Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Když vidět město v Kanadě, pak Vancouver

  12:52aktualizováno  12:52
Ani jsem netušila, jak velký může být rozdíl mezi městy v jednom státě. Ani jsem netušila, jaká nádhera na nás čeká v provincii zvané Britská Columbie (British Columbia, nejčastěji domorodci nazývána jednoduše zkratkou BC - „bísí“, která se se svými zhruba 3,3 miliony obyvateli řadí na třetí místo v počtu obyvatel v Kanadě), jež může nabídnout všechno, co si jen člověk může přát.

Bujný Tichý oceán,  který z jihozápadní strany oblévá nespočetné množství poloostrovů  a ostrovů s bohatým lesním porostem, jenž je upravený pro jakékoliv sportovní aktivity, na které si jen můžete vzpomenout; hory Rocky Mountains s celou řadou lyžařských středisek, např. Rossland-Trail, Fernie Snow Valley, známé středisko Whistler, které je součástí Coast Mountains a rozkládá se zhruba 150 km severně od Vancouveru (je jedním z největších středisek v Severní Americe a uchází se o pořádání zimních olympijských her v roce 2010),  aj. s moderními sjezdovkami a  místy k horolezectví jako ve snu krásnými; čistou a hlubokou vodou vynikající pro potápění i rybaření; celou škálu překrásných přírodních parků – šest národních a na 340 provinčních; hluboké lesy, v nichž se potuluje divoká zvěř, jíž vévodí medvěd grizzly... a v divokých vodách, ale docela blízko u Vancouver Islandu lze pohlédnout do „tváře“ velryby zabijáka, a nespočetné množství kilometrů pláží ...

Sousedé
Na severu BC sousedí s Yukonem a s Northwest  Teritorii, na východě s provincií Alberta  a na jihu se třemi americkými státy – Montanou, Idahem a Washingtonem, a konečně na severozápadě s Aljaškou. Její západní strana je omývána Pacifikem.  Hlavním městem BC je Victoria, která  leží na ostrově Vancouver Island, jihozápadně od Vancouveru. Historie praví, že obyvatelé BC přišli z Asie již před 12 až 10 tisíci lety, krátce po skončení posledního období doby ledové. Mezi původní indiánské kmeny východního vnitrozemí  patřily tehdy Bella Coola, Cowichan, Gitskan, Haida, Kwakiutl, Niska, Nootka, Salish aj. Další skupiny se usidlovaly např. na severu, kde se objevovalo mnoho divé zvěře, na jihu kolem řek Fraser, Columbia či Thompson, které byly (a dosud zůstaly) bohaté na lososy.

Krutý Španěl
„Mnozí lidé mají představu, že tady kolem dokola bylo snad všechno prázdné, když se zde objevili běloši,“ vysvětluje Renata Hyrmanová, učitelka národní školy, naše přítelkyně žijící se svou rodinou ve Vancouveru , kterou jsme přišli navštívit skutečně jen na skok. „Není tomu tak. Původní obyvatelstvo mělo důvod nevěřit bílým lidem, kteří se tady tehdy vyloďovali a hledali nové zdroje nalezišť, aby mohli zemi zabrat a okupovat. Španělský badatel a cestovatel Don Jos Maria Narvaez byl prvním Evropanem, který vancouverskou oblast v roce1791navštívil. A aby mu doma věřili, že země je již obydlená a aby doma na vlastní oči viděli, kdo a „co“ je to Indián, uloupil tehdy náčelníkovi jeho syna a odvezl jej do Španělska. Bylo to kruté a v indiánech to zaselo přirozeně nepřátelství...,“ zaujatě vypráví letitý příběh Renata (původem Češka, od svých šesti let v Kanadě), když jsme se rozhlíželi po Vancouveru na jeho lehce v oparu oděném kopci jiho-východní vyhlídky, nacházející se  v jednom z provinčních parků v Cypress Provincial Park. Město bylo jako na dlani. I s mořským zálivem, kde momentálně oddechovaly zaoceánské lodě s nákladem a čekaly na přijetí do přístavu.

