Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo chce kam, pomozme mu... na Zakarpatskou Ukrajinu

  20:24aktualizováno  20:24
- JAK?
Nejlépe autobusem. Díky "armádě" ukrajinských dělníků v tuzemsku jich jezdí dost z Brna, Ostravy a z Prahy. Cena jízdy z Prahy do Užhorodu je zhruba 750 korun. Vyplatí se koupit si lístek předem, protože hrozí, že autobus kvůli malému počtu pasažérů vůbec nevyjede. Cesta trvá od rána až do poledne následujícího dne, podle toho, který cíp Zakarpatska si vyberete.

S ČÍM?
Za prvé: s pozváním či voucherem.
To první lze získat přes vzdálené příbuzné či známé, ovšem je třeba si předem rozmyslet, jestli chcete, aby vás ještě měli někdy rádi. Kvůli korupcí prolezlé byrokracii na Zakarpatsku (pozvání není jedna věta v dopise, ale formulář potvrzený na příslušném úřadě) může takové pozvání vaše dobrodince přijít mnohem dráž než voucher získaný v tuzemsku v některé z cestovních kanceláří zaměřených na Zakarpatsko či na česko-slovenské hranici. Voucher ovšem nemusíte vézt s sebou, lze ho získat - i když za víc peněz - na slovensko-ukrajinské hranici.
Za druhé: s mapou.
Zatímco ještě před dvěma lety byly nejdostupnější v antikvariátech či na půdách nalezené mapy z první republiky, dnes už šance na slušnou mapu je, ovšem pouze ve specializovaných prodejnách. Například v prodejně map na Senovážném náměstí v Praze lze sehnat zcela dostačující ukrajinskou mapu s měřítkem 1:200 000, ještě detailnější lze najít na internetu na adrese: http://www.infoukes.com a vytisknout si ji. Staré československé mapy se však přesto hodí, protože jedině na nich jsou zakresleny turistické trasy Klubu českých turistů, na jejichž značky neobnovované od války čas od času při túře narazíte a máte pak pocit, jako kdybyste našli trilobita.
Za třetí: S penězi.
Doby zcela nedávné, kdy se turista mohl v ubytovně vyspat v přepočtu za jednu korunu, už nenávratně minuly. Letos v létě náklady na základní služby a potraviny včetně piva zhruba odpovídaly cenám tuzemským, tj. ubytování na turbáze 14 hřiven za noc, chleba 1 hřivnu, pivo 1,20 hřivny. Kurs hřivny byl přitom přinejlepším 2,50 hřivny za dolar. To "přinejlepším" ovšem platí pro větší obce a města, s přibývající vzdáleností od nich se kurs hřivny zvyšuje spolu s neochotou vůbec dolary směnit či přijmout. Ukrajinci to vysvětlují (ze svého pohledu vlastně zcela správně): "Dolar nestabílnyj." Ještě podstatně menší zázraky lze v rozporu s vžitými legendami očekávat od nabízení českých korun či od placení cigaretami, alkoholem či jinými naturáliemi.
Za čtvrté: S jídlem.
Pro snadnější porozumění snad stačí popsat interiér jednoho typického obchodu ve vesnici: rozlehlá hala, klasický konzum. U stěny čtyři regály dlouhé tak deset metrů. V prvním regálu chléb. V druhém okurky. Ve třetím vodka. Ve čtvrtém mouka. Všechny produkty úhledně srovnané, aby mezery mezi nimi nebyly ani velké, ale ani malé.
Jinak nic.
PROČ?
Protože je to tam (hlavně nahoře) hezké, navíc okořeněné nostalgickým pocitem, že "tohle k nám přece kdysi patřilo". Města jsou sešlá a zdevastovaná, špinavá, k delšímu setrvání ne příliš vhodná. O to více však lákají k výšlapu na nejbližší poloninu (holé vrchy ve výšce 1000 až 2000 metrů). Ta je zpravidla obklopena neprostupnými lesy, v nichž možná, jestli neumřela, tak dodnes spí nepolíbena Šípková Růženka.
