Na každou z nich se naloďuje šestice neopálených suchozemců (po týdnu jsme odcházeli jako mořští vlci) a jakmile je vše připraveno, vyplouváme.
Plachty vzhůru letí
Na motor opouštíme marinu Gouvia a pak už plachty vzhůru letí. Vane nám zlehka do zad a tak stavíme plachty na "motýlka" (Gena – přední plachta - je na jednu stranu a ráhno hlavní plachty je vychýleno na stranu druhou).
Obeplouváme ostrůvek Vidho a pak hned točíme na jih. V dálce nám mizí Kerkira (hlavní město ostrova Korfu) i se svoji dominantní siluetou staré pevnosti. Přestože se počasí netváří úplně optimisticky a občas dokonce spadne pár kapek, vůbec to nekazí úžasné počáteční pocity.
Učíme se správně pojmenovávat věci a úkony (s některými slangovými názvy mám problémy doteď) a hlavně se zdokonalujeme v ovládání plachet. Na pozici kormidelníka se prvního dne téměř stojí fronta, což se koncem týdne, ještě pokud se jelo v nudném bezvětří na motor, říci nedalo.
Večer, v zátoce Petriči, svazujeme obě jachty k sobě, a na dvou kotvách, za nejasného názoru, zda se přes noc zamotají hodně nebo jen málo, nocujeme.
|
|
My, co se držíme hesla "Po Evropě se nelétá" jsme po skoro 1800 kilometrech v autě a následných třinácti hodinách na trajektu z Italského Brindisi, docela utahaní a míříme do hajan.
Druhá část naši skupiny, která přilétla z Prahy letadlem a pak nám popisovali jejich dvouhodinový let jako velmi příjemný, načíná první láhev z rozmanité série řeckých vín. (Náklady na autoturistiku se s poplatky za dálnice a trajekt vyšplhaly - při čtyřmi lidmi obsazeném autě- na dvě třetiny letenky. Zvažuji si tuto dvacetihodinovou podobu skrčence pro příště odpustit).
První probuzení na jachtě
V dálce na pobřeží vidíme několik hotelů a dalekohledem pozorujeme hosty, jak se jdou protáhnout na balkon. My se z přídě vrháme do osvěžujících vln a pak za rytmického houpání paluby vaříme kávu k snídani.
Celý den křižujeme proti větru a byl jsem, jako obyčejný suchozemec, velmi překvapený, jak ostře lze jet proti větru. Téměř proti fyzikálním zákonům se několik tun vážící kolos žene někdy rychlostí až 7 uzlů skoro proti větru.
 Pohled z vrcholu stěžně |
Večer kotvíme v zátoce na severu ostrova Paxoi a chystáme se za místní kulturou do městečka Lakka. Na kopci se tyčí mohutný maják a tak než usedneme do nějaké místní krčmy, vyšplháme k němu a pořádně se rozhlédneme. Večer je pak ve znamení místních specialit jako jsou musaka, tzatziky, gyros, pita, zeleninové saláty a ryby.
Návrat k jachtě byl ještě o něco veselejší než při cestě do města a to přesně o tmu, která nás obklopovala. Kolébající se vysoké stěžně, každý se stejným malým bílým světlem na vrcholu, nám správný směr neporadí a náš malý nafukovací člun obsazený čtyřmi lidmi má borty proklatě nízko.
Pořád na jih
Ráno uháníme k jihu – pořád. Potkáváme "pravou" římskou galéru. Kýčovitě namalovaná napodobenina, navíc poháněná silným motorem, aby stačila turistům ukázat krásy okolí v co nejkratším čase, mě natolik otrávila, že jsem její fotku okamžitě smazal a nechal místo pro něco přirozeně hezkého.
|
|
Vjíždíme do dlouhého kanálu, mezi pevninou a Levkádou. Na severním konci ho křižuje most a tak lodě v obou směrech musí čekat vždy na celou hodinu, kdy plovoucí most na pár minut "uhne".
Míjíme stejnojmenné město (Levkáda), ale druhá jachta kotví kvůli místním pamětihodnostem. Pamětihodností je v Řecku nepočítaně, ale tajemný Olymp s vrcholem v mracích je příliš daleko. My dáváme přednost obědu u ostrova Madhouri a potom míříme "navštívit" pana Onassise nebo spíš už jen jeho potomky na privátních ostrovech Skorpion a Skorpidhi.
