Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Triglav: Kolik triček propotíte cestou na vrchol?

  14:38aktualizováno  14:38
Triglav. Tři hlavy. 2864 metrů. To je národní hora Slovinců. Nejvyšší vrchol země i Julských Alp. "Vše je o počasí," říká po vzoru zkušených horolezců Roman, který dal naši výpravu na Triglav dohromady.

Triglavský národní park | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

O výšlap se pokusil už jednou. Neúspěšně. Dostal se do míst, kde už stoupáte s pomocí ocelových lan a úchytů. Jenže, byť bylo léto, od další cesty ho odradilo chladné počasí. Déšť se střídal se sněhem a vápencové skály namrzaly.

Do Trenty přes „Sněžku“

Ještě než vyrazíme na Triglav po svých, překonáváme cestou do kempu, do „základního tábora“, dvě náročná stoupání auty. Nejprve k hraničnímu přechodu mezi Slovinskem a Rakouskem a pak pověstné sedlo Vršič. Cedule v zatáčkách serpentin nám ukazují rostoucí nadmořskou výšku. Začínáme na 911 metrech nad mořem.

„Už jsme nad Lysou horou,“ říkáme si, když zdoláváme asi čtvrtou ostrou zatáčku. „A teď máme za sebou Praděd,“ hlásíme, když se dostaneme nad 1500 metrů. Ale to pořád není konec. Autem se dostáváme výš než měří nejvyšší český vrchol Sněžka. Vršič leží 1611 metrů nad mořem.

„To je dobré,“ namlouváme si. „Na Triglav by to nemuselo být tak velké převýšení.“ Jenže ouha. Vše je jinak. To, co jsme před chvíli auty vyjeli, zase sjíždíme. Jsme v obci Trenta, 620 metrů nad mořem.

Na cestě

V kempu se ubytováváme kolem druhé hodiny v noci. Než ráno vyrazíme, necháváme v řece Soče chladit plechovky s pivem. Ukrýváme je do ledové vody pod břeh.
Vyrážíme. Jdeme z Trenty po silnici směrem k sedlu Vršič. Za vesnicí z levotočivé silnice odbočujeme do údolí Zadnjica. Stoupání k sedlu Dolič začíná mírně. Julští velikáni se však zřetelně blíží. Voda v potoce Krajcarica mizí. Koryto je vyprahlé stejně jako my. Je vedro a zásoby vody, přestože každý z nás měl tři litry, docházejí.

Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi stoupáme jako mezci.

Spása přichází až na samém konci údolí Zadnjica. Horní tok potoka je plný průzračné vody stékající ze skal. Lačně pijeme a doplňujeme lahve na další cestu. Na vodu už nikde nenarazíme. Až na stejném místě cestou zpátky.

Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi bezmyšlenkovitě stoupáme jako mezci a jen zatáčíme doprava, doleva, podle toho, kam se kamenitá stezka vine.

Značení je minimální. Směr ukazují červené šipky či červená kolečka namalovaná na skále. Sejít z cesty není kam. Místy obcházíme pořádné kusy kamene, které se utrhly ze skály. Výjimečně s přibývající výškou narazíme i na pořádnou vrstvu sněhu. Mačky nepotřebujeme.

Nejstaršího člena naší výpravy, padesátníka Bedřicha, chytají křeče do lýtka. Co chvíli si ho masíruje. Rychle ve vodě rozpouští tablety hořčíku, který pomáhá. A bojuje.

Tři trička

Téměř šest hodin nám trvá výstup k horské chatě Tržačka koča v sedle Dolič. Jsme ve výšce 2151 metrů nad mořem. Právě jsme zdolali převýšení 1531 metrů. Cestou jsem do poslední nitě propotil tři trička.

Můžeme si vybrat nocleh ve čtyřlůžkových pokojích, ale volíme levnější ubytování ve společné noclehárně. Všech patnáct míst na matracích v podkroví je plných. Mačkáme se tělo na tělo. „Noc, to byl zážitek,“ hořce mžourá očima Zdeněk, jemuž přímo za hlavou chrápal německý turista.

Brzy ráno je už v chatě a v jejím okolí živo. Do batohů skládáme jen nejnutnější věci - náhradní trika, bundy, rukavice i čepice, kdyby se změnilo počasí. Zbytek včetně spacáků, které jsme nakonec nepotřebovali, si můžeme nechat v Tržačce koči.

Čeká nás dvouapůlhodinový závěrečný výstup. Obcházíme několik jiskřivých sněhových polí. V dálce vidíme zříceninu bývalých italských kasáren Morbegna z první světové války. Vrcholky hor pod námi stále více vykukují z mraků.

Zhruba po hodině se dostáváme k úpatí Triglavské Bovšké škrbiny. To už na nás čekají řetězy a ocelové úchyty nabité do skály, jichž se přidržujeme. Cesta se klikatí kolem masivu.

Vrchol za jeden zlatý na dohled

„Už vidím vrchol,“ volá Roman. Nad hromadou sněhu se tyčí plechový válec Aljažev stolp. Připomíná raketu a nese jméno faráře, skladatele a alpinisty Jakoba Aljaževa, který vrcholek Triglavu koupil v roce 1894 za 1 rakousko-uherský zlatý.

