Kelč - město dýmkařů

  12:27aktualizováno  12:27
Na východní Moravě má velkou tradici dýmkařství, řemeslné umění, které se v kraji předává z generace na generaci. Co všechno takové řemeslo vlastně obnáší a z čeho má být správná dýmka vyrobena?
Dýmka

Dýmka - Výroba dýmek má u nás tradici na východní Moravě. | foto: Archív

Dýmkařství bylo jedním z nejmladších řemesel. Na východní Moravě však má velkou tradici. V době největšího rozmachu této živnosti se zručnými dýmkaři proslavilo městečko Kelč na Vsetínsku. V kelečském muzeu uchovávají sbírku dýmek, která vznikla až po roce 1900. Archivní nebo jiné písemné doklady o vzniku dýmkařství však chybí. Nejstarším kelečským dýmkařem byl Vojtěch Pajdla, který se narodil roku 1879. "Pro něj a pro jeho otce pracovalo víc dýmkařů. Pomáhaly i jejich rodiny. Vojtěch Pajdla v pokročilém věku trpěl ztrátou paměti a nedovedl ani pojmenovat všechny druhy dýmkařských nástrojů," poznamenává spisovatel Joža Orzág-Vranecký, který se zabýval historií dýmkařství na východní Moravě. Známý byl taky mladší dýmkař Jindřich Plesník. Ten se naučil řemeslo od svého otce. Několik let se ale živil jako soustružník u firmy Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Když převzal po svém otci živnost, zřídil si obchod a dílnu v Bystřici na rohu ulic Palackého a Nádražní. "V dílně pracoval naposled v roce 1953. Poslední dobou vyráběl jen cigaretové špičky a malé čibuky z přírodních březových "hrček". Opravoval deštníky a prodával továrně vyrobené dýmky. Dílna pustla a stávala se postupně skladištěm i dřevníkem," popisuje úpadek jedné živnosti spisovatel Orzág-Vranecký. Zařízení dýmkařské dílny Jindřicha Plesníka se však kompletně zachovalo. V roce 1971 ho získali do sbírky pracovníci Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. "U kelečských mistrů se vyučila řada dýmkařů současné generace. Někteří z nich ještě žijí, ale dýmkařstvím se nezabývají. Většinou nemají ani dýmkařské výrobní nástroje. Lidoví dýmkaři byli také na Podřevnicku v Malenovicích a Hrobicích. Vyráběli dýmky "vizovjanky" a "hrobičanky"," dodává Orzág.

ZÁKLADEM DÝMKY JE KVALITNÍ DŘEVO

Pro výrobu dýmek používali řemeslníci naše i cizí dřevo. Z těch místních to byla hlavně olše a bříza. Materiál přiváželi "fajfkářům" sedláci. Pro olše někdy museli mistři jet sami až na Slovensko. Potřebné dříví museli kácet v zimě. "Z břízy se používala jen část kmene nad kořeny, která byla v těch místech rozšířená na "bakulu". Tam bylo dřevo kroucené a po opracování dávalo pěknou kresbu - "květ" i fládr"," dozvěděl se Orzág od bývalých dýmkařů. V Kelči ale používali řemeslníci taky cizí dřeva. Vhodná byla například švédská bříza. Tu ještě kolem roku 1910 objednávali ve velkém množství. Používalo se taky načervenalé dřevo bruyere. To vozili obchodníci v malých kouscích nařezané jako silnější desky. Jednotlivý kousek prý někdy sotva stačil na vyřezání hlavičky. Z načervenalého dřeva se vyráběly "fajky bryjérky". Měly tu výhodu, že se nevypalovaly. Proto nemusel dýmkař dovnitř vkládat kování - "plechování". Značka "Bruyere" se dosud používá na dýmkách vyráběných v továrně.

