Až uvidíte,že se z plisované kostkované sukně klubají chlupatá svalnatá lýtka, vězte,že máte čest setkat se s pravým Skotem.
Pro to, abyste pravého Skota dokázali pochopit, si potřebujete osvojit následující slovní zásobu: tartan, kilt a klan. Tartan je kostkovaná vlněná látka. V e Skotsku se z ní vyrábí dlouhý pléd připomínající pončo. Dříve dosahoval rozměru až 12 metrů a i přes zdánlivou nepraktičnost se Skotům zejména v horách velice osvědčil - ruce v něm měli volné na boj, látky bylo dost, aby se jí člověk chránil před nepřízní počasí, a když bylo potřeba, dal se z ní udělat i primitivní spací pytel. Tmavé barvy kostkovaného tartanu také dobře splývaly s vřesovišti a spícím Skotům tak skýtaly bezpečí. Aby se člověk správně do plédu mohl obléct, m usel jej prý nejdříve rozložit na zemi, poskládat do záhybů, potom si na něj lehnout, omotat si jej kolem sebe a nakonec upevnit v pase páskem. Přepásáním vlastně vznikla dole řasená sukénka - kilt. Kilt je tedy typická skotská sukně délky těsně nad kolena. Dnes už se ovšem nemotá z dvanáctimetrového plédu - móda jej za ta staletí zkrátila téměř na polovinu a ze sukně udělala samostatnou část oděvu. V epředu se na něj stříbrnou sponkou připevňuje malá zástěrka. Kilty,které se dříve nosily jako každodenní oblečení, jsou dnes vyhraženy pro více méně slavnostní příležitosti (nedávno byli praví Skotové v sukních viděni v Praze na fotbalovém zápase). Klany patří ke kiltům právě tak, jako kilty ke Skotsku. Po dlouhá staletí se totiž o moc ve Skotsku dělilo několik klanů v čele se svými náčelníky. Mezi ty nejsilnější patřili například známí MacDonaldové, ale i Mackenziové, Sinclairové, F razerové,Gordonové či Stuartové. Každý klan měl (a některé dosud mají) svůj vlastní vzor tartanu, který sloužil například i jako rozeznávací znamení při bitvách. K tartanu neodmyslitelně kdysi patřil i emblém jednotlivých klanů - rostlinka (bodlák, borovice...), která se nosila připevněná na kloboučku zejména v den bitvy. Klany byly ve Skotsku velmi mocné a soupeřily s anglickým královským dvorem o nadvládu nad Skotskou vysočinou. Angličanům byla skotská »zpupnost«, reprezentovaná i v jejich svérázném oblečení, trnem v oku. Proto v roce 1746 po bitvě u Calledonu, v níž skotští jakobíni utrpěli zdrcující porážku, propadla veškerá klanová půda královské koruně a nošení oděvů z tartanu bylo zakázáno pod hrozbou sedmiletého vyhnanství. Zákaz trval třicet šest let a po jeho zrušení došlo k nebývalém u zájmu o rozvoj kultu klanů a tartanových vzorů - zasloužil se o to i slavný skotský romantik Sir W alter Scott. I dnes se tartany rozlišují podle formální příslušnosti ke klanům a dělí se na tartany náčelnické, rodinné, vojenské, okresní, církevní a dokonce takové,které se na žádnou uvedenou skupinu nevztahují. Vzorníky tartanů jsou k dostání po celém Skotsku a znalec pouhým oka mrknutím dokáže v kusu látky rozeznat dějiny hned celých pokolení.
Pro to, abyste pravého Skota dokázali pochopit, si potřebujete osvojit následující slovní zásobu: tartan, kilt a klan. Tartan je kostkovaná vlněná látka. V e Skotsku se z ní vyrábí dlouhý pléd připomínající pončo. Dříve dosahoval rozměru až 12 metrů a i přes zdánlivou nepraktičnost se Skotům zejména v horách velice osvědčil - ruce v něm měli volné na boj, látky bylo dost, aby se jí člověk chránil před nepřízní počasí, a když bylo potřeba, dal se z ní udělat i primitivní spací pytel. Tmavé barvy kostkovaného tartanu také dobře splývaly s vřesovišti a spícím Skotům tak skýtaly bezpečí. Aby se člověk správně do plédu mohl obléct, m usel jej prý nejdříve rozložit na zemi, poskládat do záhybů, potom si na něj lehnout, omotat si jej kolem sebe a nakonec upevnit v pase páskem. Přepásáním vlastně vznikla dole řasená sukénka - kilt. Kilt je tedy typická skotská sukně délky těsně nad kolena. Dnes už se ovšem nemotá z dvanáctimetrového plédu - móda jej za ta staletí zkrátila téměř na polovinu a ze sukně udělala samostatnou část oděvu. V epředu se na něj stříbrnou sponkou připevňuje malá zástěrka. Kilty,které se dříve nosily jako každodenní oblečení, jsou dnes vyhraženy pro více méně slavnostní příležitosti (nedávno byli praví Skotové v sukních viděni v Praze na fotbalovém zápase). Klany patří ke kiltům právě tak, jako kilty ke Skotsku. Po dlouhá staletí se totiž o moc ve Skotsku dělilo několik klanů v čele se svými náčelníky. Mezi ty nejsilnější patřili například známí MacDonaldové, ale i Mackenziové, Sinclairové, F razerové,Gordonové či Stuartové. Každý klan měl (a některé dosud mají) svůj vlastní vzor tartanu, který sloužil například i jako rozeznávací znamení při bitvách. K tartanu neodmyslitelně kdysi patřil i emblém jednotlivých klanů - rostlinka (bodlák, borovice...), která se nosila připevněná na kloboučku zejména v den bitvy. Klany byly ve Skotsku velmi mocné a soupeřily s anglickým královským dvorem o nadvládu nad Skotskou vysočinou. Angličanům byla skotská »zpupnost«, reprezentovaná i v jejich svérázném oblečení, trnem v oku. Proto v roce 1746 po bitvě u Calledonu, v níž skotští jakobíni utrpěli zdrcující porážku, propadla veškerá klanová půda královské koruně a nošení oděvů z tartanu bylo zakázáno pod hrozbou sedmiletého vyhnanství. Zákaz trval třicet šest let a po jeho zrušení došlo k nebývalém u zájmu o rozvoj kultu klanů a tartanových vzorů - zasloužil se o to i slavný skotský romantik Sir W alter Scott. I dnes se tartany rozlišují podle formální příslušnosti ke klanům a dělí se na tartany náčelnické, rodinné, vojenské, okresní, církevní a dokonce takové,které se na žádnou uvedenou skupinu nevztahují. Vzorníky tartanů jsou k dostání po celém Skotsku a znalec pouhým oka mrknutím dokáže v kusu látky rozeznat dějiny hned celých pokolení.