Vancouver – odkud to jméno, když předky jsou Indiáni? V roce 1884 si kanadská společnost Pacific Railway  vybrala toto město jako svou konečnou stanici pro svou nově budovanou celostátní železnici. Krátce poté, co bylo město začleněno, přejalo jméno kapitána George Vancouvera, britského objevitele, za své. Jen letmo -  13. června 1886 bylo město za dobu kratší nežli hodina téměř kompletně zničeno požárem. Obnova začala okamžitě a o tři roky později – i s dokončenou železnicí – v něm žilo na 8 tis. obyvatel,  v průběhu dalších patnácti let jich zde  žilo už 42 tisíce. Dnešní město jich má kolem dvou milionů.

Po celý rok jako na dovolené
„Tam se rozkládá  West, tam North Vancouver, kousek pod nimi je Burnaby, kde jsme byli v divadle James Cowan, a ještě níže je New Westminster, kde bydlíme, a tam je West End – bohatá  překrásná oblast. Richmond, který sousedí s New Westminstrem, je znám značným počtem obyvatelstva čínského původu.“ A pro dokreslení skutečnosti, vypověděla Renata vlastní zkušenost: jednoho dne si šla do banky zařídit své věci a pracovnice za přepážkou jí vyměnila navštívenku za jinou. Zpočátku nechápala proč, ale pak na to přišla. Ta původní byla vytištěna anglicky a francouzsky – tedy kanadskými úředními jazyky, zatímco ta druhá, nová, měla text v angličtině a čínštině. „Bylo to tak trochu zdrcující a vůči ostatním emigrantům jsem to cítila jako nespravedlivé, protože oni se angličtině ci francouzštině naučit museli. ..,“ uzavřela.

Při krátkém pobytu nám chtěli vancouverští přátelé ukázat co nejvíce. Projížděli jsme ulice autem a přesně jako na vyhlídkové projížďce jsme byli směrováni „vlevo a vpravo“. Kouzelné město. Chomáče udržovaných domků, vilek a apartmentů ležely v kopcích jako polní kvítí. Hustě osídlené čtvrti se silnicemi střední velikosti působily spíše dojmem evropským než americkým. Ti obyvatelé, co měli štěstí a měli na to, aby se zabydleli v některém ze zálivů, si musejí připadat jako na permanentní dovolené. „Zhruba před čtyřiadvaceti lety jsem zaplatil za tento townhouse 60 tis. dolarů,“ přidal se jeden ze známých do zasvěcování života ve Vancouveru. Dnes už stojí půl miliónu. Jsem rád, že jsem si jej tenkrát mohl koupit. Ale ani trochu mě netěší, že daně platím z odhadní ceny domku. Jsou to nekřesťanské peníze...“
 
Evropský ráz města
Vůbec celkový charakter města jakoby „hovořil evropštinou“.  Člověk se cítil jako by byl doma. Jak rozdílné pojetí architektury od naší provincie Ontário, které je známo tím, že je to placka odkukoliv se podíváš. Na rozdíl od této provincie, tohoto města. Ať se člověk podíval kam chtěl, všude se  oči o něco zachytily. Obchůdky spíše intimně řešené, aby se v nich lidi cítili dobře. Nikde jsem neviděla, zejména ne v ulicích New Westminsteru a West Endu, megaobchoďáky typu Zellers, The Bay, WalMart či Holt Renfrew či velkých nákupních středisek (bezpochyby tady někde jsou, ale neroztahují se v útulném středu). Pokud bych si mohla dovolit přirovnání, pak centrum a okolí připomíná Montreal, anebo spíše větší horské městečko, lemované horami, s nekonečnou spoustou různorodé zeleně a stále kvetoucích květin, rozšuměným mořem a s kavárničkami na všechny možné způsoby. I internetové, kde hodinové posezení s browserem na obrazovce přijde na tři dolary.

