Do terénu, na polňačky nebo lesní cesty, se hodí silnější kola od průměru 20 palců a vyšší stupátko, do města stačí stupátko kolem 5 cm nad zemí. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Koloběžky nejsou jen pro děti. Jak se na nich jezdí a jakou vybrat

  • 18
Na koloběžce jezdili králíci z klobouku, Hurvínek i Krteček. Dávno to však není jen zábava pro děti nebo pohádkové postavičky. Kouzlo koloběhu objevují i dospělí, na svůj první výlet se vydala i reportérka magazínu Víkend MF DNES.

Dávno už to nejsou kolečka od trakaře a prkýnko. Mám dvacetipalcová kola, na obou brzdy. Nastavitelná řidítka. A místo prkýnka stupátko s protiskluznou úpravou. Je to moderní koloběžka, ale rozhodně nejezdí sama.

Kde hledat informace o koloběžkách?

Připadám si, jako když jsem začínala s běháním: nadšená vyplavenými endorfiny, ale plíce cítím až v krku. Přitom kolobka má být zdravější než obyčejný běh. Hlavně proto, že lidé obvykle běhají po asfaltu, takže tvrdé nárazy schytávají velké klouby, které tím trpí.

Při koloběhu se hýbe každý sval. Místo kroků dělám půl dne vlastně podřepy.

Ani nejedu. Ani neběžím. Koloběžím. Jako královna Koloběžka první u toho rozhodně nevypadám. Bláto cáká i přes blatníky, do kopce supím, batoh mi těžkne na zádech. Ale zážitek to je. A dávno už ne jen pro děti. Na koloběžkách jezdí čím dál častěji i dospělí.

Až 70 km/h

Vyrážíme z Břeclavi, rovinatou krajinu jsme vybrali záměrně. Ne že by se na koloběžce nedalo jezdit do kopce, jen se nechci nechat jako začátečnice hned odradit.

„Do kopce je dobré střídat nohy častěji. Tak po dvou až čtyřech odrazech. Po rovině stačí třeba po deseti,“ vysvětluje Petr Mejsnar.

„Kolobrndám“ propadl před šesti lety, v Brně provozuje koloběžkovou speciálku. Střídat nohy? Automaticky mi na stupátko naskakuje pravá, levou se odrážím. Zdá se mi, že vyměnit je není možné. Ztrácím rovnováhu, pravá se odmítá odrážet.

Při koloběhu se hýbe každý sval. Je to prý zdravější než obyčejný běh, při němž...

„Asi každý člověk preferuje ze začátku jednu nohu. Na té stojné děláte prakticky pořád dřepy, když se odrážíte. Takže ji mnohem víc zatěžujete. Proto je nutné je střídat,“ vysvětluje Mejsnar.

Zvykám si nakonec překvapivě rychle, ale jakmile se přede mnou objeví jakákoli nerovnost, obrubník nebo zatáčka, jde střídání do háje a stojím raději na té pravé, stabilnější. „To mám i já, třeba přes obrubník zpomalím a pravou patou pod zarážkou na stupátku lehce nadzvedávám zadní kolo, druhou nohou jsem to raději ani nezkoušel,“ uklidňuje mě koloběžkový mág.

Frčí to dobře, přestože fouká silný protivítr. Člověk na koloběžce je dvakrát až třikrát rychlejší než pěší.

Ostatně proto Dáda Patrasová kdysi v té pohádce od Jana Wericha zpívala „To nás těší, že nás pěší, horko těžko dohoní!“

I s kolem může někdy koloběžka docela důstojně soupeřit, koloběžec se totiž umí „sbalit“ do mnohem aerodynamičtějšího tvaru než cyklista sedící na sedátku kola.

„Z kopce se dá jet i sedmdesátikilometrovou rychlostí,“ tvrdí Mejsnar. Ještě že tady žádný kopec široko daleko není. Tachometr teď ukazuje 14 km/h a to mi bohatě stačí.

Gumové nohy

Na koloběžce jezdili králíci z klobouku, Hurvínek i Krteček. Jako děti jsme ji považovali za běžnou součást výbavy. Jak se k ní dostali dospělí?

V Rožnově pod Radhoštěm se už v 90. letech začaly vyrábět koloběžky značky Mibo, ve Zlíně sídlí legendární garážovka K-Bike, v Potůčníku u Hanušovic vyrábí největší evropský výrobce Kostka. Je tu i pražské Yedoo, nováček na trhu Crussis nebo Morxes z Otic.

Stupátko s protiskluznou úpravou, nafukovací dvacetipalcová kola, brzdy. Jízdu na moderních koloběžkách si užije opravdu každý.

„Co koloběžky s malými plastovými kolečky ze supermarketů?“ ptám se. Prý nejsou špatné na kratší vzdálenost ve městě pro kombinovanou dopravu s MHD. „Chcete-li ovšem zažít to správné nadšení z koloběhu či mít koloběžku jako hlavní dopravní prostředek, pokud vás to má chytit, kupte pořádná nafukovací kola,“ radí Mejsnar.

Mám za sebou přes 10 kilometrů. A dalších 10 před sebou. Dneska bude rekord cokoli. Mejsnarovo maximum je 161 kilometrů za den. Ale jsou i větší blázni.

Tým českých nadšenců při akci Kick France zdolal v roce 2013 na koloběžkách kompletní Tour de France, každou etapu den před cyklisty. Letos se chystají na Giro dʼItalia. V polovině května vyrazí na trať, která měří přes 3 500 kilometrů.

Já mám před sebou poslední dva. Za zády minaret v zámeckém parku v Lednici, před sebou městskou dlažbu. Čekám kostitřas, ale není to vůbec zlé.

Zato večer, když jdu už bez koloběžky městem. Je to podobné, jako když strávíte týden na lodi a pak vystoupíte na pevnou zem. Mám gumové nohy, cesta pod nimi ubíhá divně pomalu. Že bych místo tramvaje koloběžela? Zdá se, že koloběh je návyková záležitost.

Jak si vybrat koloběžku

- Kolik zaplatíte? Pokud se chcete zamilovat do koloběhu, počítejte s cenou 6 až 10 tisíc korun.

- Kde budete jezdit? Do terénu, na polňačky nebo lesní cesty, se hodí silnější kola od průměru 20 palců a vyšší stupátko, do města stačí stupátko kolem 5 cm nad zemí. Každý odpich je vlastně dřep na jedné noze – čím vyšší stupátko, tím hlubší dřep.

- S kým budete jezdit? Záleží i na délce stupátka: chcete-li před sebou vozit dítě, pořiďte si delší (nebo přídavné) stupátko, obvykle stačí 40 cm i na mužskou tlapu.

- Skládací, nebo pevnou? Výhodou je, že skládací koloběžku snadno složíte do auta, ve vlaku za ni obvykle také neplatíte. Za neskládací modely od 16 palců ve vlaku zaplatíte jako za kolo.