Kouřim, bohem zapomenuté město, které mohlo být Prahou

- Tam, kde se Polabí zvedá do kopců a lesů a kde říčka Vavřinec protéká hlubokým kaňonem žulových skal, stojí staroslavné, romantické a zapomenuté třítisícové městečko Kouřim. Bývaly však doby, kdy soupeřilo významem s Prahou a bohatstvím s Kutnou Horou. A kdyby osud místu trochu víc přál, mohla být dnes Kouřim hlavním městem.

Nedaleko dnešní Kouřimi, na protilehlé náhorní plošině, se rozkládalo pradávné sídlo. V půdě tu leží historie stará dvanáct, třináct století, historie počátků tohoto národa i ještě mnohem starší.
Stará Kouřim byla obydlena už v druhé polovině třetího tisíciletí, kdy už zde stálo hradiště s mohutnými hradbami a hliněnými náspy.
Po příchodu slovanských kmenů do Čech si zde, jak dokládá Kosmova a další kroniky, vybudoval své sídlo jeden z nejvýznamnějších českých kmenů - Zličané. Největší rozkvět hradiště zaznamenalo v desátém století, kdy se změnilo ve středověké město, větší než dnešní Kouřim. Obehnané bylo mohutnými hradbami o délce několika kilometrů a vévodil mu devadesát metrů dlouhý palác.
Avšak poté, co zličtí vévodové svůj souboj o moc nad zemí s Přemyslovci prohráli, bylo  dřevěné hradiště spáleno. Jeho mohutné valy, puklinové Libušino jezírko, které bylo vodní zásobárnou hradiště, či zbytky pětadvacet metrů vysoké brány jsou vidět dodnes.
Před východním výběžkem bývalého hradiště stojí Lechův kámen, nazvaný jménem bratra praotce Čecha, který se zde se svým kmenem usadil.
Samotné hradiště leží na nádherném místě s dalekým výhledem k Labi, Sázavě a také s panoramatickým pohledem na dnešní Kouřim.
Strmou stezkou, po níž někdy před tisíci lety procházeli kupci putující z Byzance do karolínské západní Evropy, sestoupíte do romantického kaňonu říčky Vavřinec, který obtéká žulový skalní masiv. Ticho, řeka, křik ptáků, stále trochu divoká příroda, stačí jen přivřít oči a jste někde na počátku našich dějin.
S vypálením zličanského hradiště a zboření na něj navazujícího hradu mocného rodu Děpoltovců ve dvacátých letech třináctého století sláva Kouřimi nekončí.
Naopak, město založené na protilehlém návrší se stává v polovině třináctého století královským městem a městem krajským, kterým zůstalo až do roku 1850.
Tvářnost Kouřimi obklopené tehdy vinicemi, sady a úrodnými poli, spoluurčovali saští kolonisté a rozsáhlý cisterciánský klášter. Především v patnáctém a šestnáctém století byla Kouřim jedním z nejbohatších měst Čech, v němž často pobývali čeští králové, jen Vladislav Jagelonský ji navštívil třikrát. Konec zlaté éry znamenala pro Kouřim třicetiletá válka, kterou přežilo pouhých pětačtyřicet obyvatel města. Ze 180 domů zbylo čtyřiadvacet. Z této rány se město už nikdy vzpamatovalo.
Nejvíce fascinující připomínkou slavné historie je gotický chrám svatého Štěpána z třináctého století s pozoruhodnou kryptou. Vedle chrámu stojí renezanční zvonice. Ze středověku se zachovala i velká část mohutných hradeb. Uprostřed náměstí v bloku měšťanských domů je městské muzeum, které je nejlepším průvodcem po dlouhé historii města. Ve svahu k Vavřinci protkaném schody je romantická kolonie malých domků.
Kouřim má dnes v sobě vedle své fascinující historie i poetiku ospalého maloměsta, snad právě proto se zde natáčel seriál "Bylo nás pět".
Vývěsní štíty většiny obchodů se od časů předlistopadových nezměnily, také mnoho nových omítek nepřibylo. Na nákupy zapomeňte, zato se můžete pokochat uprostřed nedělního náměstí naprostým tichem, jakoby jste ani nebyli ve městě.
Po chvilce kochání pak můžete zamířit do skanzenu asi kilometr od centra. Malebný soubor lidových staveb sem byl přenesen od Sázavy z obcí zatopených údolní nádrží Želivka. Skanzen po velkou část roku oživují různé akce, jako například v těchto dnech velikonoční výstava s ukázkami řemesel a zvyků, na níž si lze koupit velikonoční mazance, pomlázku, nebo před vašima očima zhotovené kraslice.
A až se bude slunce klonit k západu a vy budete Pražskou branou opouštět hradby usínající Kouřimi, budete možná někde uvnitř cítit, že sláva sice s časem uplynula, ale duch místa, jakých v této zemi mnoho není, tady stále kdesi pozůstává.

Co se může hodit:
Kouřim, jak už bylo řečeno, je bohem trochu zapomenuté město. Tomu odpovídají i stravovací možnosti. Jsou v podstatě tři - místní zašlá hospoda Sokolovna, byť s poměrně slušnou kuchyní.
Poněkud noblesnější je restaurace U sojků, kde se ale o víkendu vaří jen minutky, cenově přijatelné ale časově už tolik ne. Stejnojmenný penzion hned vedle nabízí za cenu 250 korun ubytování v nově rekonstruovaných pokojích s koupelnou.
Guláš, pivo, párky a buřty a občas i něco navíc pak nabízí Hospoda Na hrázce v areálu skanzenu.
Skanzen má trochu podivný zvyk v tom, že i když je zavírací doba ve čtyři, v sezóně v pět, už půl hodiny před koncem mají mnozí řemesníci zabaleno.
Městké muzeum mimo sezónu otevírá jen ve všední dny, v sezóně má pak zavřeno v pondělí.
Nedostatkové jsou i průvodce městem a jeho okolím. V muzeu mají k dispozici spíše archeologickou a historickou příručku. Pěkně provedeného průvodce si můžete koupit ve skanzenu, ale ten je jen v němčině a angličtině.
Jen několik kilometrů od Kouřimi je další památné místo českých dějin, mohyla bitvy u Lipan, k níž vede cesta ze stejnojmenné vesnice.

Nejhezčí pohled na Kouřim je od Lechova kamene

Kouřimský skazen

Chrám svatého Štěpána a renezanční zvonice

Pražská brána, jeden z rozsáhlách zbytků opevnění města