V mnoha tropických oblastech si lidé nedovedou představit svoji existenci bez kokosové palmy. Příkladně obyvatelé Srí Lanky ji považují za opravdový "strom života". Není to nadsázka. Těžko byste někde na planetě hledali druhý takový strom, který by byl k člověku tak mnohostranně štědrý.
Zatímco turistům tento půvabně štíhlý strom s vějířovitou korunou symbolizuje představu tropického ráje, místním pěstitelům přináší užitek každičkou svou částí, nic z ní nepřijde nazmar. Poskytuje jim domov i lože, živí je, dává jim světlo i teplo. Její mimořádný význam pro Srí Lanku nejlépe napoví pár čísel: při počtu zhruba 80 milionů kokosových palem na celém ostrově, z nichž každá rodí v průměru šedesát až osmdesát ořechů ročně, vychází závratných šest miliard ořechů celkové úrody. Tedy zhruba tři sta na hlavu. Není však kokos jako kokos. Domorodci rozlišují jednotlivé druhy podle barvy i tvaru, značnou důležitost přikládají rovněž stáří ořechu. Koupě na tržišti před pyramidou kokosů je proto obřadem plným kouzlení, do něhož se zapojují všechny smysly. Ovšem jen skutečný znalec odhadne kvalitu dužiny a množství kokosové vody podle šplouchání uvnitř. Nejvíce ceněný je zlatavě žlutý King coconut, ořech královský. Hlavní pozornost se tradičně věnuje šťavnaté dužině uvnitř plodu, bohaté na olej, bílkoviny, sacharidy i vitamin B. Z čerstvé nastrouhané dužiny se vymačkáním získává mléko, hustá mastná tekutina, bez níž se místní kuchyně neobejde, neboť je základem mnoha omáček. Čirá tekutina, jíž je v ořechu tím více, čím je mladší, je kokosová voda, která se u nás často zaměňuje s pojmem kokosové mléko. Lahodný mok, i v nejparnějších dnech chladný, je spásou v odlehlých krajích, kde bývá nouze o nezávadnou pitnou vodu. K chuti přijde i ve vlaku. "Kurumba, kurumba," pokřikují prodavači procházející vagony s ořechy zavěšenými za stopky. Mačetou odseknou vršek, do otvoru vloží brčko a nápoj je k dispozici. V dozrálém kokosu již nikdo vodu na pití nehledá. Ta se vylévá, neboť je mdlá a působí žaludeční potíže. Ořech sám však poslouží jinak, a navíc mnohem výnosněji. Takový kokos se rozetne napůl a nechá se vysušit. Jádro pak za pár dnů na slunci ztvrdne na kost. Vznikne tak ve světě žádaná kopra, surovina pro výrobu pokrmových tuků, vysoce ceněných potravinářských olejů a kvalitních mýdel. Co se zbylými miliony kokosových skořápek? Ani ty nepřijdou nazmar. V první fázi se speciálním dlátem od vlastní skořápky odštěpí vláknitá slupka. Zatímco ze skořápek bude kuchyňské nádobí, "skalpy" je třeba máčet tak dlouho, až změknou, aby se vlákno oddělilo od dřeně. Vlastní usušené vláknité oplodí kokosu, známé jako koir, se pak užívá k výrobě provazů, lan, pytlů, rybářských sítí či koberců - legendárních kokosáků. To není zdaleka všechno. Kokosová palma dokáže rovněž dodat dobrou náladu, a to v podobě oblíbeného alkoholického moku. Klíč k němu se nazývá tádí, sladká šťáva, která se čepuje z květních pupenů palmy. Zkvašená šťáva představuje opojné palmové víno, perlící jako šampaňské, a zároveň surovinu, jejíž destilací vzniká populární lihovina arak. Kokosová palma je však na Srí Lance také přímo znakem obydleného místa. Sinhálci dokonce věří, že neroste tam, kde neslyší lidské hlasy. Vidíte-li nad zdejším listnatým pralesem čnít jen jedinou kokosovou palmu, můžete si být jisti, že pod ní naleznete lidský příbytek.
