V roce 1980 jsem stála před stanem a pozorovala mámu, jak připravuje oběd. Nudila jsem se, a tak jsem se vydala napříč kempem. Líbilo se mi, že ostatní žijí jako my - buď v klasických „áčkách“, nebo ve větších stanech s předsíní. Stany stály natěsnané na sebe, červené plátno střídalo modré, růžové, žluté, béžové, hnědé a zelené. Opájela jsem se tím a bylo mi krásně. Za chvíli se mi však barvy i zvuky slily v jeden proud a začala se mi točit hlava. Utíkala jsem zpátky.
Jenže ouha. Co se zprvu jevilo jako výhoda, že stany vypadají stejně a já se tak všude cítím jako doma, se proměnilo v nevýhodu - náš stan jsem nemohla najít. Zakopávala jsem o šňůry a štvalo mě, že jich je všude tolik. Jednu z nich jsem nevybrala a na zemi se rozplakala.
Strejdové, co se ke mně sběhli, mi pomáhali mámu hledat, ale marně, protože jsem nedokázala popsat, čím se náš stan liší od ostatních. Místní rozhlas proto začal vyvolávat, že se ztratila holčička a že si pro ni rodiče mají přijít.
Teď je rok 2015 a já přemýšlím, zda bych se, být dítětem, ztratila i dnes. Možná ano, ale rozlišovacích znaků, jimiž bych mohla naše obydlí popsat, by bylo víc. Stanů je sice stále hodně, ale už nestojí v řadě za sebou a nejsou stejné. Namísto dvou modelů jsou pod stromy rozloženy desítky různých druhů a malé stany pro jednoho střídají velké, určené až pro osm lidí.
Pestřejší vybavení a luxusnější auta
Také kempové vybavení je mnohem bohatší než dřív - dřívější velké plynové vařiče teď nahradily malé bomby či přenosné grily, které nevydávají žádný dým. Rodiny si nalévají čaj z termosek nejen do plechových hrníčků, ale i do skládacích nádob ze silikonu. Ve skládacím nádobí také vaří jídlo a dávají do něj i pít vodu svým psům či do něj odhazují odpadky. A aby si nemuseli chodit mýt ruce ke žlabu, zavěšují si na stromy vaky s vodou, které jsou někdy tak velké, že mohou sloužit i jako sprcha.
I auta, kterými rodiny přijíždějí stanovat, se vylepšila. Zatímco dřív bylo v kempech vidět trabanty, lady, moskviče či Škody 100, dnes hned vedle stanů parkují kromě škodovek, opely, audi, citroëny, volkswageny, ale i mercedesy, BMW či terénní Land Rovery, motorky a karavany.
Tlampače, lampy i chatky zůstaly
Něco však zůstalo stejné, jako by se zastavil čas. Rezavý tlampač zavěšený na borovici je možná tentýž, který přivolal před 35 lety mé rodiče. Také lampy porostlé mechem, rezavé houpačky, zrezivělé elektrické rozvaděče a zatuchlé obytné chatky s eternitovou střechou jsou patrně stejné jako ty, které sloužily lidem za vlády Gustáva Husáka.
I koryto, v němž si návštěvníci kempu čistí zuby, má sice nový lak, ale jinak se od toho socialistického moc neliší. Podobně působí i toalety, uvnitř jsou sice nově vykachličkované, starý nevábný venkovní vzhled si však zachovaly stejně jako společné umývárny či kuchyňka.
Společné „veselí“ ubylo
Dnešní Branžež se však překvapivě proti té minulé zklidnila. Zatímco dříve se z každého třetího stanu rozléhalo rádio, dnes hudbu nahlas nepouštěl nikdo.
Když ji někdo poslouchal, tak si ji způsobně pouštěl do sluchátek z mobilu.
10 Nejlepších kempů v ČeskuLéto v Česku nemusí být marné. Tohle je deset nejlepších kempů u nás  Camp Bítov, Vranovská přehrada |
Od stanů se také vytratily stejné vůně. Zatímco dřív bylo v době oběda cítit ze všech stran cibulku a lančmít či chalupářský guláš a navečer buřty s hořčicí a chlebem, dnes si pravidelný oběd či večeři připravoval samostatně málokdo. Většina lidí totiž chodila na kuřecí steak a hranolky do kiosku.
