Krkonošská ledovcová jezera: dlouho tajená a zakázaná krása

aktualizováno 
Za totality byly polské Krkonoše pro Čechy tabu, hranice byla řadu let uzavřena. Dnes je hranice volná, turisté ale míří hlavně na Sněžku. Přitom jen pár kilometrů od nejvyšší hory Česka leží dvě nádherná ledovcová jezera Wielki a Mały Staw. Menší z nich se dokonce řadí mezi 10 nejpozoruhodnějších míst Krkonoš.

Wielki Staw - největší krkonošské ledovcové jezero. Vzniklo v ledovcovém kotli na severovýchodním úbočí polské hory Smogornia | foto: Radka Páleníková, Alík.cz

Před rokem 1989 Polsko sice patřilo mezi tzv. spřátelené státy, od roku 1962 dokonce vedla po společné hranici Cesta československo-polského přátelství (polsky Droga Przyjaźni Polsko-Czechosłowackiej). Zejména v 80. letech po vzniku polského hnutí Solidarita v roce 1980 se ale ostraha státní hranice hodně zpřísnila.

Nyní si prostě vezmete občanský průkaz nebo pas a můžete bez obav ze zadržení obdivovat i krásy polské strany Krkonoš.

Jak vzpomíná v časopisu Krkonoše-Jizerské hory v lednovém čísle z roku 2008 Jiří Bašta, nebylo tomu tak vždy: "Turisté čekali na volnější podmínky přímo v horách osm let! Až 23. prosince 1997 byly otevřeny přechody pro pěší Soví sedlo-Sowia Przelęcz, Luční bouda-Śląski Dom, Luční bouda-Równia pod Śnieżką a Vosecká bouda- Szrenica, v roce 1999 byl znovuzřízen přechod Žacléř-Bobr – Niedamirów."

Od Luční boudy vás dovede žlutá turistická značka k hranici s Polskem. V místech křížení s červenou značkou se za dobré viditelnosti otvírá výhled daleko do Polska.

Od Luční boudy vás dovede žlutá turistická značka k hranici s Polskem. V místech křížení s červenou značkou se za dobré viditelnosti otvírá výhled daleko do Polska.

Přes Luční boudu, největší a nejstarší horskou chatu Krkonoš

Naše zhruba 25 kilometrů dlouhé putování za krkonošskými ledovcovými jezery můžeme zahájit v Peci pod Sněžkou. Odtud můžeme buď vyšlápnout na Sněžku, případně na ni vyjet lanovkou (upozorňujeme ale, že v období od 2.11. -11.12 není v provozu), či vyrazit z Pece přes Výrovku na Luční boudu.

Velmi příjemná je také varianta s přenocováním na Luční boudě. Ta nabízí ubytování ve všech cenových relacích, jak pro tuláky, kterým nevadí sociální zařízení na chodbě, tak pro náročnější, kteří ocení sprchu na pokoji. Nezapomenutelným zážitkem navíc pak může být pozorování východu slunce nad Sněžkou, či přímo z ní. Jen nečekejte, že budete příchod nového dne vítat sami. Nezřídka se tam za krásného počasí sejde i kolem padesáti diváků.

Východ slunce nad Sněžkou. Takový pohled se za pěkného počasí nabízí nocležníkům z Luční boudy

Východ slunce nad Sněžkou. Takový pohled se za pěkného počasí nabízí nocležníkům z Luční boudy

Luční bouda, největší a nejstarší horská chata Krkonoš, leží v místech bývalé obchodní stezky z Čech do Slezska v nadmořské výšce 1 400 metrů. Podle letopočtu na kameni v základech první kamenné boudy tu stávalo stavení už v roce 1623. Přes četné požáry byla bouda znovu a znovu obnovována, byť pod různými názvy jako např. Bílá, Česká, Rennerova...

Současná podoba pochází z doby 2. světové války, přičemž poslední větší rekonstrukcí prošla Luční bouda v roce 1993. Většina turistů chatu vnímá jako příjemnou občerstvovací zastávku. Zvlášť oblíbené jsou borůvkové koláče a obří rohlíky ze zdejší pekárny.

Tip a upozornění

Aktuální stav počasí je možné sledovat prostřednictvím webové kamery umístěné na Luční boudě s výhledem na Sněžku - ZDE.

V těchto dnech je to letos zřejmě naposledy, co ještě můžete výlet k ledovcovým jezerům podniknout. Po napadnutí sněhu bývají mnohé hřebenové trasy uzavřené. Informace zjistíte u Horské služby, nejlépe pobočky HS Luční bouda - kontakty ZDE.

