Na pozvání přítele jsem s 12 letou dcerou a 10 letým synem jel na dovolenou do Dánska. Obavy ze slabé autobaterie rozptýlil opravář, který její vadný článek přemístil. Na otázku, jak daleko s ní dojedu, dostalo se mi odpovědi, že neví, ale "snad to vydrží". Několik kilometrů za Berlínem jsme nocovali. Ráno jsem naši 1000 MB nenastartoval. Po roztlačení "chytla" a my mohli pokračovat v cestě do Warnemünde. Při nájezdu na trajekt jsem motor u celníků s omluvou raději nevypínal. Horší to bylo při výjezdu na dánskou půdu v Gedseru. V podpalubí při roztlačování pomáhaly děti, od dánské celnice pak samotní celníci. S přítelem Ovesenem jsme nechali autobaterii opravit. Vydržela akorát do polského Dziwnówku, kde jsme měli strávit zbytek dovolené. S vedoucím rekreačního střediska jsem jezdil po okolních městech koupit baterii. Nebyly. V jednom obchodě je měli dostat během týdne. Koupil jsem ji poslední den před našim odjezdem, a druhý den ráno uháněl s dětmi do republiky hnán podvědomím, že všude dobře, doma nejlépe. Do Havířova jsme dorazili před 23 hodinou, do postele vplul bez večeře s nadějí, že od zítřka bude konečně pohoda. Před třetí hodinou ranní mne vzbudil telefon. V polospánku jsem přijal informaci kolegy Filípka, že jsme okupováni Sověty. Psal se 21. srpen roku 1968!
- úterý 17. srpna 1999