Na poloninách začíná pravý ráj pro ty, kteří se chtějí na čas stát trosečníky, ale nechtějí být zase příliš daleko od maminky. Jsou tu dny, za nichž lze potkávat pouze krávy a jejich pasáky, výhledy, kdy na desítky kilometrů daleko není vidět stopa civilizace, salaše, v nichž se dá vždycky přespat na tvrdých lůžkách z prken, cesty, které z cesty často spíše zavádějí, neboť Klub českých turistů už je očividně neudržuje. Když někam nakonec přece jen dovedou, pak do vesnic, sešlých jako města, na rozdíl od měst však právě díky tomu přitahujících. Je to jako fotografie z počátku století: široká rozbitá cesta, podél ní nekončící řady dřevěných chalup, na ní: ovce, krávy, koně, psi, slepice, husy.
A lidé - muži shrbení, takřka všichni oblečení do obnošených tmavých sak, takřka všichni v klobouku, ženy, občas oblečené moderněji, občas velmi krásné, a děti, loudící u turistů o cokoli, třeba o propisku či zapalovač. Ti všichni jsou však zpravidla ochotní rozdělit se s vámi o to poslední, co mají, jak už to u chudých tohoto světa bývá.
KAM?
Trasa, trvající zhruba pět dnů, jež odpovídá tomuto popisu, začíná v městečku Rachov až ve východním cípu zakarpatské nudle (i tam však jezdí autobusy z tuzemska). Je to nejvyšší, nejdivočejší a díky tomu možná i nejkrásnější část Zakarpatska. Z Rachova cestou po hřebeni přímo na sever okolo hory Terentin (1368 m) až k hoře Bližnici (1888 m). Pak sestup do údolí vlevo pod hřebenem, možnost přespání v osadě pasáků (kdo tak učiní, bude ho to možná druhý den mrzet, protože jen o kousek dál stojí srub na přespání, vybavený dokonce i novinovými výstřižky hanbatých ženštin). Odtud cestou necestou (skutečná cesta je většinou viditelná až poté, co se ohlédnete dozadu za sebe) opět výstup na hřeben k hoře Dogjaska (1761 m), z jejíhož hřebene je krásný výhled na nefalšované zakarpatské pleso. Hřeben má takový malinkatý předvrchůlek směrem k jezeru, od podzimu 1998 nazývající se Martom, na něm je vztyčena mohylka ze tří kamenů. "Kdo první sdělí na adresu tomas.lebr@czech-tv.cz, co se pod mohylkou
ukrývá, získá nefalšovanou lebku zakarpatského medvěda." Odtud dál po hřebenu na Ungarskuju (1707 m), podél ní dále po hřebeni, který končí přímo nad vesnicí Lopuchov (dříve Brustury). Po sestupu do údolí podél potoka do Usť-Čornej (zde je vůbec první šance dát si pivo - na začátku vesnice, kde stojí zhruba pětkrát nadživotní plechová maketa dřevorubce, zahnout vlevo přes most se zbytky železničky, hned za ním zase vlevo do domku zvaného U Vasila) - a odtud před Ruskou Mokrou (zde je zase zcela vzácně se vyskytující téměř klasická česká hospoda s točeným pivem Oboloň) a Komsomolsk (bývalou Německou Mokrou) do Mekky tuzemců - Koločavy. Tam už turisty znají (a nic vám zadarmo nedají).
 

Autor:


Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Další z rubriky

Francouzský park povolal opeřené uklízeče, nedopalky zničí letka havranů

Ve francouzském zábavním parku budou sbírat odpadky havrani. Ilustrační snímek

V zábavním parku Puy du Fou na západě Francie bude o pořádek pečovat šestice havranů. Ptáci byli vycvičeni na sbírání...

VIDEO: Mořského koníka ničí v Řecku nadměrný rybolov, chrání ho potápěči

Mořský koník

V zálivu u městečka Stratoni můžete při potápění narazit na bohatou kolonii mořských koníků. Ovšem pouze na jednom...

Soudruzi nás poslali rovnou pod rentgen. Trabanty dojely přes Čínu do Ruska

Expedice Dana Přibáně musela na čínské hranici projít důslednou kontrolou....

Dostat se do Číny letadlem je celkem snadné. Vjet tam autem je ale noční můrou. Pokud tedy není vaším snem...

Najdete na iDNES.cz