Napřed zkuste vyslovit to záhadné jméno - Kalahari. Mezi zuby ucítíte písek a suchý jazyk se vám přilepí na patro. Tady, na pomezí Jižní Afriky, Botswany a Namibie, zcela běžný pocit, který se vás už nepustí, jakmile vkročíte do toho ukrutně rozlehlého a přitom prázdného prostoru. A přece je všechno jinak.
Stačí se zastavit a chvíli pozorovat prašnou cestu před sebou. Mezi kamínky se náhle objeví škorpion. Jedový trn nese bojovně vztyčený a zarputile přelézá jednu nerovnost za druhou, dokud se mu nepodaří zmizet v blízkém křoví. Jen o pár metrů dál téměř neslyšně šustí zvláštní had, který se pohybuje, jako by ho nadnášely tisíce panožek. Je jedovatý? dere se okamžitě na jazyk otázka. V Africe, a v Kalahari zvlášť, člověk nikdy neví.
Podivný zajíc s klokaníma nohama, ovšem bez ocasu, se mohutnými skoky pohybuje podél cesty a stačí mu několik odrazů, aby zmizel lidským vetřelcům z očí. Také kočka plavá, pramáti našich domácích mazlíčků, jakmile spatří nezvyklou společnost, se hledí uklidit do ústraní. Stačilo přitom několik minut. Na to, že se vše navíc odehrálo jen na několika metrech čtverečních, obdivuhodný výkon přírody. "Právě to je na Kalahari to nejúžasnější," říká pohledná blondýnka Sandra, která ve zdejším národním parku už téměř rok pracuje jako ranger. "Pro nezkušené oko tady není nic zajímavého.
Jakmile ale člověk jen trochu přivykne zdánlivé samotě, začne objevovat krásu pouště a to, jak je neuvěřitelně bohatá na život. Každý den přitom tady přináší zcela novou zkušenost. Vždyť je to život s jedním z nejzajímavějších fenoménů přírody," dodává Sandra. Jen považte: kdo by čekal, že se jednoho dne probudí a namísto vyprahlé pustiny ho přivítá rozkvetlá jarní louka plná žlutých, růžových a bílých květů? Ten zázrak nastane tehdy, když se vyschlá zem hltavě napije z několika vydatných bouří, které několikrát do roka přinesou životodárnou vláhu.
Ale i když se vody zoufale nedostává, příroda zde mocně čaruje. "Veškerý život v poušti se podřizuje jedinému pravidlu - adaptuj se, nebo zemři," vysvětluje Sandra. Některé druhy pouštních brouků se tak nadechují jen třikrát do hodiny, aby co nejvíce omezily ztráty vody. Pozemní veverky používají své huňaté ocasy jako přenosné slunečníky. A antilopy - například přímorožec jihoafrický, jeden ze symbolů Kalahari, nemusí pít celý měsíc.
Nekonečné jsou pláně Kalahari pokryté pískem. Vždyť jen území Velké Británie by se sem vešlo celkem desetkrát. Také cesta autem se zdá nekonečná. Ale jen do chvíle, než zdánlivou jednotvárnost pouštního putování přeruší náhlé setkání. Tam v prachu, přímo u krajnice, odpočívají ve sporém stínu trnité akácie tři výstavní lvi pouštní, vzácný a zvláštní druh krále zvířat. Žluté oči jednoho z nich se na chvíli zadívají na vetřelce, kteří se asi pět metrů od místa odpočinku pokoušejí dostat do co nejlepšího záběru.
Není to lehké. Autem je třeba manévrovat co nejblíže, protože vystupovat z vozu je přísně zakázáno. Ostatně jen málokdo by si to dovolil. Ale obrovské šelmy žádné známky nepřátelství nejeví. Líně se převalují pod stromem a občas se jedna po druhé mazlivě ožene tlapou. Je to nekonečné divadlo, protože zvířata se očividně nemají k odchodu a osádky obou aut se vzácného setkání rovněž nemohou nasytit. S vozy bezstarostně parkují napříč cesty.
Kdo by se staral, aby bylo dost místa na projetí, když zde beztak už dnes jen těžko někdo pojede? Do kempu však zbývá ještě několik desítek kilometrů, a tak je třeba lví rodinku opustit. Po setmění už nikdo v parku nemá co dělat a slunce nad obzorem se povážlivě nachyluje. I to je Kalahari. Celý den je oslnivě jasno, že člověk musí mhouřit oči i za tmavými skly brýlí. A pak jako když někdo otočí vypínačem. Slunce odloží svoji vražednou sílu a vezme žárem zesláblou poušť do konejšivé náruče soumraku.
Dýchá se o poznání lépe a ve vzduchu je náhle cítit voda. Ty pravé oslavy života však nastávají až tehdy, když se sluneční kotouč převalí za obzor a do Kalahari se zakousne noc. Jako když obří ruka uzavře krajinu od obzoru k obzoru hermetickým černým poklopem, na jehož stěnách se třpytí miliony hvězd. Desítky kilometrů od nejbližší civilizace, která ubíjí noční oblohu výbojkami veřejného osvětlení, je nebe stejné, jako před miliony let.
Zvuky z nitra pustiny sílí. Fantazie pracuje naplno, protože si lze jen představovat, co se odehrává za černou clonou. Pak tmu prořízne bodové světlo ze střechy vozu a kužel překvapí tlupu šakalů. Světelná louč se sune dál do větví stromu, odkud mžourá pouštní sova. "Život v poušti nikdy nekončí," říká Sandra. "Čím více ho poznávám, tím jsem si jistější: příroda v této pustině je jednou z nejpestřejších na Zemi."
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT: Výchozím bodem do Kalahari je jihoafrické město Upington. Až sem z Evropy létají South African Airways, které mají zastoupení i v Praze (SAA, Kozí 3, Praha 1, tel. 02/24810275). Letenka vyjde přibližně na 30 000 korun, záleží i na době, kdy pocestujete. Levněji se dá doletět například do Johannesburgu, ale počítejte s tím, že odsud je to do Kalahari stejně daleko jako z Prahy do Paříže - tedy přibližně 1000 kilometrů. Z Upingtonu je to ke vstupu do parku ještě 250 kilometrů, přičemž posledních šedesát vede po prašné cestě. Obří hnízda snovačů zdobí v Kalahari téměř každý sloup
KDE SE UBYTOVAT: Přímo v parku jsou tři kempy: hlavní je Twee Rivieren hned za vstupní branou a dva menší - Nossob a Mata Mata. Ubytování v chatkách se pohybuje kolem tisíce korun za noc. Nejlepší vybavení má kemp Twee Rivieren, ovšem je třeba mít na paměti, že i tady v jedenáct večer vypínají elektrický proud.
INFORMACE: bližší informace získáte na: Kalahari Tourism, tel.: 002753/7121001, fax: 7122502 e-mail: kaldc@mweb.co.za Když poušť ožije Důmyslné zařízení, které se používalo už ve starém Egyptě, čerpá vodu z hlubin země a vytváří vítané napajedlo
NA CO SI DÁT POZOR: Při pohybu v Kalahari se vyplatí nosit pevnou uzavřenou obuv. Ochráníte se tak před případným bodnutím škorpiona. Při odjezdu z kempu si také zkontrolujte, zda máte v autě plnou nádrž. Vzdálenosti jsou zde velké a zůstat stát uprostřed pustiny může být nepříjemné. Také dbejte na to, že brány parku se zavírají mezi šestou a sedmou večer a do té doby musíte park opustit.
 |
 |
 |
 |
