Kdo může za povodně? Lidé

  13:14aktualizováno  13:14
Proč jsou tu zase záplavy? Proč vodu nevsákne zem a ta místo toho přetéká z řek? "Zanedbali jsme životní prostředí, zamořili ovzduší, zničili lesní i zemědělskou půdu. Římané zničili svoji říši kvůli nezřízenému životu, teď je však situace daleko horší," varuje půdní biolog Josef Rusek z Ústavu půdní biologie AV ČR.

Povodně na jižní moravě - okolí lednického zámku, 3.4. 2006 | foto: Radek MičaMF DNES

Podkopáváme si půdu pod nohama

Od roku 1959 sleduje tento přední odborník půdní faunu na 25 stálých plochách v Tatranském národním parku, má k dispozici nejdéle sledovanou řadu suchozemských ekosystémů na světě. Proto dobře ví, jak si doslova podkopáváme půdu pod nohama.

"Jsem realista," říká, "náprava bude velmi, velmi těžká." Odborníci se diví, že i nepříliš silné a jen několikadenní deště způsobily záplavy. Nabízí se jediné vysvětlení: krajina ztrácí schopnost vsáknout a zadržet vodu.

"Když zničíme život v půdě, už je jen mrtvou hmotou, pak nemůže plnit žádnou svou základní funkci. V mrtvé půdě nemá kdo rozkládat organickou hmotu a uvolňovat z ní živiny, nemá kdo hloubit chodby a obnovovat půdní mikrostrukturu. Bez života se podzemní říše hroutí," vysvětluje profesor Rusek.

Do mrtvé půdy nemůže pronikat voda při srážkách. Příklady z praxe už odborníci mají: "Na polích jižní Moravy vymřely vlivem nevhodné lidské činnosti hlubinné druhy žížal. Ty každoročně obnovovaly půdní mikrostrukturu a hloubily svislé chodby, jimiž se půda provzdušňovala a do nichž pronikala dešťová voda i kořínky rostlin. Zánik žížal vedl k utužení půd. Krusta na povrchu brání vsakování, dešťová voda odtéká povrchově do řek..." Výsledek? Povodně.

Člověk se chová k přírodě macešsky, varují odborníci již dlouhá léta. Josef Rusek připomíná: lidské zásahy do přírodní rovnováhy škodily již ve středověku. Když lidé vykáceli lesy na Českomoravské vrchovině, docházelo k záplavám na jižní Moravě. Když lidé zakrojili do krkonošských lesů, rozlévalo se z břehů Labe. Současné tempo změn přírody však nemá v minulosti obdoby.

Na celém světě dochází k rozvratu ekosystémů. Zmizení každého živočicha, rostliny či mikroorganismu znamená nenahraditelnou ztrátu s možnými dalekosáhlými a mnohdy těžko předvídatelnými důsledky.

Povodně na jižní moravě - okolí lednického zámku, 3.4. 2006

Povodně na jižní Moravě - okolí lednického zámku, 3.4. 2006

Napadené žížaly

Na rozpadu původních fungujících ekosystémů se podepsaly zásahy do krajiny jako rušení remízků, přirozených cest, regulace původních toků potoků a řek, kácení lesů. Strašlivé škody napáchalo přehnojování dusíkem, kyselé deště, zamořování přírody těžkými kovy, pesticidy...

Jak působí tyto látky na půdní organismy? "Pokud hned neuhynou, oslabí se jejich imunitní systém a pak je hromadně napadají houby a jiní paraziti nebo mají sníženou plodnost a vyvíjejí se s poruchami," vysvětluje Josef Rusek.

V Ústavu půdní biologie se svými kolegy poprvé dokázal, že žížaly i jiné půdní živočichy, které zasáhly dávky herbicidů, napadají snadno paraziti a ony ztrácejí imunitu. V silně znečištěných průmyslových oblastech, v okolí velkoměst, v půdách otrávených pesticidy je až 80 procent půdních živočichů napadeno parazity, houbami a bakteriemi. V silně okyselených půdách na vápencích vymřela řada vápnomilných organismů a začala do nich invaze druhů acidofilních.

Přitom správnou funkci půdy, tu nezaručují jen žížaly jako nejznámější půdní bioinženýři. Biodiverzita v půdě je závislá na velkém množství společenstev nad i pod zemí. Josef Rusek uvádí příklad drátovců, larev kovaříků žijících v půdě na kořenech rostlin, které určují složení rostlinných společenstev na loukách. Rovnováhu v přírodě tvoří i společenstva chvostoskoků (půdní bezkřídlý hmyz), půdních hlístic, roztočů a mnoha dalších živočichů.

Josef Rusek má škody na půdních organismech spočítané. Početnost fauny v úrodné půdě dramaticky klesla ve druhé polovině 60. let. Na některých typech půd zbylo z původních až 140 tisíc chvostoskoků na metr čtvereční pouhých 800 až 4200 jedinců, z původních až 34 druhů pouhé čtyři či pět. Ve sledované tatranské oblasti a ve všech alpínských ekosystémech se vlivem kyselých srážek a vymření některých původních druhů naopak chvostoskoci či roztoči silně rozmnožili a zcela změnili rozkladné procesy a toky živin v půdě a celých ekosystémech.

