fotoaparát by se tentokrát hodil diktafon, který by mohl zaznamenat hrozivé praskání lámaných kostí a občasné zamručení lvů. Sedíme jako pěny několik minut a vzácný okamžik sdílíme s dvěma dalšími posádkami.
Když opouštíme park, začínáme chápat, proč se sem většina Jihoafričanů opakovaně vrací. Na rozdíl od zoo tady nikdy dopředu nevíte, co vás potká v příští minutě.
Může se hodit
Doprava Na místě pronajatým autem (pestrá nabídka půjčoven je přímo na letišti v Johannesburgu). Není nutný terénní vůz, postačí obyčejné auto. Výhodou větších vozů jsou ale výše umístěná sedadla a tedy lepší pozorovací možnosti. Ubytování Vstup do parku pro cizince činí 132 ZAR/den. Více se dozvíte na http://www.sanparks.org/parks/kruger |
