Kohoutí zápasy a sázky lákají Indonésany

Tohle výročí se v Indonésii bude slavit asi jenom těžko. Příští rok uplyne dvacet let od chvíle, kdy bylo v této nejpočetnější muslimské zemi zakázáno gamblerství. V Indonésii tak sice schází loterie známá z evropských zemí, protože sázení není v souladu s muslimskou vírou, milovníci hazardu si však svoji cestu dokázali najít. V Yogyakartě, na střední Jávě, úspěšně funguje systém nelegálních sázek kontrolovaný zdejší mafií. Každý večer se okruh zasvěcených setkává na utajeném místě, kde je na vysokém stožáru umístěná krabice s vítěznou číselnou kombinací. Šťastná čísla vybírá nejvyšší boss celé loterie již ráno, ale někteří hráči jsou skálopevně přesvědčeni, že vítězná čísla dokáže dle své potřeby změnit ještě před jejich zveřejněním. V posledních týdnech však hráči z Yogyakarty zažívají špatné časy. Nový městský policejní šéf již dal najevo, že za jeho vlády sázkám odzvoní, nelibě na tento druh podnikání nahlíží také yogyakartský sultán. "Loterie byla na určitou dobu pozastavena, všichni však věříme, že už zase brzy budeme moci sázet," tvrdí jeden z účastníků loterie.

Oproti Yogyakartě však gamblerství kvete na Bali i v Toraje na jižním Sulawesi. Zejména na hinduistickém Bali má však gamblerství rituální podtext. Tady se totiž sází na kohoutí zápasy. Krev zabitých zvířat má očistnou funkci a je tak pevnou součástí četných slavností, že dle oficiálního výkladu jsou zcela legálně povolena tři kola zápasu. Souboje kohoutů však samozřejmě trvají mnohem déle a vesnice k nim sahají jako ke způsobu, jak získat peníze, ze vsazených částek si často berou čtvrtinu.
Balijci své kohouty milují. Hýčkají je, neustále jim rovnají peří, krmí je směsí masa a jackfruitových listů, která jim má zahustit krev a zabránit krvácení v okamžiku, kdy nastane den D. Ještě předtím než je kohout vpuštěn do arény je mu na levou nohu přivázána deseticentimetrová ostrá čepel. Tato smrtící zbraň je spojena s řadou mýtů, nesmí se jí dotknout nikdo z rodiny, ve které někdo zemřel. Čepel musí být pečlivě připevněna, aby svého nositele nezvýhodňovala oproti soupeři. Majitel kohouta musí shromáždit dostatek mužů, kteří jsou schopni vyjádřit svoji důvěru
také složením finanční částky. Sázky uzavírají vzájemně mezi sebou také diváci. Při vrcholných zápasech dosahují výše až šestiset dolarů, a tak dějiny kohoutích zápasů lemují příběhy balijských rádžů, kteří prohráli paláce i manželky, i jejich současníků, kteří se na zápasy vydali na motocyklu a domů se vraceli pěšky.
Boj obvykle netrvá dlouho. Naostřená čepel má skutečně smrtící účinky, po poraženém zůstává v aréně jenom utnutá noha. "Vám kohoutí zápasy připadají nehumánní?" diví se jeden ze sázejících. "A jaký je rozdíl mezi tím, jestli u nás kohout zahyne v aréně, nebo vy ho zabijete v kuchyni?"

Ke kohoutím zápasům patří samozřejmě sázky.

Majitelé se svými kohouty se připravují na zápas.

Po skončení zápasu.

Aréna v Toraje na ostrově Sulawesi.

Majitel se svým kohoutem odchází z arény.

Rozhodčí.