Místním válečníkům kmene Hazárů se to nelíbilo, neboť každý Hazára soudí, že právě on je potomek Čingischána, a málem z toho byla bitka. Faktem je, že dvě obrovské sochy Buddhy z počátku věků Čingischána přežily a do vzduchu je vyhodil až Taliban.
Slovanský bratr u moře
Čech to má v těchto hádkách samozřejmě snazší, neboť svými identitami může snadno šibovat. Po prostudování rodové kroniky pro mě není problém tvářit se "tak trochu" jako Němec, Polák či Rakušan, zvládnu i Rumuna, Vídeňanům vyprávím, jak tam můj prapředek bojoval s Turky, a Turkům, že v mém rodokmenu se vyskytuje i jakási záhadná krásná Turkyně.
Některé národy neumím, například nejspíš nejsem Liv. Livové jsou možná nejvzácnější nárůdek Evropy - v Rize jsem před lety v zastrčeném domku potkal pana Dainise Staltse, jednoho z posledních dvanácti Livů znalých tohoto pobaltského jazyka, a ten mi pravil, že to s Livy sice vypadá bledě, ale že v jejich dávné pohanské mytologii je dostatek zázraků na to, aby to vše nějak přežili.
Vladimir Žirinovskij - to je ten pološílený ruský nacionalista - na mě jednou v ruské dumě zařval: "Již brzy se, bratře Slovane, sejdeme u břehů Indického oceánu," neboť krátce předtím málem vyhrál ruské volby a svět vyděsil knihou, v níž slíbil Slovanům, že nohy ruského vojáka již brzy budou omývat teplé vody jižních moří.
Když jsem se toho žvanila na jeho slib po letech ptal, jen mrzutě odsekl: "Byl jsem tam na dovolené. Všechno se děje na jihu. Tam je teplo. Jinde se žít nedá."
Lapálie s Kelty
S irskou prezidentkou Mary McAleeseovou jsem v její dublinské rezidenci probíral česko-keltskou vzájemnost. "Keltové, kteří přišli do Irska, vyšli z oblastí, kde nyní leží Česká republika. Když jedu do Čech, vlastně se tak trochu vracím domů," pravila ta šarmantní dáma.
Skotové jsou také Keltové. Před deseti lety jsem v Glasgow navštívil pobočku Britské rady a optal se, jak nejlépe proniknout do skotské kultury. Přítomná dívka krásně zpěvavě divokým přízvukem pravila: "Jedině zhlédnutím filmu Statečné srdce, kámo, pochopíš, jak skotský lid trpěl pod hnusnými Angličany."
A tak jsem šel na ten hollywoodský, v Irsku točený krvák, v němž Australan Mel Gibson v čele skotských zbojníků potírá Angličany. Skotové po uvedení toho filmu tehdy zahájili národní obrození, opilci v hospodách neustále blábolili o nezávislosti a chválili Slováky, jak se od těch Čechů dokázali hezky odtrhnout.
A od anglických diplomatů jsem to o pár let později zase schytal za to, že v České republice Francouzi točili Johanku z Arku, v níž byli Angličané vykresleni jako hodně primitivní a krvežíznivé bestie, což nepochybně nejsou, jen mají rádi tradice.
Tulácká idyla
S anglickým známým jsme jednou klusali na koni zelenou krajinou a on mi nadšeně hlásil, že se kousek od jeho farmy usadili gypsies (cikáni) čili travellers (kočovníci). A vážně tam pod stromem u cesty stál povoz a v něm pospávalo pár spokojených tuláků.
Po ostrovech jich brouzdají tisíce, prohlašují se za mininárod, za potomky pradávných bezzemků (s Romy nemají mimochodem nic společného) a vypadají vždy spokojeně tulácky. Jen je dost štve, že na obranu před jejich vozy města a vesnice občas zavalí příznivé parkovací plochy mohutnými balvany. S mým známým, pánem luk, se obřadně pozdravili a všichni v té rustikální scénce vypadali šťastně, neboť tradice je prostě tradice.
 S některými národy je zvláště zábavné probírat národnostní otázku, například s Kurdy (na snímku kurdský obchodník v Íránu). |
