Nejtěžší sjezd ve Světovém poháru zvládnou ti nejlepší závodníci pod dvě minuty, my jsme se podél sjezdovky Streif motali půldruhé hodiny. První jezdce jsme viděli na startu a před očima se nám propadali do jámy zvané Past na myši (Mausefalle), posledním jsme tleskali v cíli. S davem dalších nadšenců jsme postupně objeli všechna zajímavá místa, ze kterých se dá závod sledovat.
Místo: Kitzbühel. Kopec: Hahnenkamm. Sjezdovka: Streif. Letos se tato tři jména v souvislosti se slavným sjezdem skloňovala už po devětasedmdesáté. Závodilo se minulý týden od pátku do neděle. Nepříznivá předpověď počasí však přeskládala tradiční pořadí závodů. Nezačínalo se v pátek divácky nejméně oblíbeným superobřím slalomem (Super-G), ale hned tím největším klenotem: sjezdem.
„Lidé měli na sobotu zarezervovaná místa podél trati sjezdu, která jim propadla,“ říká 46letý Filip, Němec, který se usadil v nedalekém Kirchbergu. Sám měl naplánováno sledování pátečního Super-G, a tak na tom na rozdíl od mnohých jiných fanoušků vydělal. Na svém oblíbeném místě pod skokem u chalupy Seidlalm našel místo i bez rezervace.
Také nám změna přišla vhod. Na pátek byly nasazeny nižší ceny vstupného. Za vjezd na místa kolem závodní sjezdovky se totiž platí. V pátek dvacet eur (515 Kč), v sobotu třicet (775 Kč), nedělní ceny jsou 25 eur (645 Kč).
Pozor, už jede. Nebo ne?
Startovní svah je strmý jak střecha. Diváci si při každém kroku musí přidupnout, aby nesjeli dolů. Tlačí se u plůtku co nejblíž startu, mobily míří k nachystaným sjezdařům. I neostrá fotka bude cennou vzpomínkou.
S jedničkou se za velkého aplausu do údolí spouští Hannes Reichelt, poslední Rakušan, který tady (před pěti lety) vyhrál. Náš čas na jeho jízdu je vymezen osmi sekundami, pak se domácí idol ztratí za hranou Mausefalle.
„Máme ten skok přímo před očima, je to neuvěřitelný zážitek!“ Nadšený telefonát v češtině odposlechneme už pod legendárním skokem, kam jsme se přesunuli ze startu. Cestou jsme museli použít pojízdný pás a po sousední sjezdovce objet vrcholek se startovním domkem. Několik závodníků jsme tak propásli.
Pod Pastí na myši jsme právě včas, chystá se jeden z favoritů Beat Feuz. Start vidíme na velkoplošné obrazovce, nad skokem otáčíme zrak ke svahu, abychom si užili těch pár sekund naživo. Švýcar bezpečně ustojí dlouhý let a už hraní v ostré zatáčce pojmenované Karussel - Kolotoč.
NEJSTRMĚJŠÍ SVAH. Na snímku z dálky je dobře vidět, jak strmý svah je pod skokem Mausefalle. Sklon kopce je 40.4°, což představuje 85% klesání. (25. ledna 2019)
Je to poslední místo, odkud se dá sjezd sledovat bez vstupného. A je to opravdu dobré místo, spořivému návštěvníkovi to k ochutnávce atmosféry krásně stačí. Je tady celkem plno, ale místo si najde každý. Mnozí si udělali pohodlí, zapíchli lyže do sněhu, povolili přezkáče a kroutí hlavou mezi svahem a velkou obrazovkou.
Synchronizace televize a reálného obrazu však není tak snadná jako při průjezdu Feuze. Start většiny jízd totiž jde v přenosu zpožděně, do reálu se režie vrátí až někde před polovinou tratě. Člověk tak musí pozorně sledovat hranu skoku, aby mu nic neuniklo. Na obrazovce pak mrkne na záznam a pokračování jízdy. Přehled o vývoji závodu je na tomto místě výborný. My však míříme dál.
Top víkendu předchází levný týden
Tyrolská rodačka Melanie pracuje v rodinném penzionu, a tak má o cestovním ruchu kolem slavného Hahnekammu velký přehled. „Závod se dostal do lednového termínu, aby pomohl zaplnit část vedlejší sezony. V žádné ze zemí, odkud sem jezdí nejvíc návštěvníků, ještě nejsou prázdniny,“ prozrazuje.