Mały a Wielki Staw, největší krkonošská jezera z ptačí perspektivy

Z Luční boudy míří severním směrem žlutá turistická značka k hranici s Polskem. Po necelém kilometru se kříží s červenou značkou. Je to vlastně již zmiňovaná hřebenová magistrála známá jako Cesta česko-polského přátelství. Při pěkném počasí okouzlí dopoledne turisty sluncem nasvícené kamenité srázy nad ledovcovým jezerem Mały Staw (český překlad by doslova zněl Malý rybník, v tomto případě by se ale použil spíše výraz pleso).

Ledovcové jezero Mały Staw vidíte z hřebenové magistrály známé jako Cesta česko-polského přátelství jako miniaturu. Na břehu jezera zve turisty k návštěvě horská bouda Samotnia. V pozadí vpravo se rýsuje vrchol Sněžky.

Ledovcové jezero Mały Staw vidíte z hřebenové magistrály (Cesta česko-polského přátelství) jako miniaturu. Na břehu jezera zve turisty k návštěvě horská bouda Samotnia. V pozadí vpravo se rýsuje vrchol Sněžky.

Údolí je tak hluboké, že vše vypadá jako miniatury: stromy, kameny, turistická chata, stolky před ní i výletníci. Přitom jezero má rozlohu 2,881 ha.

O kilometr dál čeká na překvapené turisty v nadmořské výšce 1 225 metrů téměř třikrát větší ledovcové jezero - Wielki Staw (česky Velký rybník). Toto karové jezero vzniklo v ledovcovém kotli na severovýchodním úbočí hory Smogornia a je se svou rozlohou 8,5 ha v Krkonoších největší. Dlouhé je 550 metrů, široké 170 metrů. Uzavírá ho moréna z kamení, písku a hlíny a skalní práh.

Maximální hloubka jezera byla naměřena 25 metrů. Stěna karu je vysoká úctyhodných 180 metrů.

Jezero Wielki Staw není turistům přístupné. Ale můžete si ho velmi dobře prohlédnout z hřebenové cesty.

Jezero Wielki Staw není turistům přístupné. Ale můžete si ho velmi dobře prohlédnout z hřebenové cesty.

Červené plody jeřabin zdobí podzimní krajinu. Na snímku je dobře vidět, jak se pod pásmem kosodřevin objevují zpočátku pouze nízké a osamělé smrky

Podzimní krajinu zdobí červené jeřabiny. Pod pásmem kosodřevin se objevují zpočátku jen nízké a osamělé smrky

Polední kámen coby dávné sluneční hodiny

Zatímco Wielki Staw je možné obdivovat pouze z hřebenové cesty, k jezeru Mały Staw se dojít dá. Před sestupem do údolí zaujmou na obzoru mohutné skalní bloky. Poláci jim říkají Slonecznik, Češi je nazvali Polední kámen.

Podle lidové pověsti si zde chtěl vybudovat svůj palác Krakonoš. Protože ho nedokončil před polednem, tak o svou práci přišel. Vypráví se, že skály představovaly pro polské horaly zvláštní sluneční hodiny. Lidé v údolí věděli, že když slunce vystoupí nad tyto kameny, je pravé poledne.

Seskupení žulových balvanů na severním svahu Stříbrného svahu navíc nabízí z výšky 1 420 metrů nad mořem nádherný výhled hluboko do Polska. Němým svědkem dávné obliby tohoto místa je prastará kamenná lavička prvních horalů.

Polední kameny – Slonecznik. Tento skalnatý útvar je viditelný z velké dálky.

Polední kameny – Slonecznik. Tento skalnatý útvar je viditelný z velké dálky.

U Poledního kamene (Sloneczniku) se každý může rozhodnout, zda zvolí o něco delší cestu po žluté turistické značce. Pouhých dvacet minut cesty odtud jsou až 25 metrů vysoké žulové útvary zvané Pielgrzymy (Poutníci), viditelné už z velké dálky.

Kratší varianta představuje návrat pár desítek metrů na rozcestí červené a zelené turistické značky, odkud následuje prudké klesání do údolí. Nízkou kleč, která lemuje hřebenovou cestu, tu střídají vzrostlé smrky.

Krkonoše. Skalní stupně na horských úbočích vzdáleně připomínají rozpadlé hradby.

Skalní stupně na horských úbočích vzdáleně připomínají rozpadlé hradby.

Trávy, vřesy, kosodřevina… Podzim rozehrál krkonošské louky nad ledovcovým údolím mnoha odstíny teplých barev.

Trávy, vřesy, kosodřevina… Podzimní barevné čarování

Samotnia – jedna z nejkrásnější horských bud v Polsku

V údolí, na rozcestí s modrou turistickou značkou, je třeba pokračovat doprava. Ze široké dlážděné silnice (můžete po ní dojít k jezeru pohodlněji, ale nebudete se kochat takovými výhledy) odbočuje značka na kamenitou cestu. K jezeru Mały Staw už to není daleko.