Plujeme kolem Levkády a pozorujeme její opuštěnou krajinu. Břehy jsou většinou skalnaté a nad vším se vypíná k mrakům 1182 metrů vysoká hora Stavrota. Obeplouváme nejjižnější místo naši výpravy - mys Dhoukato – a tím se začínáme vracet.
Kýl naši jachty končí v hloubce asi metr a půl rozšířením ve tvaru velké nábojnice. Zaručuje, neověřovali jsme v praxi, aby se jachta otočila zpět, ikdyž by si lehla na hladinu.
Zastávka v Preveze
Průliv k městečku Preveza je široký mnohoset metrů, ale jen plavební dráha označená zelenými a červenými bójemi, garantuje hloubku 9 metrů, která je dostatečná i pro velké námořní lodě. Když se pak s takovouto přes sto metrů dlouhou obludou potkáme v úzké plavební dráze, velmi rádi, ač dle pravidel má plachetnice přednost před motorovými plavidly, dostatečně uhneme.
V Preveze navštívíme vyhlídku, památník hrdinům druhé světové války a při hledání místního stylu stravovaní opravdu domorodé centrum, o kterém by se dalo s úspěchem pochybovat: "Toto že je EU?"
Zádí přivázáni k molu a příď zajištěnou na hloubce hozenou a dotaženou kotvou. Je to zvláštní pocit usínat pod hvězdami takto v centru města. V hospodách to žije dlouho, mám dokonce pocit, že v Řecku to i pozdě žít začíná a pak se slaví dlouho do noci. O půlnoci je na nábřeží čilý ruch a v autech a na motorkách stále někdo přijíždí za zábavou.
|
|
Ráno, když v devět odplouváme, abychom opustili výheň města a dali si snídani na čerstvém vzduchu na moři, je město tiché a ospalé. Přímo od rybářů kupujeme čerstvé ryby a večer je na několik způsobů připravujeme.
Hodovní tabule je pestrá a bohatá...víno se pije na litry a kostí házíme za sebe jako středověcí rytíři. My je házíme místo psům mořským tvorům. Škoda jen, že je tady v moři tak málo života. Viditelnost je většinou velmi dobrá a na některých místech byla i dvacet metrů, ale kromě skalních útvarů a ojedinělé malé čudli je toto moře totálně "vylovené".
Šnorchlování během plavby
Šnorchlovali jsme minimálně jednou denně a koupali, kdykoliv někdo dostal chuť. Není třeba zastavovat. Za záď přivážeme lano a na něm se může každý nechat vláčet třeba hodiny. Omezujícím faktorem jsou jen dostatečně silné paže, které jak jsme praxí vyzkoušeli neudrží větší rychlost než 5 uzlů. Rychlost mezi 2 a 3 uzly je velmi příjemná pro šnorchlování a tímto pohodlným způsobem jsme prozkoumali několik kilometrů mělčin západního pobřeží jižního Korfu. Jen jsme se drželi lana a pozorovali ubýhající mořské dno.
Výlet se chýlí ke konci. Kolem starobylého jádra města Kerkira se vracíme k našemu domovskému kotvišti. Doplňujeme naftu u obdoby klasické čerpací stanice jen jsou u stojanů delší hadice, vplouváme k našemu stání a naposledy chytáme moorové lano, naposledy rovnáme lana a naposledy večeříme na palubě, naposledy...
| JAK ZAČÍT Na Plavební správě složit zkoušky a získat příslušné oprávnění (Různé kvalifikace opravňují řídit plavidlo do příslušné plochy plachet, síly motoru a vzdálenosti od pobřeží.) Potom už nic nebrání si třeba i z Čech vyřídit pronájem jachty kotvící v nějakém evropském přístavu a ...vezměte si plavky ...můžete vyrazit. |
Splnění snu
Pamatuji si, že marina byla pro mě vždy zdrojem romantických snů. Bylo to kdysi v dětství při dovolené s rodiči v Jugoslávii, ale i nedávno - v dospělosti, vždy jsem procházel přístav a obdivoval se oblým křivkám námořních jachet.
Záviděl posádce možnost brázdit širé vodní pláně, navštívit opuštěné, před suchozemci skryté zátoky, v ostrém náklonu rozrážet tříštící se vlny nebo třeba si jen dát kávu na širém moři a užívat si soukromý svého luxusního plovoucího domova.
Sny zmizely a nahradila je realita. Realita krásná a pohádková. Ta už nikdy nezmizí. Zážitky z okolí Korfu a Levkády byly nezapomenutelné.