MŮŽE SE HODIT

Jak se tam dostat
Pokud vyjde počasí, můžete Triglav i s přesunem z Česka zdolat za tři dny. Z Ostravy cesta trvá necelých šest hodin, jede se přes rakouská města Klagenfurt a Villach. Ve Slovinsku pak odbočíte na Kranjskou Goru. Z Prahy tam dojedete za sedm hodin. Jede se přes České Budějovice, Salcburk a Villach.

Kde přespat
V kempu Triglav v Trentě jsme za noc zaplatili 6 eur na osobu.

V chatě Tržačka koča v sedle Dolič můžete přespat ve čtyřlůžkových pokojích za 4200 až 4800 slovinských tolarů (to je od 540 do 630 korun). Pokud se spokojíte se společnou noclehárnou, vyjde vás noc na necelých 400 Kč.

Kolik co stojí
Lahev vody (1,5 litru) a pivo stojí na horských chatách 3 eura, za litr vína zaplatíte 8,5 eura.

Stolp je z roku 1895 a původně měl sloužit jako úkryt před bouří. Jenže blesky spíš přitahoval stejně jako ocelová lana, která lemují trasu k vrcholu. V bouřce je výstup na Triglav nebezpečný. Svědčí o tom tabule se jmény obětí, které zabil blesk.

Na vrcholu je už 20 lidí, přicházejí ze tří stran. Z Trenty jako my, od Kredarice nebo z Luknji, což je horolezecká trasa (O výstupu z Luknji čtěte ZDE). Všichni se tam vejdeme. Kocháme se pohledem do okolí. Je jasno. Teplo. Moře na jihu však kvůli oparu nevidíme. Přesto si připadáme jako na střeše světa.

Vzpruží nás Radegast

Triglav byl starý slovanský bůh se třemi hlavami, které symbolizovaly nebe, zemi a peklo. My máme s sebou jiného slovanského boha - Radegasta. Pouze jednu plechovku, a tak se dělíme o každý hlt piva.

Najednou se zatahuje. Mraky zakrývají údolí. Sestup volíme druhou stranou přes Dom Planika ve výšce 2401 metrů, odkud tři hlavy Triglavu vynikají. To už se znovu rozjasnilo.

Jdeme vyprahlou krajinou, všude kamenná suť, moře kamení. Občas se objeví zelená plocha se vzácnou triglavskou květenou, jíž vévodí triglavská růže a hořce. Dlouhý pochod nám zpestří pohled na protější svah, kde na sněhovém platu poskakuje stádo asi devíti kamzíků.

K Tržačce koči se vracíme zhruba o 90 minut delší cestou, než byla ta na vrchol. U chaty na chvíli vydechujeme. Ti, kdo si vzali trekové hole, vyhráli. Šetří si klouby. Některé z nás ničí pichlavá bolest v kolenou. Ale jdeme. Pořád jdeme. Na další turisty narazíme jen občas.

Nazpátek v kempu

Začíná se stmívat. Po dvou dnech tvrdého šlapání máme už kemp na dohled. Naše ploužení vytrhává hosty zahradní restaurace v Trentě od večeře. Strnule drží vidličky se sousty masa a sklenice s pivem na půli cesty k ústům. Pozorují náš pochod. Ploužíme se jako váleční veteráni. Blíží se jedenadvacátá hodina, když usedáme u stanů. Konečně. Rychle studené pivo z řeky. Dokázali jsme to.

Bůh Triglav byl k nám milosrdný, nechal nás vyhrát tuto bitvu.

Výstup na Zasavskou koču (2071 m) - na levo od ní vrchol Jalovec (2645m) Kozoroh v Alpách Vrcholové foto na Triglavu Pohled z vrcholků Alp, při kterém se tají dech. Cesta na Triglav Pod vrcholem TriglavuPohled z vrcholků pod Triglavem - příroda v přímém přenosu Řeka Soča Vodopád - Belopotoški slap Severní stěna Triglavu, vpravo sedlo LuknjaTriglav. Božská hora. Cesta se klikatí úbočím hor. Zdá se nekonečná. Chvílemi obdivujeme krajinu, chvílemi stoupáme jako mezci.Prolezli jsme Triglavskou Bovškou škrbinou. Za ní se otevírá nádherný pohled na Dom Planika. Vrchol Triglavu se blíží.

Autoři: ,


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

Amsterdam pohlcuje kriminalita, v noci se z města stává džungle

Amsterdam se stabilně řadí mezi nejnebezpečnější evropské metropole. Na sto...

Nizozemská metropole je po setmění místem, kde přestávají platit zákony, varuje tamní ombudsman. Přetížená policie...



V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Další z rubriky

VIDEO: Mořského koníka ničí v Řecku nadměrný rybolov, chrání ho potápěči

Mořský koník

V zálivu u městečka Stratoni můžete při potápění narazit na bohatou kolonii mořských koníků. Ovšem pouze na jednom...

Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nejkrásnější řeky Slovenska. Hron si kromě vodáků užijí i milovníci hor

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají...

Řeka Hron patří mezi slovenskou vodáckou „klasiku“. Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na východním úpatí...

Najdete na iDNES.cz