Dlouho, předlouho na Timoru tato symbióza fungovala. Až nedávno – plazi, jejich zbožňovaní „abo“, se nějak změnili. A kdyby jen to, zničehonic začali napadat lidi. Stará „dohoda“ jako by najednou přestala platit. „Vypověděl ji snad sám krokodýl?“ ptali se pověrčiví Timořané. A proč?
Ona „dohoda“ vychází z místní legendy, podle níž jeden malý chlapec kdysi dávno na úsvitu dějin zachránil život mladému krokodýlovi, který hladověl v bažině, a divocí plazi za to nechávali lidi na pokoji.
Onen krokodýl, pojmenovaný v legendách Lafak Diak, se posléze z přátelství k malému zachránci proměnil v rozeklanou horu, a tak vznikl ostrov Timor. Jak praví jeden z místních mýtů, mezi lidmi a krokodýly tam zavládlo idylické soužití – navzájem se nezabíjeli. Teď však ono tabu přestalo platit. Přinejmenším ze strany krokodýlů.
Místní se začali bát. V poslední době mizí v průměru jeden člověk za měsíc, často malé děti. To na malý ostrov není vůbec málo. Ztrácejí se v bažinách strženi krokodýly. Občas sice krokodýl zabil člověka i dřív, ale to se prý nepočítá, neboť to bylo v sebeobraně.
Co tedy s tím? Dorazili vědci z Austrálie
Místní byli bezradní, a tak povolali vědce. Ti měli zjistit, co že se to s milovanými plazy stalo, že tak zdivočeli a začali hrát podle jiných pravidel.
Letos v březnu dorazili na Východní Timor, dnes známý jako Timor Leste, považovaný za jeden z nejméně rozvinutých států světa, dva australští biologové, zvědaví snad ještě více než domorodci. Jusuke Fukuda a Sam Banks z australské university v Darwinu se okamžitě ponořili do džungle pátrat po lidožravých krokodýlech.
„Znepokojovalo nás, co se tam děje. To, že se počet útoků majestátních plazů v posledních letech zvýšil více než dvacetinásobně, nebylo samo sebou. Muselo to mít nějakou příčinu. Naším úkolem bylo zjistit jakou,“ uvedl Jusuke Fukuda.
Museli pracovat rychle. Většina obyvatelstva se totiž soustřeďuje na březích nespočetných řek a říček, které jsou základním zdrojem jejich obživy. Zásobují místní vodou, také se v nich koupou, loví ryby a perou prádlo. Každodenní život lidí byl nyní ohrožen.
Badatelé si zřídili základnu v izolovaném městečku Lospalos, které je proslulé největšími krokodýly široko daleko. Brzy zjistili, že drtivá většina napadení se odehrála během rybolovu v malých kánoích.
Australský přírodovědec Jusuke Fukuda (uprostřed) si prohlíží vzorek DNA krokodýla, který odebrali jeho timorští spolupracovníci.
Krokodýlí vetřelci?
Přírodovědci si krátce nato vytvořili teorii, kterou jim vlastně vnukli sami Timořané. Ti totiž donekonečna opakovali, že jejich „rodiče“ (rozuměj místní krokodýli) za nic nemohou, že na ostrově určitě řádí nějací krokodýlí vetřelci. A tak badatele napadlo, že by na tom mohlo něco být. Co když se na Timor dostali přes moře divocí mořští krokodýlové, kteří žijí na australském severním pobřeží, jedni z nejobávanějších tamních živočichů?
Krokodýl mořský je nejmohutnější ze všech žijících druhů. Dosahuje délky přes sedm metrů a má hmotnost klidně i hodně přes tunu. Na severním pobřeží Austrálie se prý přemnožil a podniká odtud „trestné“ výpravy do vzdálených oblastí. Zhruba sedm set kilometrů moře, které dělí Timor od severní Austrálie, by pro silné exempláře nemělo být nepřekonatelnou překážkou. Krokodýli mořští prý byli spatřeni na volném moři i téměř tisíc kilometrů od pobřeží.
„Po několika dnech plavání by tito krokodýli byli silně vyhladovělí. To by vysvětlovalo jejich agresivitu,“ řekl v místním tisku Jusuke Fukuda. Aby měli vědci jistotu, potřebovali migrační teorii ověřit pomocí analýz DNA od většího počtu krokodýlů. Získání takového vzorku je ovšem krajně riskantní podnik. Dělá se to tak, že se na čtyři metry dlouhou hliníkovou tyč umístí speciální jehla, jež musí proniknout tvrdou kůží krokodýla až do měkké tkáně.
Stejné vzorky odebral Fukuda od krokodýlů divoce žijících v Austrálii i od „domácích mazlíčků“ chovaných na Timoru. Výsledky se stále analyzují, takže definitivní verdikt ještě nepadl.
Krokodýly na Timoru milují a uctívají je ve speciálních svatyních. Dokonce je považují za své předky.
Většina obyvatelstva se soustřeďuje na březích nespočetných řek a říček, které jsou základním zdrojem jejich obživy. Jejich život teď začaly narušovat útoky krokodýlů.
Doktor Fukuda tvrdí, že nemá žádný důvod si myslet, že by australští krokodýli byli nějak mimořádně agresivnější než druh žijící na Timoru. Na druhou stranu si uvědomuje, že pokud se prokáže, že na ostrov opravdu pronikli australští predátoři, poskytne to místním určitou útěchu. Krokodýli sice nejspíš budou na lidi útočit dál, místní však budou vědět, že vrahy nejsou ti „jejich“ abové, jejich „dědečkové“, jak je láskyplně oslovují.
Nikdo zatím nechce ani domýšlet, co by se stalo, kdyby porovnání DNA dopadlo opačně. Pro místní by to nejspíš byl takový šok, že by se z něho už nemuseli vzpamatovat.