ROZVOJ, ALE TAKÉ ÚPADEK ŘEMESLA

Největšího rozmachu dosáhlo dýmkařství v šedesátých letech minulého století. V té době to bylo výnosné řemeslo. Dýmky z Kelče vyváželi obchodníci do Polska, Maďarska a Rakouska. Dělníci dostávali dobře zaplaceno a dýmkařství přitahovalo mladé lidi z jiných řemesel, které opouštěli a narychlo se učili vyrábět dýmky. Joža Orzág-Vranecký zjistil, že byly případy, kdy k dýmkařství přešli i učitelští mládenci. Po pár letech se však poměry začaly zhoršovat. Ubývalo učňů a vyučení dýmkaři odcházeli za jiným zaměstnáním. Když byla v Kelči v roce 1895 zřízena pokračovací škola pro učně, bylo na ní zapsáno patnáct dýmkařských učňů, v roce 1930 jenom jeden. Z dvanácti samostatných mistrů z roku 1911 zbylo jen šest. Podle dotazníků o stavu dýmkařství v roce 1931, které vypracovali tři kelečští mistři, přivydělávalo si v té době dýmkařstvím ještě kolem padesáti rodin. Pracovaly ženy i děti, hlavně při povrchových úpravách materiálu. Františka Kundrátková, jejíž otec a dva bratři byli dýmkaři, o tom vyprávěla: "Já sem byla při fajkách pořád. Uměla sem cínovať, rýsovala sem parády na slovenky, enom sem neuměla dělat na drekslu. A když sem se vdala, neuměla sem ani velice variť. Tatínek z fajek vydělali na koupení chalupy, koupili pole aj dvě krávy." Ovšem dýmkařský výdělek byl těžce zasloužený. Pracovní doba trvala až šestnáct hodin denně. Ceny za vyrobené dýmky určovala poptávka a kvalita práce. Podle zmíněného dotazníku vyrobil dělník s rodinou za týden pět až osm tuctů "krkovek", "obkusek" jen polovinu. Za tucet "krkovek" se přitom před válkou platilo tři až čtyři koruny. Za "obkusky" šest až deset korun. Na jeden svůj "dobrý" předválečný výdělek vzpomínal Jindřich Plesník. Asi před padesáti lety se náhodou v Rožnově na jarmarku seznámil s Čechoameričanem Malinou, kterému pak zasílal dýmky do Texasu pro tamější krajany. Jedna z těchto zásilek však nedošla, skončila na dně mořském při tragickém zániku lodi Titanic. K zániku dýmkařského řemesla přispělo několik společenských změn. Závažnou okolností bylo zrušení "fasování" tabáku v armádě. Místo něho úředníci zavedli příděl cigaret, které se staly módním artiklem. Dýmkařský mistr Josef Both z Kelče popsal úpadek dýmkařství takto: "Příčinou úpadku je částečně válka, která lidi přepracovala na cigaretáře. Dále je to pokrok doby. Dnes každého, kdo kouří dýmku, považují za méněcenného člověka. Jízda v e vlaku bude snad pro kuřáky dýmek brzy zakázána. Dnes je totiž pro kuřáky určený jen jeden vůz. A ještě k tomu pro cigaretáře." K úpadku dýmkařství však přispěly velkou měrou i poměry v letech hospodářské krize.

 

 

Autor:

Nejčtenější

Otužilci se vydali na Sněžku ve spodním prádle, dolů je snášeli záchranáři

Sněžka (ilustrační snímek)

Sedm lidí, kteří se rozhodli zdolat Sněžku jen ve spodním prádle, snesli zpět dolů polští záchranáři. Otužilci se na...

Lidé zámek nechtěli, obec ale odolala milionům z prodeje a vítá turisty

Obyvatelé Police zámek nejdříve v majetku obce nechtěli. Památka se však...

Referendum v polovině 90. let dopadlo v Polici na Třebíčsku jasně. Více než osmdesát procent obyvatel obce rozhodlo,...

Jeskyně i podzemní továrny. Výlet do zapomenutého Moravského Švýcarska

Františčina huť v Josefově

Nejenom nejhlubší, ale zřejmě i nejhezčí v celém Moravském krasu je údolí mezi Křtinami a Adamovem. Krása zdejší...

Zaniklé tratě v Česku. Dráha pod Lysou horou nedostala šanci na přežití

Poslední vlak projíždí kolem nádraží Ostravice Řečice 11. ledna...

Ve 14. dílu Zaniklých tratí se vydáme mezi strmé svahy Beskyd. Podíváme se na dráhu, která musela ustoupit přehradě s...

Od Kanárských ostrovů po Kuvajt. Prověřené tipy na zimní dovolenou u moře

Pláž Pearl Beach v centru izraelského Ejlatu

Podzimní plískanice a chladné prosincové dny vybízejí k „útěkům“ do teplejších krajin. Přinášíme prověřené tipy, kde...

Další z rubriky

S balonem do oblak. Nejkrásnější místa, která se vyplatí vidět z nadhledu

Hrad Křivoklát z horkovzdušného balonu

V osmém díle seriálu S balonem do oblak se podíváme na nejkrásnější místa, kde se dá u nás i v cizině létat. Pilot...

Jeskyně i podzemní továrny. Výlet do zapomenutého Moravského Švýcarska

Františčina huť v Josefově

Nejenom nejhlubší, ale zřejmě i nejhezčí v celém Moravském krasu je údolí mezi Křtinami a Adamovem. Krása zdejší...

Praha neznámá: Smutný výlet po stopách vraha Prokopským údolím

Prokopské údolí (ilustrační foto)

Zatímco Jaroslav Foglar zde ukazoval skautům světlo na konci tunelu, František Zenker tu připravil o život dvě dívky....

Najdete na iDNES.cz