Na Korsiku se dá sportovním letadlem doletět z letiště v Příbrami za rovné čtyři hodiny letu. Trasa vede přes České Budějovice, Linec, Zell am See, celé Alpy, Lago di Garda a Pisu. Když je dobré počasí, je to velmi malebný vyhlídkový let.
Tip na dovolenouVyberte si zájezd na Korsiku na dovolená.iDNES.cz. |
V první letní den, čtvrtek 21. června, vypadalo počasí ráno v Praze špatně: přeháňky, mraky nízko a sluníčko nikde. Nechtěl jsem ale svůj plán vzdát, a tak jsem na letiště do Příbrami stejně vyrazil. Tam se dokonce husté mraky válely těsně nad zemí.
Kolem jedenácté se ale začalo trochu prosvětlovat a v poledne byly už mraky v nějakých 1 500 metrech. Meteorologické informace i předpověď na jih od Šumavy a nad Alpami byla dobrá a na Korsice mělo být počasí bez jediného obláčku.
Oblékl jsem si tedy záchrannou plovací vestu, což je při letu nad mořem pro malá letadla povinné. Tak daleko od moře jsem si samozřejmě připadal směšně, a proto jsem rychle zalezl do kabiny letadla, udělal všechny povinné úkony, nahodil motor a odstartoval.
Západní Apeniny
Solenzara – jihovýchodní pobřeží Korsiky
Až k Šumavě jsem se držel pod mraky, ale na Šumavě už vrcholky hor končily v základnách mraků. Nebyla to ale už naštěstí ta jednolitá šedá vrstva, a tak jsem se mezi jednotlivými mraky propletl nahoru. Nad Lipnem jsem přešel z radiové frekvence Prahy na frekvenci Vídně a pokračoval na jih za pomalého stoupání tak, abych se v klidu připravil na přelet Alp.
Jak se lítá přes Alpy
K tomu je totiž potřeba vystoupat do 12 000 stop (asi 4 000 metrů), což malému letadélku nějakou chvíli zabere. Nad Zell am See jsem už byl v potřebné výšce a prohlížel si seshora sjezdovky. Venku bylo minus 10 stupňů, sluníčko svítilo a mraků bylo už velmi málo.
Nad virtuálním bodem DETSA, který je na hranici Rakouska a Itálie, jsem se ohlásil středisku v Padově a začal plynule klesat, abych dobře využil energii z výšky nad Alpami. Padova mě předala Bolzanu a pak už jsem se vznášel mezi dramatickými horami nad jezerem Lago di Garda. Odměnil jsem se banánem a trochou vody a pokračoval přes Apeniny směrem na Pisu.
Po přeletu Apenin se už objevilo moře, začal jsem mluvit s dispečery v Římě a pokračoval k ostrůvku Isola di Capraia, který leží na hranici mezi Itálií a Francií. Asi po 30 minutách letu jsem jej spatřil, nahlásil to do Říma a dostal instrukci přejít na frekvenci letiště Bastia.
Přízvuk dispečerů se změnil z italského na francouzský a opět jsem začal plynule klesat směrem k letišti v Calvi na severozápadě Korsiky.
Korsika z výšky
Kdo je Jiří PrušaLetecké dopravě a sportovnímu letectví se věnuje celý život. Soukromě se věnuje létání na větroních a ve sportovních letadlech. Nějaký čas létal také na paraglidu, ale poté, co si naštípl obratel a pár žeber, mu další létání na paraglidu rodina zakázala. V motorovém letadle (jednomotorový čtyřmístný Cirrus) prolétal celou Evropu, několik zemí jižní Afriky a také USA. Více z jeho cest najdete na jeho blogu zde. Jiří Pruša také vydal knihu Abeceda reálného socialismu. |
Přistání bylo mírně nervózní kvůli silnému bočnímu větru, ale vše se podařilo a z věže letiště Calvi jsem dostal pokyn zaparkovat vpravo od konce dráhy 18. Zastavil jsem, radostně vylezl z letadla a očima hledal, kam bych si mohl po těch čtyřech hodinách odskočit.
Tyto myšlenky mi ale zarazili dva francouzští celníci, kteří se velmi rychle objevili u křídla a naprosto překvapivě se asi hodinu věnovali mně, letadlu, jeho útrobám a všem našim papírům. Nic jsem nepašoval a všechny papíry jsem nakonec naštěstí našel. Na tomto ospalém letišti neměli celníci asi jinou práci, a tak se opravdu důkladně vyžili na mně.
Když skončili, popřáli mi hezký pobyt a konečně odešli. Bylo to celé velmi, velmi neobvyklé. Teprve nyní jsem mohl vyřešit vše, co jsem musel celou hodinu tak bolestně odkládat, zamknout letadlo a odejít do terminálu letiště.
Pevnost a přístav Calvi
Pozemními dojmy nechci zdržovat. Mohu jen říct, že vnitrozemí i pobřeží Korsiky jsou opravdu úchvatné. Po dvou nocích tam strávených jsem se v sobotu v poledne vrátil na letiště v Calvi a odstartoval na třicetiminutovou cestu kolem západního pobřeží Korsiky směrem k městu Bonifacio na jihu. Pobřeží, hory, pláže, měnící se barvy moře, městečka, přístavy, to vše pod letadlem ubíhalo jako v překrásném zeměpisném filmu.
Po té, co mě dispečer z Ajaccia předal věži letiště u Bonifacia, jsem směrem od moře přistál na dráhu 05. Nic jsem o této části ostrova původně nevěděl, a tak to byla trochu náhoda, že jsem se rozhodl letět právě do Bonifacia, města, které musí každému vzít dech. Běhal jsem po něm zcela u vytržení a stále fotil. Ráno jsem na další chození a focení vstal už v pět ráno.
Plage Rondinara – jihovýchodní pobřeží Korsiky
V poledne jsem se pak vrátil na letiště, prověřil meteorologickou situaci nad Itálií, Alpami a v Čechách, přihlásil jsem telefonicky let do Příbrami a kolem druhé hodiny jsem vyrazil zpět.
Tentokrát jsem letěl kolem východního pobřeží Korsiky směrem k Pise a pak po známé cestě zpět až do Příbrami. Východně od Korsiky jsem ještě zahlédl ostrov Elba a uvědomil si, jak velmi malý kousek cesty Napoleon přes všechna evropská bojiště a sta tisíce mrtvých ve skutečnosti překonal ze svého rodiště do své první internace vlastně.
V Příbrami jsem bez problému přistál, rychle si sundal plovací vestu, uklidil letadlo a vrátil se domů ještě včas k nedělní večeři.