Zatímco turistům tento půvabně štíhlý strom s vějířovitou korunou symbolizuje představu tropického ráje, místním pěstitelům přináší užitek každičkou svou částí, nic z ní nepřijde nazmar. Poskytuje jim domov i lože, živí je, dává jim světlo i teplo. Její mimořádný význam pro Srí Lanku nejlépe napoví pár čísel: při počtu zhruba 80 milionů kokosových palem na celém ostrově, z nichž každá rodí v průměru šedesát až osmdesát ořechů ročně, vychází závratných šest miliard ořechů celkové úrody. Tedy zhruba tři sta na hlavu. Není však kokos jako kokos. Domorodci rozlišují jednotlivé druhy podle barvy i tvaru, značnou důležitost přikládají rovněž stáří ořechu. Koupě na tržišti před pyramidou kokosů je proto obřadem plným kouzlení, do něhož se zapojují všechny smysly. Ovšem jen skutečný znalec odhadne kvalitu dužiny a množství kokosové vody podle šplouchání uvnitř. Nejvíce ceněný je zlatavě žlutý King coconut, ořech královský. Hlavní pozornost se tradičně věnuje šťavnaté dužině uvnitř plodu, bohaté na olej, bílkoviny, sacharidy i vitamin B. Z čerstvé nastrouhané dužiny se vymačkáním získává mléko, hustá mastná tekutina, bez níž se místní kuchyně neobejde, neboť je základem mnoha omáček. Čirá tekutina, jíž je v ořechu tím více, čím je mladší, je kokosová voda, která se u nás často zaměňuje s pojmem kokosové mléko. Lahodný mok, i v nejparnějších dnech chladný, je spásou v odlehlých krajích, kde bývá nouze o nezávadnou pitnou vodu. K chuti přijde i ve vlaku. "Kurumba, kurumba," pokřikují prodavači procházející vagony s ořechy zavěšenými za stopky. Mačetou odseknou vršek, do otvoru vloží brčko a nápoj je k dispozici. V dozrálém kokosu již nikdo vodu na pití nehledá. Ta se vylévá, neboť je mdlá a působí žaludeční potíže. Ořech sám však poslouží jinak, a navíc mnohem výnosněji. Takový kokos se rozetne napůl a nechá se vysušit. Jádro pak za pár dnů na slunci ztvrdne na kost. Vznikne tak ve světě žádaná kopra, surovina pro výrobu pokrmových tuků, vysoce ceněných potravinářských olejů a kvalitních mýdel. Co se zbylými miliony kokosových skořápek? Ani ty nepřijdou nazmar. V první fázi se speciálním dlátem od vlastní skořápky odštěpí vláknitá slupka. Zatímco ze skořápek bude kuchyňské nádobí, "skalpy" je třeba máčet tak dlouho, až změknou, aby se vlákno oddělilo od dřeně. Vlastní usušené vláknité oplodí kokosu, známé jako koir, se pak užívá k výrobě provazů, lan, pytlů, rybářských sítí či koberců - legendárních kokosáků. To není zdaleka všechno. Kokosová palma dokáže rovněž dodat dobrou náladu, a to v podobě oblíbeného alkoholického moku. Klíč k němu se nazývá tádí, sladká šťáva, která se čepuje z květních pupenů palmy. Zkvašená šťáva představuje opojné palmové víno, perlící jako šampaňské, a zároveň surovinu, jejíž destilací vzniká populární lihovina arak. Kokosová palma je však na Srí Lance také přímo znakem obydleného místa. Sinhálci dokonce věří, že neroste tam, kde neslyší lidské hlasy. Vidíte-li nad zdejším listnatým pralesem čnít jen jedinou kokosovou palmu, můžete si být jisti, že pod ní naleznete lidský příbytek.
