Vyprahlou pouští posetou suchými chomáči trávy dojíždíme následující den po poledni do rozpáleného Teheránu. Ve zničujícím vedru zastavujeme taxi a jedeme s dalšími třemi pasažéry (naše nabídka jízdného byla zřejmě příliš nízká než aby se muži vyplatilo vézt jen tři lidi) na jižní autobusové nádraží.
Způsob jízdy v teheránských ulicích je na první pohled, řečeno velmi mírně, překvapující. Žádné jízdní pruhy, žádná přednost v jízdě, žádný pohled do zpětného zrcátka. Mezi auty se přitom neustále proplétají chodci. Přesto bez nehody během několika minut stojíme mezi stovkami autobusů na chaotickém terminale Jonub. Hledání našeho spoje jsme však ušetřeni - majitelé autobusů si nás najdou sami a během dvaceti minut jsme opět na cestě.
|
Cílem expedice, která na svou cestu vyrazila 17. srpna, je zdokumentovat a přiblížit socioekonomické i kulturní poměry v zemích jižní Asie (tedy v Pákistánu, Indii, Bangladéši a Nepálu). Účastníci expedice chtějí poznat životní styl obyvatel, demografické problémy, stav historických památek a pozitivní i negativní dopady rozvoje cestovního ruchu v oblastech. Podrobnosti o expedici se dozvíte na stránkách http://www.cestomanie.cz/expedice |
Pětihodinová cesta, vyplněná v podstatě jen neustálým popíjením ledové vody, která je v busu k dispozici, je záhy za námi. A tak po necelých šedesáti hodinách strávených na sedadle autobusu vystupujeme v Esfahanu, perle středního Íránu. Ubytujeme se ve všemi doporučovaném hotelu Amir Kabir.
Následující den je, jak jinak, příšerné vedro, ale ve stinných parcích, kterými je město protkáno, je plno. Je pátek - Peršané mají volno, a tak vyrážejí celé početné rodiny na bohaté pikniky. Na rozprostřených kobercích ohřívají zahalené ženy sváteční oběd, otcové rozvážně pokuřují z vodních dýmek a okolo skotačí bosé děti.
Pravá sváteční atmosféra však přichází s večerem. S ochlazujícím se vzduchem přibývá na ulicích lidí a i jedno z největších náměstí světa - Ajatollaha Chomejniho, je v pokročilém večeru zcela zaplněno.
Překvapuje nás uvolněnost zdejšího islámského prostředí. Ženy a dívky jsou sice zahalené, ale nezakrývají si tvář. Naopak - doširoka rozesmáté korzují v houfech ulicemi a zdraví nás. Mrzí nás tedy, že musíme pokračovat na cestě dál. Čeká nás východní Írán!
Pozn. red.: Další reportáže z cesty po Asii přineseme v nejbližších dnech
 |
