Kdykoli se proslavená švýcarská »továrna na čokoládu a sýry« na čtyřech nohách pohne, kovové srdce na jejím krku rozezní zvon a vzhledem k tomu, že stádo rozhodně není sladěný orchestr, vzduch se vlní rytmem, který někdy připomíná hladinu rybníka, jindy dorážející bouři - to když je z pastviny zahánějí domů. Kravské zvony prostě patří ke Švýcarsku stejně jako fondue, červený nůž s bílým křížem, sýry či banky. »Každá kráva tu má svůj zvon a jedním z posledních, kdo se o to stará, aby to tak bylo i dál, je Jean-Denis Perrin,« říká Nathalie Philibertová. Jde o opravdové zvony, jako jsou na věžích kostela, jen trochu menší. Zapomeňte na ty plechové rolničky, kterým se také někdy říká švýcarský zvon - ten ale vydává takový dutý zvuk. T y opravdové zvony znějí čistě, kovově. Jsou to i vyhledávané suvenýry a například americká tenistka Martina Hinghisová si jeden s sebou nosí v tašce na turnaje pro štěstí a taky zvoní. Jean-Denis, prý už poslední zvonař Helvécie specializovaný na zvony pro krávy žije v malém horské obci Champéry na jihu země pod Ženevským jezerem. Nathalie sem čas od času přivede zvědavce nebo i televizní štáb - je to atrakce, kterou jinde nemají. »Chce to trpělivost a dobrou hlínu,« shrnuje tajemství svého řemesla Jean-Denis a utírá si ruce do kovářské zástěry v malinké dílně kousek za kostelem. Všude visí zvony jako v alegorii na ráj, ale v přítmí Perrinova zbrázděná tvář připomíná ďábla. A pak se již pouští do díla. V ezme jednu z dřevěných forem a na stůl si vysype říční zeminu. Je černá a jemná jako sádra. Vybere jeden z hotových zvonů, který vloží do dřevěné form y - je to taková dřevěná krychle s dvěma velkými otvory. Prostor mezi zvonem a formou musí vyplnit hlína. Mistr ji pěchuje. Když je předloha obklopena hlínou, m usí ještě udělat bodci otvory,kudy poteče roztavený kov. Jean-Denis všechno doprovází krátkými komentáři, které v jeho úsečné francoužštině podtrhují soustředění na dílo. A s šarmem umělce odhazuje již nepotřebné nástroje. Forma je hotová, ale ještě nemusí být povedená. Musí ji otevřít, vyjmout kovovou předlohu a zkontrolovat, jestli jsou oba otisky zvonu dokonalé. Navíc právě nyní může hladké stěny otisku v hlíně vyzdobit ozdobnými vzorky a také vypsat jméno budoucí majitelky - případně majitele, ačkoli býci jsou vzácnější. Teprve pak může připravit form u k nalití horké taveniny, která vznikla z mědi cínu a zinku v elektrické peci. Je to okamžik. Když budoucí zvon zchladne,m usí form u otevřít a odstranit přetoky kovu. Pak přichází na řadu broušení a leštění. Případně zdobení zlatými plátky. Zvon je však stále němý. Chybí mu srdce,ale Jean-Denis je má připravená v zásobě. Teprve pak jeho práce skončila. Než se však zvon dostane na krk nějaké krávy,m usí ho umělecký pasíř vybavit silným koženým »obojkem«. Je většinou černý a kromě spousty cvočků ho zdobí i barevné motivy z alpské květeny. Taková průměrná stračena nebo hnědka pak na svém krku tahá po pastvině čtyři kila (často i více). Na dotaz, co tomu vlastně říká, nanejvýš zabučí nebo zazvoní.