Právě chvostoskoci, pancířníci či háďátka vědcům slouží jako bioindikátory, které signalizují změny v půdě, v krajinných celcích. A ty signály jsou vesměs varující.

Povodně na jižní moravě - jezero mezi Blučinou a Židlochovicemi, 3.4. 2006

Povodně na jižní Moravě - jezero mezi Blučinou a Židlochovicemi, 3.4. 2006



Vyhynou nepoznaní

O složité síti vztahů mezi půdními organismy toho vědci vědí dosud velmi málo. Vymírání se týká i nejmenších mikroorganismů, bakterií, prvoků. Jen v jediném krychlovém centimetru půdy žije 20 až 30 tisíc geneticky odlišných bakterií. "Mnohé vyhynuly dříve, než jsme je poznali," dodává profesor Rusek. "Přitom ve vývoji půdy jsou důležití všichni: nejdrobnější, větší a ještě větší."

Globální změny narušují funkce živých a neživých systémů a vzájemné vazby v ekosystémech na celém světě. Důsledkem jsou rozsáhlé ekologické katastrofy celosvětových rozměrů. Tedy nejen povodně na českých tocích. V půdě je však možné hledat odpověď i na otázky kolem častých povodní. "Je nejvyšší čas ozřejmit vztah půd k záplavám," říká biolog Josef Rusek.

Již naši předkové věděli, že lesy a půda zadržují vodu a napájí prameny. "Dnes dobře víme, že mladý les má nižší schopnost zadržovat vodu než půda v pralese, lesní monokultury nižší než lesy smíšené... A že mrtvé orné půdy nepropouštějí vodu do hlubších půdních vrstev vůbec a většina srážek z nich odtéká povrchově," opakuje profesor Rusek.

Naše horské oblasti se smrkovými lesy odumřelými a poškozenými kyselými srážkami a kůrovci a s rozsáhlými holosečnými pasekami mají sníženou pohlcovací kapacitu - nejsou schopny stáhnout do půdy a podzemních vod déletrvající srážky a vodu z jarního tání. "A tak u nás dochází k stále častějším katastrofálním povodním," dodává nekompromisně.

"Půda není zkumavka, do které se nalije nějaký roztok nebo chemikálie, zamíchá se a bude to fungovat. Půda je složitý živý systém, a ten živý systém se velmi snadno změní tak, že se už nedá obnovit," varuje profesor Rusek.

"Hned za ulicí, kde bydlíme, je velké pole oseté nyní ozimou pšenicí. V posledních letech byla jeho část silně podmáčená i v létě a kombajnéři měli potíže při sklizni. Kombajny několikrát zapadly do podmáčené půdy a museli je vytahovat pásovými traktory. Právě nyní je velká část tohoto i vzdálenějšího pozemku zaplavena povrchovou a spodní vodou a vytváří na poli velké 'jezero', na které přilétli rackové, a dokonce labuť. To jsme tu v minulosti ještě neměli!" líčí Josef Rusek.

"Souvisí to i se zanedbanou péčí o drenážní půdní systémy, která přešla ze státu na soukromé vlastníky zemědělské půdy a neprovádí se vůbec. Celková péče o krajinu je zanedbána stejným způsobem. A pak se divíme, že voda se do půdy nevsakuje a působí obrovské povodně," dodává biolog.

Kolik jich ještě musí přijít, abychom změnili pohled na přírodu coby služku našim zájmům? Je ještě čas?

 

Autoři:


Nejčtenější

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Proč Mars? Lidé by jednou mohli osídlit Špicberky, říká český polárník

Biolog Josef Elster je šéfem špicberského Centra polární ekologie...

Na Špicberky se biolog Josef Elster vrací už třicet let. „Studuji tu nástup života po odlednění. Má to dost společného...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Jak fotit podzim. Mlha a nízké slunce umí čarovat, naučte se to taky

Foťte proti slunci a najděte si takovou pozici, kdy je slunce ideálně zakryto...

Podzim patří k fotograficky nejvděčnějším ročním obdobím. Zejména krajináře láká k výpadům do terénu vybarvené listí,...

Další z rubriky

VIDEO: Procházka centrem Prahy je pomalu za trest. Kvůli turistům

Praha je přeplněná turisty

Návštěvnost Prahy pravidelně stoupá již několik let a z centra města se v některých dnech stává téměř neprostupná...

Nestárnoucí klenoty Nízkého Jeseníku. Pět zaručených tipů na víkend

Pasecký vodopád

Drsné náhorní pláně Nízkého Jeseníku skýtají na rozlehlém území nepřeberné množství úžasných míst, která nemají nikde...

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...



Najdete na iDNES.cz