Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSA: Kolo Favorit je opravdu legenda. Ale ze zoufalství

aktualizováno 
Není legenda jako legenda. Některé věci si připomínáme zaslouženě pro jejich výjimečnost. Jiné se staly legendárními z naprostého zoufalství. Ten druhý případ je v Česku častější. Názorně je to vidět na slavném kole Favorit.

Výstava Fenomén Favorit v Národním technickém muzeu | foto: ČTK

Favorit je legenda dokonce taková, že teď má speciální velkou výstavu v Národním technickém muzeu. Takové pocty se jen tak nějaké věci nedostane. Pěkná, důkladná, mile nostalgická expozice.

Pamětník se tam úplně rozněžní. Po tomhle kole totiž kdysi toužili úplně všichni kluci v téhle zemi. Kolo sen. Ale taky kolo, které bylo z dnešního pohledu – tedy z pohledu normální tržní ekonomiky a svobodného trhu – strašlivý šmejd a aušus.

Fotogalerie

„Zlaté české ručičky“ při jeho výrobě zmrvily, na co sáhly. To už vám na té výstavě neřeknou. Řeknu vám to já. O favoritu totiž něco vím.

Snil jsem o něm, kam moje paměť sahá. Jako všichni. Vlastně jsem ani příliš nevěřil, že ho někdy budu doopravdy mít. Sehnat favorita bylo téměř nemožné, to věděl každý. A já ho nakonec měl. Dostal jsem ho v pětaosmdesátém od táty za postup na gymnázium.

Nevím a nechci vědět, co všechno musel táta podstoupit a kde a jak se musel ponížit, aby to kolo sehnal. Předčilo i moje nejtajnější fantazie. Krásný stříbrný favorit, polozávodní a na galuskách! Na galuskách! Absolutně nesehnatelná vzácnost. Akorát tedy neměl sedlo. Na to se čekalo další dva měsíce.

Na Favoritu chtěl jezdit každý kluk. Legenda se málem jmenovala Borec

Nejslavnější československou značku jízdních kol představuje mimořádná výstava Fenomén Favorit. Šéf muzea dopravy Národního technického muzea a spoluautor výstavy Arnošt Nezmeškal v rozhovoru pro iDNES.cz prozradil, na jaké klenoty se můžete těšit i jak vznikl název této cyklistické ikony.

Arnošt Nezmeškal, šéf muzea dopravy Národního technického muzea a spoluautor...

Jezdil jsem na něm pak maniakálně. I školu jsem kvůli němu zanedbával. Nasednout a jet. Sto kilometrů je na favoritu mžik. To kolo jsem miloval. Pročež jsem mu, pokud šlo o kvalitu, leccos odpustil. A odpouštět opravdu bylo co.

Třeba dvojpřevodník šmajdal už z výroby. Řetěz dělal „drrrk, drrrk“ o přesmykač. Řešil jsem to podložkami, ale nikdy to nebylo ono. Přehazovačka nešla seřídit, příslušné šroubky nedržely polohu. Bylo třeba ustřihnout brčko ve správné délce a na šroubek ho navléknout.

Brzdové špalíky byly z prachmizerné gumy – byly v ní nějaké kamínky. Skřípalo to a „žralo“ to ráfky, krásné hliníkové závodní ráfky. No, krásné... ten hliník byl bláto. Ráfky praskaly a niple výpletu se klubaly skrz.

Jednou praskla miska ložiska středu. To je masivní kus oceli, přesto se rozloupl jako ořech papírák. Jít a koupit novou misku? Hahaha! I na takovou drobnost se v podnikové prodejně Favorit na pražském náměstí Gorkého čekalo měsíce.

Párkrát praskl klínek, co držel kliku. Ten se sháněl podobně těžko jako, jako... jako tehdy úplně cokoli.

A pak se mě to kolo pokusilo zabít. Za jízdy prasklo táhlo „rychloupínáku“ předního kola. To znamená pád přes řídítka. Být to v prudkém sjezdu, byl bych mrtvý.

Výstava Fenomén Favorit v Národním technickém muzeu

Výstava Fenomén Favorit v Národním technickém muzeu

Po pár letech intenzivního ježdění se na tom kole rozpadalo skoro všechno. Takže bylo asi milosrdné, když jsem s ním v devadesátém roce narazil do volhy a zničil ho. Mezitím cyklisté, nespokojení s kvalitou svých kol, povstali a svrhli režim. Čímž se jim otevřel nový svět.

Třeba já jsem si v půlce devadesátých let koupil horské kolo od jedné severočeské firmy. Jezdím na něm dodnes. Nepokazilo se na něm nikdy nic. Vida. Takže vzpomínka na „legendární“ favorit, který se proslavil výhradně tím, že nebyl k dostání, přece přináší ponaučení.

Stačilo pouhých pár let tržního kapitalismu, aby Češi ukázali, že kvalitní věci umějí. A aby výrobci pochopili podstatnou věc: když se zákazník na jejich výrobku zabije, víckrát si nic nekoupí.



Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...

Tady je naštěstí ještě prázdno. Z moravské Vídně na neobjevenou Oslavu

Barokní most přes Oslavu a zámek v Náměšti

Pod vesničkou Vídeň na Českomoravské vrchovině začíná hluboké a přitažlivé údolí řeky Oslavy, podél níž vedou pohodlné...

Jak si užít Lednicko-valtický areál na kole. Tři tipy na parádní výlety

Unikátem Lednicko-valtického areálu jsou mimo jiné stavby nazývané „salety“,...

Do jihomoravských Valtic jezdíme každoročně, našli jsme zde totiž ideální základnu pro výlety na kole i večerní...

Najdete na iDNES.cz