Výlet, na který vás zveme, absolvovala skupina začátečníků během školení o seakajakingu. Jednodenní plavbu na trase Orlík – Zvíkov a zpět zvládnete tedy v pohodě i vy, včetně prohlídky hradu Zvíkov, případně průzkumu divokých postranních zátok naší druhé největší přehradní nádrže.
Kolem Orlíka
Jako začátek plavby volíme pláž u kempu Velký Vír. Stanové a chatičkové městečko zeje v polovině dubna prázdnotou. Nám však poskytuje pohodlný přístup až k vodě a liduprázdnou písčitou pláž, ideální pro nalodění.
Většina z nás má jednomístné plastové "seakajaky" s kormidlem, do jejichž vodotěsných schránek ukládáme náhradní oblečení a jídlo na celodenní plavbu. Na palubu pod gumové upínáky potom putují mapy, lahve s vodou, opalovací krémy a další maličkosti, které chceme mít během plavby po ruce.
Vyrážíme a pádlujeme "proti proudu", směrem k zámku Orlík. Ten se po objetí písčitého poloostrova ukazuje přímo před námi.
Na skalnatém ostrohu, který se tyčil vysoko nad údolím Vltavy a dnes ho obklopuje hladina Orlické přehrady, kdysi stával raně gotický hrad. Vodní hladina přehrady je dnes o 60 m vyšší, než tekla původní Vltava, takže Orlík, kdysi skutečně evokující orlí hnízdo, dnes spíše připomíná vodní hrad. Vychutnáváme si neobvyklý pohled monumentální stavbu, kterou postupně obeplouváme ze tří stran.
Žabí údolí pod Žďákovským mostem
Hned za dalším výběžkem spatříme další dominantu na naší trase – Žďákovský most. Ve své době největší jednoobloukový ocelový most překlenul na konci 60. let hladinu Orlické přehradní nádrže a stal se jednou ze stavebních dominant celého středního Povltaví. Jeho délka je 540 m, hlavní oblouk má o rozpětí 330 m a podpírá konstrukci vedoucí ve výšce 50 m nad hladinou jezera.
Bez zajímavosti není ani to, že most nese jméno po osadě Žďákov u Chrástu, která byla přehradou zatopena a zmizela z povrchu zemského. My dnes naopak díky přehradě můžeme volně plout po našem jihočeském "moři".
Rozhodujeme se prozkoumat jedno z bočních údolí a ještě než podjedeme most, zamíříme k pravému břehu, do zatopeného údolí Žebrákovského potoka. Ač jsou břehy posázené rekreačními chatami, celkově působí sevřené údolíčko docela divoce. Dojedeme až na konec zátoky, kde do přehrady vtéká čistý potůček a kde skrze průzračně čistou vodu můžeme na písečném dně pozorovat žáby.
Černý Vír a Peklo
Hned za mostem míjíme po pravé ruce Krkavčí skálu. Voda přehrady zalila i tato kdysi monumentální skaliska, přesto stojí za to vyškrábat se nahoru, na jednu z nejhezčích vyhlídek na Orlickou přehradu.
Po hodince pádlování, kdy si cestu razíme prostředkem jezera, začínají dosud vzdálené břehy nabývat ostřejších kontur. Údolí se totiž svírá a mezi vegetací se po obou stranách objevují skaliska. Vjíždíme do jedné z nejdivočejších částí Orlické přehrady, přibližně 4 km dlouhého kaňonu končícího u soutoku Vltavy s Otavou. Již název zaniklé samoty na konci kaňonu – Černý Vír a protější zátoky zvané "peklo" – hovoří výmluvně o dravosti řeky v těchto místech. Dnes na charakter toku můžeme usuzovat už jen ze skalních stěn a kamenitých břehů.
Hrad Zvíkov
Poté, co mineme výrazný skalnatý výběžek zvaný "Šance" (dříve jedno ze tří obléhacích míst hradu, dnes skalní plotny obléhají povětšinou opalující se nudisté), objevuje se před námi cíl plavby, hrad Zvíkov.
Gotický hrad byl pro svou výstavnost a polohu často označován králem českých hradů. Tyčil se na vysokém skalnatém ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy. Výhodná poloha a dobrý obranný systém dělaly ze Zvíkova nedobytnou pevnost, která odolala i v období husitských válek.
My před zpáteční cestou naopak neodoláme lákavé možnosti prohlídnout si hrad a přistáváme hned vedle mola pro výletní parníky. V mokrých věcech sice odkládáme prohlídku hradních interiérů na neurčito a alespoň se vydrápeme na malou skalku za věží Hláskou. Pohled na hrad a hladinu přehradního jezera rozhodně za to stojí.
může se hoditDoprava a ubytování Pravidelná lodní doprava Vybavení Cestovatel Jan Hocek je mj. i průvodcem na mořském kajaku, vedl např. expedice na Aljašce, Patagonii, Novém Zélandu, v Kanadě. |