Když se nad Pheriche otevře nebe...

No to se vám musíme pochlubit! Včera večer se částečně otevřela obloha a my jsme kousek od nás zahlédli nádherné, mohutné, ostré a sněhem pokryté štíty Tawoche a Cholatse - ty se zvedají přímo nad Pheriche (kde jsme ubytovaní). Směrem přes Dingboche se zvedala do ohromné výše kolmá severozápadní stěna Ama Dablamu. Nádhera!

Viděli jsme ještě další lahůdky - ve směru naší další cesty k Everestu z mraků vystupoval sněhový hřeben Lobuche Peaku, občas bylo možné v dálce na východě v bílých mracích rozeznat Shartse a kousínek Lhotse Shar.

Všem nám to znatelně zvedlo náladu. Všechnu tu krásu, kvůli které jsme tady, jsme viděli jen díky tomu, že někdo z nás navzdory ošklivému, studenému počasí, které nepřetržitě vládne od té doby, co jsme přišli do Tengboche, dostal nápad jít na večerní procházku.

Nejdříve jsme si prohlédli Pheriche a pak vyrazili vzhůru do svahů Nagartsang Peaku, odkud bylo možné přehlédnout velkou část údolí Imja Khola. Mraky se v průběhu našeho stoupání úplně roztrhaly a my poprvé za celou dobu, co jsme tady, viděli všechny kopce kolem.

Z Pheriche k jezeru pod Cholatse
Následující den (v úterý 16.9.) jsme vyrazili nalehko údolím Cholatse Kholy přes Duglhu k ledovcovému jezeru mezi Cholatse a Awi Peakem. Počasí bylo opět už od rána zamračené, výhledy nulové, bylo možné se rozhlédnout jen do údolí Pheriche, nad našimi hlavami visela šedá poklice z mraků.

V osadě Duglha, kde stojí všehovšudy jedna jediná lodž, jejímž majitelem je 38letý sympaťák Thsering Sherpa, který dříve pracoval jako výškový nosič a nyní podporuje své syny na studiích v KTM, jsme se seznámili s cestovatelem a novinářem Denisem z Kalifornie. Z Nepálu míří do jižní Afriky, kde má v Kapském Městě dům a kde bude dva měsíce psát knihu. Vnukl nám myšlenku oslovit jeden z amerických outdoorových časopisů a nabídnout mu náš skialpinistický příběh. 

Zítra nás čeká výstup z Pheriche do Lobuche.

Napsáno 16. září 2003