Když Alpy zvoní
Kdykoli se proslavená švýcarská »továrna na čokoládu a sýry« na čtyřech nohách pohne, kovové srdce na jejím krku rozezní zvon a vzhledem k tomu, že stádo rozhodně není sladěný orchestr, vzduch se vlní rytmem, který někdy připomíná hladinu rybníka, jindy dorážející bouři - to když je z pastviny zahánějí domů. Kravské zvony prostě patří ke Švýcarsku stejně jako fondue, červený nůž s bílým křížem, sýry či banky. »Každá kráva tu má svůj zvon a jedním z posledních, kdo se o to stará, aby to tak bylo i dál, je Jean-Denis Perrin,« říká Nathalie Philibertová. Jde o opravdové zvony, jako jsou na věžích kostela, jen trochu menší. Zapomeňte na ty plechové rolničky, kterým se také někdy říká švýcarský zvon - ten ale vydává takový dutý zvuk. T y opravdové zvony znějí čistě, kovově. Jsou to i vyhledávané suvenýry a například americká tenistka Martina Hinghisová si jeden s sebou nosí v tašce na turnaje pro štěstí a taky zvoní. Jean-Denis, prý už poslední zvonař Helvécie specializovaný na zvony pro krávy žije v malém horské obci Champéry na jihu země pod Ženevským jezerem. Nathalie sem čas od času přivede zvědavce nebo i televizní štáb - je to atrakce, kterou jinde nemají. »Chce to trpělivost a dobrou hlínu,« shrnuje tajemství svého řemesla Jean-Denis a utírá si ruce do kovářské zástěry v malinké dílně kousek za kostelem. Všude visí zvony jako v alegorii na ráj, ale v přítmí Perrinova zbrázděná tvář připomíná ďábla. A pak se již pouští do díla. V ezme jednu z dřevěných forem a na stůl si vysype říční zeminu. Je černá a jemná jako sádra. Vybere jeden z hotových zvonů, který vloží do dřevěné form y - je to taková dřevěná krychle s dvěma velkými otvory. Prostor mezi zvonem a formou musí vyplnit hlína. Mistr ji pěchuje. Když je předloha obklopena hlínou, m usí ještě udělat bodci otvory,kudy poteče roztavený kov. Jean-Denis všechno doprovází krátkými komentáři, které v jeho úsečné francoužštině podtrhují soustředění na dílo. A s šarmem umělce odhazuje již nepotřebné nástroje. Forma je hotová, ale ještě nemusí být povedená. Musí ji otevřít, vyjmout kovovou předlohu a zkontrolovat, jestli jsou oba otisky zvonu dokonalé. Navíc právě nyní může hladké stěny otisku v hlíně vyzdobit ozdobnými vzorky a také vypsat jméno budoucí majitelky - případně majitele, ačkoli býci jsou vzácnější. Teprve pak může připravit form u k nalití horké taveniny, která vznikla z mědi cínu a zinku v elektrické peci. Je to okamžik. Když budoucí zvon zchladne,m usí form u otevřít a odstranit přetoky kovu. Pak přichází na řadu broušení a leštění. Případně zdobení zlatými plátky. Zvon je však stále němý. Chybí mu srdce,ale Jean-Denis je má připravená v zásobě. Teprve pak jeho práce skončila. Než se však zvon dostane na krk nějaké krávy,m usí ho umělecký pasíř vybavit silným koženým »obojkem«. Je většinou černý a kromě spousty cvočků ho zdobí i barevné motivy z alpské květeny. Taková průměrná stračena nebo hnědka pak na svém krku tahá po pastvině čtyři kila (často i více). Na dotaz, co tomu vlastně říká, nanejvýš zabučí nebo zazvoní.
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Unikátní přírodní úkaz na Litovelsku: povodně protrhly meandr řeky Moravy
Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) a vědci z katedry geoinformatiky Univerzity...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček
Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...
Žádný porod a na toaletu vezměte pravítko! Podivná pravidla národních parků
Americké národní parky trhají rekordy, patří k nejvyhledávanějším destinacím světa. Ročně do nich...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Chmury otce Fouras. Pevnosti Boyard hrozí zkáza, ničí ji nápory vln
Pevnost Boyard, která se stala dějištěm populární televizní soutěže, ohrožují rozmary počasí. Kvůli...
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
VIDEO: Nahlédněte do Indie očima české poutnice hnutí Hare Krišna
Indická republika je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel jednou z nejlidnatějších zemí...
OBRAZEM: Blýskalo se na horší časy. Procházka po Praze v roce 1941
Protektorátní správa začala už v březnu roku 1939, o dva roky později však Prahu čekaly výrazné...
Jako v pohádce. Japonský park pokryly koberce modrých květů hajniček
Turisté z celého světa míří v těchto dnech do veřejného parku Hitači na ostrově Honšú. Na 350...
Pronájem celého patra - komerční prostory v centru Opavy
Masarykova třída, Opava - Město
15 000 Kč/měsíc