Ale není třeba spěchat. Všude jsou roztroušeny balvany, jako kdyby tu někdo vysypal obrovskou stavebnici. To celé je v podzimním období přizdobeno jemnými odstíny barev: od zlatožlutých trav po mnoho variací zelené. Nepřehlédnutelné jsou červené bobule jeřabin.

A konečně jste přímo na břehu toho ledovcového zázraku. Tak to je ono, Mały Staw, jedno z nejhezčích míst Krkonoš.

Polsko, Krkonoše, horská chata Samotnia

Polsko, Krkonoše, horská chata Samotnia na břehu ledovcového plesa Mały Staw

Pokud vás zajímá, proč mají v Polsku něco, co u nás není, tak vězte, že dna ledovcových údolí na české straně Krkonoš nejsou zahloubená. Proto se u nás ledovcová jezera nedochovala. Tedy s výjimkou jediného, a to v údolí Kotelského potoka, kde se skrývá malé jezírko silně zarůstající mechorosty, zvané Mechové jezírko.

Zatímco Wielki Staw má protáhlý tvar, jeho menší soused - Mały Staw má tvar téměř kruhový (241 x 166 metrů). Maximální hloubka zde byla naměřena jen 7,3 metru. Voda v tomto jezeře, které je v zimě více než půl roku pokryto ledem, je velmi čistá a průzračná. Ani v létě nepřesahuje její teplota 14 °C.

Jak bylo patrné už z hřebenové cesty, stojí na břehu jezera horská bouda, polsky schronisko. Jezero sloužilo dříve hrabatům Schaffgotschovým k chovu pstruhů. Právě oni nechali u břehu kolem roku 1670 vybudovat strážní budku. Zpočátku sloužila jako úkryt pastevcům koz, od roku 1861 pak byla připravena pro potřeby turistů. Po přestavbě v roce 1934 dostala podobu horské boudy známé pod názvem Samotnia. Místní o ní prohlašují, že patří mezi jednu z nejkrásnějších v Polsku.

Z hřebenové Cesty česko-polského přátelství nad polskými ledovcovými jezery můžete téměř pořád sledovat naši nejvyšší horu Sněžku

Z hřebenové Cesty česko-polského přátelství nad polskými ledovcovými jezery můžete téměř pořád sledovat naši nejvyšší horu Sněžku

Proto se nelze divit, že jsou tato kouzelná místa velmi hojně navštěvována. Kdo by si nechtěl vychutnat šálek kávy či čaje při pohledu na jezero zformované neúprosnými živly? S trochou fantazie máte pocit, že jste se ocitli o stovky kilometrů dál, kdesi v drsné krajině severního Norska.

Od jezera Maly Staw vede modrá turistická značka do prudkého kopce po hrubě dlážděné silnici. V místech, kde se setká s červenou značkou, je možné zvolit buď cestu vlevo na Sněžku, nebo doprava na rozcestí se žlutou značkou a zpátky na Luční boudu.

zmizelá hranice

"Byl letní den před pětadvaceti lety. Vrchol Sněžky byl plný lidí. Na severní polovině kopce mluvili turisté jen polsky, na jižní pouze česky. Nikdo nevychutnával široširý rozhled do sousední země, přestože viditelnost byla báječná.

Turisté se totiž nemohli volně procházet – prostranství bylo rozděleno provazem, původním určením nejspíš prádelní šňůrou. Táhl se od staré meteorologické stanice, okolo kaple a ještě fungující České boudy kamsi k Obřímu hřebenu.

Mezi davy zela nápadná mezera. Malí kluci z obou stran se občas pošťuchovali až u šňůry a nechápali, proč se polští vojáci, kteří ji hlídali, tak mračí. Mimo jiné proto, že je pod bradou škrtily řemínky od brigadýrek, které by jim v čerstvém větru jinak uletěly.

Zakabonění pohraničníci byli rozestaveni v pravidelných rozestupech. Každý z nich zíral na svěřený úsek šňůry a každý držel samopal se zahnutým zásobníkem. Hranice s Polskem byly neprodyšně uzavřeny."
JIŘÍ BAŠTA, časopis KRKONOŠE–JIZERSKÉ HORY, leden 2008


mapa: PLAN Studio

Autoři:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Hadí vrch, Březník i zmizelá ves. Tři nejhezčí procházky Šumavou

Hadí vrch. Výhled

Nádherné výhledy, pořádné výšlapy, překrásná krajina a nikde nikdo. Šumava je krásná po celý rok. Na začátku jara ji...

Svatý Jan: krásný kultovní výlet kousek od Prahy

Srbsko leží na levém břehu Berounky a je známé výraznými vápencovými skalami a...

Zveme vás na hezký a nenáročný jarní výlet kousek od Prahy. Přestože se podíváme na Karlštejnsko, návštěvu jednoho z...

Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Chvalkovický větrný mlýn

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu...



Najdete na iDNES.cz