PLÁŠTĚNKU S SEBOU
U zlomu, tam, kde voda padá do Ďáblova chřtánu, to vypadá, jako by pršelo.Všude je mokro a vodní tříšť zalévá turisty i jejich kamery.Z listí stromů stéká voda. Nad vodopády se zvedá oblak tříště a par. Voda buší a řve - tak, že je slyšet 24 kilometrů odtud. Vodopády prý utichly jen dvakrát. Poprvé za velkého sucha, když voda přestala téct. Podruhé prý za obrovské povodně, když spodní hladina řeky vystoupila tak vysoko, až se spojila s horní hladinou.
KUDY KAM
Iguazú si lze prohlédnout z argentinské strany, odtud je možné dostat se člunem až na hranu, nad Ďáblův chřtán. Z brazilské strany je vidět mnohem víc. Podél vodopádu vedou stezky z nichž lze přehlédnout celou soustavu kataraktů. Měří jen pár kilometrů, ale lze na nich strávit půl dne, protože vodopády jsou fascinující. Na brazilské straně je také vyhlídková věž. Nemusí se ale jen chodit: za nižšího stavu vody lze plout na člunu přímo až do chřtánu a kdo obětuje čtyřicet dolarů, může si dopřát pohled z vrtulníku. Let trvá sedm minut. Zajímavý je určitě trek do okolního pralesa s průvodcem.
STŘĺPEK IGUAZÚ
Vodopády Iguazú nelze dostat na jeden snímek. Ani na dva či tři. Vodopády sestávají z 275 kaskád, roztažených v celkové délce čtyř kilometrů. Jsou vysoké přes sedmdesát metrů a v průměru jimi proteče 1725 kubíků vody za sekundu. Vltava by se do nich vešla zhruba stokrát, Viktoriiny vodopády dvakrát. Nejstrašnějším místem vodopádů je Garganta del Diablo, Ďáblův chřtán. Cestovatelé Hanzelka se Zikmundem kdysi spočítali, že roční příděl Vltavy by se v něm propadl za čtyři dny.
ZNÁTE NOSÁLA?
Mezi turisty se klidně pohybují podivná zvířata, nosálové, jakési větší zdeformované kočky. Poloochočení, žebrají o jídlo a vymetají koše.Vzduchem létají tukani, kolibříci a velcí motýli, po zemi lezou třícentimetroví mravenci. V pralese okolo jsou tapíři i jaguáři.