Korupce po africku

Každý africký úředník, zvláště pak mizerně placený, je také jen obyčejný člověk. Před časem jsem se vracel domů ze slunného Súdánu a trávil několik hodin mezipřistání v Nairobi, hlavním městě východoafrické Keni. Vzhledem k tomu, že jsem neměl čas podívat se do města, pohyboval jsem se v letištním tranzitu, tedy v tzv. území "nikoho". Kdo již někdy čekal na spoj, zajisté zde nakupoval suvenýry, alkohol či cigarety, které nepodléhají žádné dani. Pár minut před odletem jsem jako obvykle procházel povinnou prohlídkou příručních zavazadel.

Baťoh a igelitová taška projely rentgenovým detektorem, načež místní usměvavá policistka objevila v nitru batohu mého súdánského vycpaného krokodýla. Jemně jsem zažertoval, ať je opatrná, nebo ji můj mazlík pokouše, ale na vtip vůbec nezareagovala. Namísto úsměvu se křečovitě zamračila, odebrala mi pas i krokodýla a kamsi odběhla.

Zůstal jsem v hale úplně sám a pomalu sledoval, jak poslední lidé mizí v letadle. "Pojďte se mnou," poklepal mí najednou na rameno ohvězdičkovaný oficír s anglickou hůlčičkou a v ruce držel pouta. Navzdory vysoké teplotě mě polil studený pot. V mysli mi vytanuly obrázky a fotografie afrických věznic a já začal dárek pro mou přítelkyni proklínat. Marně jsem vysvětloval, že jsem suvenýr nemohl zakoupit na území Keni a že mám svá práva, která mě v transportu chrání.

"Tak jak to budeme řešit?" usmíval se ležérně oficír a ukazoval na letadlo připravené k odletu. Rázem jsem pochopil, kam míří. Vytáhl jsem peněženku a vsunul policistovi do připravené dlaně deset dolarů. "Vážený pane," drmolil nenasytný policista, "máme tu ale dva problémy, jedním je váš pas a druhý je krokodýl," a podával mi opět mohutnou tlapu. Za dalších deset dolarů byl osvobozen i můj krokodýl.

Inkriminovaný krokodýl, jehož "osvobození" na letišti stálo 10 dolarů