Přes den ani nebylo slyšet party mladých, jak hrají volejbal či fotbal, a večer nehořely táboráky, nezastavovali se u nich kolemjdoucí a nezpívali dlouho do noci trampské písně.
Rodiny, mladé páry či kamarádi, kteří jezdí do kempů, se ztišili. Děti se tiše pohupují v houpacích sítích, mladí chodí po natažených slacklinech a lidé se sice baví mezi sebou, ale na kytaru už nehrají a nezpívají při tom.
Větší hluk je tak slyšet už jen z kiosků, v nichž se čepuje pivo, a z pláží, kde ve vodě dovádějí děti.
Ve starých kulisách se tak odehrává jiný příběh než před lety. Ale není špatný, a tak sem přijedu se svými dětmi, aby si mohly vytvořit své vlastní vzpomínky.
Kempování: mýty, které přestávají platit
Kempování se od dob Československa změnilo. Ačkoliv existují místa, kde se do chatek či obytných přívěsů a vybavení v tábořišti desítky let neinvestovalo, řada provozovatelů pochopila, že movitější klienty přiláká tím, že jim nabídne moderní ubytování, občerstvení, sportovní aktivity i doprovodný program v podobě koncertů, divadel či diskoték. Tento trend přeměňuje kempy z nejlevnějších míst pro dovolenou v prostředí, jež se komfortem blíží až čtyřhvězdičkovému penzionu. Mýty o kempech, kterých je v Česku a na Slovensku zhruba 1 700, tak přestávají platit.
1. Kempování je jen pro chudé
Omyl. V kempech přibývají lidé, kteří mají peníze. „V první řadě je zájem o nejdražší bungalovy a chaty s vlastním sociálním zařízením, jezdí stále více moderních obytných aut a karavanů a oblíbené jsou luxusní, obří, plně vybavené rodinné stany,“ říká Jaroslav Skalka z portálu Dokempu.cz.
2. Kempy jsou špinavé
Omyl. Provozovatelé si čistotu hlídají. I když například lowcostový kemp Peklo u Branžeže má sociální zařízení ve staré rozpadající se buňce, uvnitř ho udržuje v čistotě. Z hlediska návštěvnosti jsou nejoblíbenější právě klidné, příjemné, bezpečné a hlavně perfektně čisté kempy umístěné v hezké přírodě, které nabízejí kvalitní možnosti koupání a podmínky pro cykloturistiku a rybolov. Teplá voda po celý den je dnes už samozřejmostí.
3. Jídlo s sebou
Omyl. Ačkoliv si můžete sami vařit před stanem v kotlíku, na plotýnce či grilu, k běžnému vybavení kempů dnes patří nejrůznější kiosky, obchody a restaurace. Ty vám nabídnou klasickou tlačenku, klobásu nebo hotovku, ale i pizzu, steak, lososa či tiramisu.
4. V kempu je nuda
Omyl. Do kempů se dnes jezdí hlavně za zážitky a zábavou. Rekreační areály se staly centry volnočasových aktivit a předhánějí se s nabídkou bohatého programu. V letních kinech dávají nejnovější filmy, večer si můžete zajít na diskotéku nebo koncert - kulturní programy jsou v kempech často každý den.
Opalování na pláži a koupání v rybníce či přehradě je stále nejoblíbenější činností, ale tu doplňuje možnost vykoupat se v bazénu, sjet na toboganu, nechat děti vyřádit na vodních atrakcích a následně se zapotit na horolezecké stěně či v lanovém centru. Kempy také často nabízejí výuku windsurfingu či kiteboardingu. Na děti vedle hřišť čekají nejrůznější organizované hry, soutěže či divadla.
5. Kempy jsou hlučné
Některé ano, hlavně ty zaměřené na mladé lidi. Avšak kempů je dnes takové množství, že si jde vybrat například klidné kempy pro rybáře či seniory. „A pro ty, kdo mají rádi klid, nově i v těch aktivnějších kempech, kam se jezdí za zábavou a nočním životem, vznikají klidové zóny pro nerušený spánek,“ podotýká Jaroslav Skalka z portálu Dokempu.cz.
