Pro vaše postavení v této části světa je prostě znalost koberců stejně důležitá jako třeba zvládnutí koně pro buzkaši, to je ten národní sport, při němž se jezdci přetahují o mrtvé tělo bezhlavého kozla.
Takový koberec, to totiž není jen pár milionů barevných uzlíků, nýbrž rituální předmět a časová schránka konzervující minulost.
Potloukal jsem se jednou pouští na severu země, tam, kde kdysi ležel Balch, jedno z nejstarších měst světa, místo paláců, učenců a válečníků. Z města zbylo jen pár zdí (děti u nich hledají staleté mince), ze slavných vojevůdců jen místní válečník a pijan generál Dóstum (každého zradí, ale do Skotska si létá pro whisky), z mezinárodního vlivu zbyla jen mohutná pole s mákem (co nakonec skončí jako heroin třeba na Manhattanu).
Koberce se tu ale nemění už po celých těch dva a půl tisíce let. V poušti se nad nimi sklání Turkmeni, národ s pověstí nemilosrdných válečníků a hlavně nejlepších kobercářů. Své hliněné domy si stavějí kolem koberců, do nichž s nekonečnou trpělivostí v pustině vrství uzlík za uzlíkem, po týdny a měsíce.
Moc se s nimi nehádejte, mohli by vás vyhnat do pouště, či ještě hůře přes řeku do Turkmenistánu, to je ta smutná země, kde místo starých vzorů do koberců tkají podobizny šíleného prezidenta Turkmenbašiho.
Útočné věty je lepší nechat si k obchodníkům s koberci, kteří jsou důležitější než OSN, neboť válka v Afghánistánu byla po čtvrtstoletí prohlášena za ukončenou teprve ve chvíli, když se rozhodli během pár týdnů přesunout domů ze sousedního Pákistánu celý svůj obrovský byznys. Říkalo se, že svět nikdy neviděl takové moře koberců valící se přes hory.
Kupovat koberec je radost. Dialog probíhá asi takto: "Kolik stojí?" ("250 dolarů, skvělá cena, pane!") "Bílá není dost bílá. Dám 30 dolarů." ("Je vidět, pane, že jste expert - 240, skvělý den pro vás, špatný pro mě, pane!")
Takto jsem začal kupovat můj nejoblíbenější koberec, co v něm je skoro milion uzlíků. Bojoval jsem o něj tři dny a detailní popis této transakce by zabral několik stránek našeho deníku.
Jednání zahrnovalo mimo jiné: detaily o všech příbuzných kupcovy rodiny do třetího pokolení, konzumaci melounu, odmítnutí daru - falešných mincí z doby Alexandra Makedonského, hádku o nedostatečné šedosti šedé barvy, barvité podrobnosti o koni kupcova strýce, několik nočních konzultací s jinými překupníky, vypití 13 litrů zeleného čaje, ale nakonec větu: "Tak 115?" ("Za 115 dolarů je váš! Ale uznejte, že bílá je bílá, pane!")
 Turkmenský mistr koberců ve svém hliněném domu v afghánské poušti |
