Kečupová odysea

Přijdete do pizzerie v Itálii a chcete svůj oblíbený pokrm dochutit kečupem, jak to znáte z domova. Ouha! Číšník na váš dotaz po kečupu nasadí nasupený výraz a přestane se s vámi bavit.Takže odkud se vlastně vzal kečup, když Italové se k němu nehlásí?

Kde se vůbec vzalo toto oblíbené dochucovadlo? Jeho kořeny jsou zahaleny tajemstvím připomínajícím minulost egyptských pyramid či mayských měst zarostlých v džungli. Zajímavé jsou už teorie původu slova kečup. Nejrozšířenější teorie praví, že slovo má původ na čínském ostrově Amoy, kde slovo místního dialektu "ke-tsiap" znamenalo kořenicí směs z nakládaných ryb. Druhou nejpopulárnější teorií je majský původ, slovo "kechap." Někteří odvážlivci ovšem tvrdí, že ke starým Mayům se slovo dostalo právě přes Tichý oceán z Číny. Každopádně, v druhé polovině sedmnáctého století se slovo v podobě "catchup" (zaznamenáno 1690) či "ketchup" (1711) vyskytuje v britské angličtině a označuje nakládané ančovičky či ústřice. Zatím si cestu do evropských kuchyní razilo i rajče, hlavní surovina pro výrobu toho dnešního kečupu. Původní rostlina se vyskytovala jenom v jihoamerických Andách, odkud ji místní obyvatelé rozšířili do Mexika, a během šestnáctého století ji španělští dobyvatelé přivezli do Evropy, podobně jako brambory. Zatímco v jižních krajích, Španělsku, Portugalsku a Itálii se rajče stalo běžnou součástí místních kuchyní, obyvatelé severnějších částí Evropy si stále nebyli jisti, zda není náhodou jedovaté. O tom, kdo první začal vyrábět kečup v podobě, v jaké ho známe dnes, nejsou přesně dochované zprávy. Určitě je pokračováním vývojové řady omáček a přísad vyráběných z ryb, k nimž se právě v Británii osmnáctého století začala přidávat různá zelenina (i rajčata) a tak pak během století devatenáctého převážila nad vším ostatním. Nárok na "vynález" kečupu si dělají Indonésané, Nizozemci i Britové, ale faktem asi je, že na vzniku tohoto fenoménu se podíleli příslušníci všech těchto národů. Jeho standardizovaná podoba se nyní skládá z uvařených a propasírovaných rajčat, octa, cukru, soli a doplňuje se různými ingrediencemi, jako je česnek, cibule, skořice, zázvor, různá pálivá koření atd. Existují tisíce, možná statisíce variant, a nedávno se dokonce objevila zpráva, že kečup bude mít na severoamerickém trhu i jinou než tradiční hutně červenou barvu, aby se stal atraktivnějším pro děti. Největšími konzumenty kečupu jsou obyvatelé Spojených států. Devadesát sedm procent amerických domácností má kečup v zásobě a každý Američan ročně spotřebuje tři lahve kečupu. V e Spojených státech se také objevilo používání kečupu k produktům italské kuchyně, k pizze a těstovinám i k uzenářským výrobkům a mnoha dalším jídlům, snad s výjimkou sladkých koláčů. Kečup je všudypřítomný, najdete ho na každém stole v americké restauraci a rozšiřuje se po světě. Ale v Itálii o tom nechtějí ani slyšet a dál se na slovo "kečup" dívají s odporem a považují ho za nadávku.

Odkud se vlastně vzal kečup? Protože odpověď není jednoznačná, i na původ kečupu existuje řada teorií.