„Máme tady hodně italských usedlíků a s nimi přišly i restauranty v italském stylu,“ provází slovem hostitel Bronco Hyrman, rovněž kanadský Čech, přicestoval, když mu bylo pětadvacet. „Nevím, jaké kde jinde mají zkušenosti, ale ve Vancouveru s tímto typem byznysu jenom dobré. Je to ku prospěchu města. Lidé milují rozmanitost světových kuchyní, obohacuje to jejich život a umocňuje pocit sounáležitosti.“ A při této příležitosti je dobré uvést jednu zkušenost: v restaurantech a jim podobných zařízeních jsou ceny ve srovnání s Ontáriem zhruba o třetinu vyšší.( Čím to je, na to jsme nepřišli. Porce nebyly větší, kávy nebylo v hrníčku více, ani vinná sklenička nebyla větší, tip – tedy dyško, se platilo stejně. Prostě zaběhaná zvyklost jako třeba na Floridě, kde si automaticky k ceně připočítají 15procentní „dýško“.) „Holt, ono to koukání na hory taky něco stojí...“ glosoval příhodně Bronco.

Lidé nikam nespěchali, a ačkoliv se dopravní provoz poněkud navečer zhušťoval, nikde jsme se nesetkali s nervózním předjížděním a s jízdou překračující povolenou rychlostní hranici. Stejně tomu bylo i když turisté vyjížděli a sjížděli kopce, aby se porozhlédli po městě a dalekém okolí. Aby viděli zajímavé přemostění řeky Fraser, aby  se dostali do vyhlášeného Stanley Park či na Lonsdale Quay Market anebo za pověstnou 11 km dlouhou Sea Wall, která vede podél mořského pobřeží prakticky kolem celého Stanley Park a chrání bežce a cyklisty.
 
Metro nad zemí
„A tady se prodlužuje trasa Skytrainu,“ vytáčíme hlavy nahoru, abychom se koukli na metro nad zemí.  S výstavbou Skytrain Rapid Transit System (ALRT, s rychlostí 90 km/h), které je známo např. v San Franciscu (a Vancouver má jeho nejdelší verzi), bylo dokončeno v roce 1986, aby sloužilo účastníkům výstavy Expo 86. Spojuje střed města s jeho východním okrajem . Tři trasy čekají na dokončení v roce 2005 a budou spojovat severovýchodní část města a Richmond s vancouverským letištěm; po své stokilometrové délce bude 60 stanic.

Moderní a velkolepé stavby gigantických podniků se snoubí s městským životem a přírodou tak nějak samozřejmě a přirozeně. Umíte si představit, že se vaše kanceláře rozkládají v lese? Neumíte, ale jen do té chvíle, než uvidíte Vancouver. Ostatně, místní občané tvrdí, že tam často pršívá. Velmi často. Zima je mírná, a když je mráz, tak teplota klesne pod dva stupně pod nulu, jen výjimečně na mínus deset. Sníh brzy roztaje, neudrží se. Léta nejsou horká, malinko nad sedmadvacet. Vzhledem k tomu, že jehličnany jsou všude dokola, tak je tam pořád zeleno. A vzhledem k tomu, že často zaprší (někdy désť trvá zarputile i 14 dnů v kuse), tak se nesetkáte s prachem na silnici ani doma za okny.

Opět se setkáme…
Čas rychle utekl a museli jsme na letiště. Nám nepršelo, ačkoliv předpověď taková byla. Loučení, výměna e-mailových adres a zavolání, že někdy na shledanou – a zlí jazykové dodali, že když vidět město v Kanadě, pak jedině Victorii… kdo ví, co je na tom pravdy, i když jeden nikdy neví.

Z ontárijského Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com    

Pohled na centrum města ze Stanley parku.





Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Cyklovznášedlo Hydrofoiler XE-1 od novozélandské společnosti Manta5
Elektrokolo pro jízdu na vodě. Novozélanďani uvádí do předprodeje bombu

Novozélandská značka Manta5 vyvinula a začne brzy prodávat Hydrofoiler XE-1, speciální vodní e-kolo z karbonu, které využívá kombinaci technologií kluzáku či...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

Další z rubriky

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.