TLAČENICE POD SKOKEM. Horská chata Seidlalm je v obležení diváků. Pro mnohé z nich je právě tady nejlepší místo na sledování. (25. ledna 2019)
Zájem je teď sice obrovský, ale jen o víkendové dny. Na zkrácený týden před Hahnenkammem tak hoteliéři nabízejí nižší ceny, aby přilákali další hosty. Top víkendu tedy předchází volnější týden s příznivějšími cenami a volnějšími sjezdovkami.
Výhled přes bublinky šampaňského
Od pátku však platí: Kdo se neukáže v Kitzbühelu, jako by nebyl. U sjezdovek se řadí místní i světové celebrity, politici, sportovci. Vstupenky do VIP zón byly vyprodané už před vytištěním letáků s ceníkem.
Skrz sklenici šampaňského se však můžete dívat na závod i z terasy u boudy Seidlalm a zaplatíte jen základní „lyžařské“ vstupné. Chata stojí pod nebezpečným skokem, který je přesně v polovině tříkilometrové sjezdovky. Pro závodníky to je náročné místo, před terénním zlomem totiž nevidí na pokračování trati, navíc po dopadu budou muset rychle zatáčet.
Přijíždíme sem ve chvíli, kdy už je elitní dvacítka sjezdařů v cíli, ale tady je pořád živo. Rakušané doufají, že jim po výpadcích největších es udělá radost někdo z lyžařů druhého sledu.
Co třeba Otmar Striedinger? Muž se startovním číslem 27 má skvělé mezičasy a dav ho nadšeně vítá. Náš úsek zvládá parádně a jede dál. Diváci halekají a nejlepší z Rakušanů si jede pro třetí místo.
Není sníh jako sníh
Úzký pruh sjezdovky, který je podél trati otevřen pro lyžující diváky, nám na chvíli dopřeje pocit, že skutečně jedeme po stejném svahu, jako světová esa. Oddělují nás jen dvě řady červených plůtků a reklamní poutače.
Ještě je tady jeden podstatný rozdíl, ale to poznáme, až když pořadatelé pustí na některé kratičké úseky i rekreační lyžaře. Není totiž sníh jako sníh! Závod se jede praktiky na čistém ledě.
Na celý Streif se veřejnost hned tak nepodívá, riziko úrazu je enormní. V sobotu půjde projet po hraně nad Mausefalle a otevřena bude i rovinka nad Karusselem. Díky nočnímu sněžení totiž zůstane led zakrytý a rovinka bude bezpečná. Výborná příležitost na „originální“ fotografii ve sjezdovém postoji, a pak zase honem na veřejnou sjezdovku.
Setkání se skutečnou závodní ledovkou nás čeká až v neděli po posledním závodě. To bude k dispozici padák pod startem Super-G. Seznámení bude bolet. Ne, na tom je fakt úplně jiné lyžování.
Téma víkendu: Rakousko bez vítěze
Víkend nedopadá pro Rakušany dobře. Na bronzového sjezdaře Striedingera naváže Marcel Hirscher druhým místem ve slalomu a nedělní noviny na titulní straně oznámí: „Dnes je poslední šance na vítězství!“ Marně, v závěrečném Super-G domácí nebudou ani na stupních vítězů.
Plán sjezdovky Streif v Kitzbühelu
Pojďme však ještě na chvíli na páteční závod. Po zastávce u Seidlalmu a paralelní jízdě podél tratě se nad skokem Hausberg musíme vzdálit. Veřejná sjezdovka objíždí zalesněnou stráň z opačné strany, dotkne se trati slalomového závodu a ke Streifu se vrací až kousek nad cílovým skokem.
Chvíli poté co mineme ikonickou maketu se siluetou kamzíka jsme s lyžemi na nohou v menšině a ztrácíme se v davu fanoušků, kteří do arény dorazili po svých. Fanoušci s rakouskými vlaječkami na tvářích se právě radují z dalšího dílčího úspěchu. Daniel Danklmaier dorazil s vysokým číslem 41 v pátém nejrychlejším čase, čímž se jako už čtvrtý Rakušan nacpal do elitní desítky.
Naučeným gestem sundává lyže a ukazuje je na kameru. Vyzout se musíme i my, protože odchod lyžujících návštěvníků vede přes trať nachystanou pro slalomový závod a přes tu se smí pouze pěšky.
Přes zledovatělou sjezdovku je natažena jen síť, do které se neohrabané nohy v přezkáčích neustále zaplétají. Ve skupince, která tady vrávorá podobně jako my, poznáváme tváře lyžařů, s nimiž jsme se potkávali už na startu. Také oni si výjimečnou atmosféru legendárního Hahnenkammu užívali s lyžemi na nohou.
A pokud zůstanou naladěni na naší vlně i nadále, mají před sebou ještě další lyžařské zážitky. Aréna KitzSki se totiž na rozdíl od závodů ještě nezavírá.
