Kde z Masaryka přežily jen 'sedmimílové' boty

  • 41
Některé sochy se ve stroji času a politických režimů mění v štvance. Stejně jako socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka u moravského Kunštátu, která zde vznikla na přelomu 20. a 30. let minulého století. Po éře nacistů a komunistů z ní přežily jen obří boty.

Osudové setkání

Když roku 1927 sochař - samouk Stanislav Rolínek dokončil na úpatí Velkého Chlumu sousoší  husitských vůdců - Jana Žižky, Prokopa Holého a mistra Jana Husa, jistě netušil, že záhy dostane příležitost realizovat daleko rozsáhlejší dílo.

Na začínajícího a již tehdy nevyléčitelně nemocného umělce se s obdivem obrátil podnikatel a bývalý starosta nedalekého Kunštátu František Burian. Ten projevil spontánní přání, aby Rolínek obohatil Kunštát o zajímavé dílo, které by, mimo jiné, zvýšilo atraktivitu městečka.

Masaryk nás svolává

Na úbočí pahorku u obce Rudka vyčnívalo několik pískovcových skalek. Nejvyšší z nich počala v červnu 1928 měnit podobu. Mezi autorovými návrhy zvítězil Tomáš Garrigue Masaryk. Za předlohu mu sloužila poštovní známka s prezidentovým portrétem, přilepená na lešení. U pomocných prací asistovala třicítka dělníků. Veškeré náklady hradil František Burian. V porovnání s tehdejší průměrnou mzdou velmi slušně. Také autorovi aktivně pomáhal v marném boji s nemocí.

Proměna skalního výčnělku v Masaryka, konec 20.let 20.století
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové
* VÍCE ZAJÍMAVÝCH FOTEK SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Monumentální socha byla vysoká přes deset metrů a spočívala na téměř čtyřmetrovém podstavci. Slavnostního odhalení veřejnosti se dočkala u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československa, tedy prakticky za čtyři měsíce. Dle dobového tisku neměla svými rozměry ani tématem v Evropě obdoby.

Jisté srovnání by se mohlo naskytnout s Mount Rushmore National Memorial v Jižní Dakotě v USA, kde se nalézají známé kamenné portréty čtyř amerických prezidentů. Obdobná monumentální díla vznikají i nyní - nedávno skupina rumunských výtvarníků změnila vápencové skalisko v soutěsce Dunaje na obří plastiku dáckého vůdce Decebala.

T. G. Masaryk na Rudku osobně nezavítal - možná proto, že nebyl zastáncem "zbožšťování" své osoby. Ale talent Stanislava Rolínka náležitě ocenil a na své náklady mu zajistil studium Akademie výtvarných umění v Praze.

Celkový pohled na areál v Rudce - 30. léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové

Jeskyně blanických rytířů

Zároveň se vpravo od sochy prezidenta započalo s hloubením umělé jeskyně. Vnitřní výzdoba vychází z pověsti o blanických rytířích. Dominantní prvek představuje jezdecká socha sv. Václava v úvodních partiích, jedna z bočních prostor v sobě tajila trojici českých legionářů  z francouzských, italských a ruských bojišť. Valná část centrálního "rytířského sálu" však byla dokončena až po Rolínkově úmrtí.

Vrchol kopce Milenky zkrášlila rozhledna, okolní terén se dočkal parkové úpravy, včetně arboreta. Konečná vize počítala s vytvořením komplexu Moravského Slavína, obohaceného o galerii velikánů našich dějin.

Rozřezání nezabránila ani kamufláž

Počátkem 2. světové války obdržela protektorátní správa dopis s upozorněním, že sochy legionářů a T. G. Masaryka v Rudce mají příliš symbolický význam. Zkrátka, opět vstoupil na scénu flexibilní "čecháček", ochotný  - zřejmě za nějaké to kilečko vepřového nad příděl - dokonale posloužit "novému koni".

První reakce obsahovala pouze vágní formulaci - dotyčné dílo musí zmizet. Tudíž se naskytl manévrovací prostor: tělo Masaryka bylo obezděno a nad jeho hlavou zbudována imitace chatky. Pochopitelně následovalo další udání.

Druhé nařízení Okresního úřadu v Boskovicích, ze dne 12. srpna 1941, hovoří nekompromisně: "Obložení Masarykovy sochy a zazdění soch legionářů v jeskyních, které jste ve Vašem sadu v Kunštátě provedl, zapříčiňuje i nadále neudržitelný a dnešním poměrům neodpovídající stav. S pouhým obložením sochy nelze v žádném případě souhlasiti. Ukládám Vám proto, abyste do čtyř týdnů provedl odstranění Masarykovy sochy a soch legionářů v jeskyních v Kunštátě a provedení Okresnímu úřadu oznámil. Po odstranění soch legionářů není námitek, když jeskyně budou veřejně přístupny." S nečitelným podpisem a úřední frází - "za okresního hejtmana".

I tady se nalezlo řešení: hlava a poprsí sochy bylo rozřezáno a ukryto na zdánlivě bezpečném místě. S vírou, že se někdy opětovně dočká znovuodhalení. Smělý čin samozřejmě nezůstal utajen. Na řadu přišla série nepříjemných výslechů i výhrůžek a po prozrazení úkrytu, byly jednotlivé díly zničeny. Za definitivní datum zániku sochy je tedy třeba považovat rok 1942. Jeskyně pak byla do konce války uzavřena.

Rozřezávání Masaryka. Vpravo v klobouku a s brýlemi zdrcený František Burian, mecenáš a vlastník areálu, 1941.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové

Z prezidenta - Osvoboditele a "našeho tatíčka" se zachovaly pouze gigantické boty a nápadná silueta těla. Z trojice legionářů několik fragmentů.

Destrukce sochařské výzdoby vnitřně poznamenala i zakladatele komplexu. Nejen, že musel bezprostředně sledovat zkázu svého snu, nýbrž byl nucen ji i financovat. O rok později, v srpnu 1943, František Burian zemřel. Avšak ani dotyčný "bdělý občan" se nevyhnul odpovědnosti. Poněvadž v důsledku jeho ostatních udání zahynulo několik osob, dočkal se po válce trestu nejvyššího - popravy.

Ideologicky nevhodní trpaslíci

Po únoru 1948 areál nedobrovolně přešel pod správu státu, přičemž vystřídal řadu obskurních provozovatelů: od Komunálních služeb, přes Jednotu a další subjekty, až po kunštátskou keramičku.

Přirozeně se do mysli vkrádá otázka, zda by "Masaryk" bez úhony vydržel i tohle období? Zřejmě nikoli. Manuál pro zdejší průvodce při zmínce o bývalé soše striktně připouštěl  jen dvě varianty výkladu: socha státníka, případně socha prvního prezidenta. Zejména malé děti se tehdy zmateně domnívaly, že se jednalo o Klementa Gottwalda. Příjmení Masaryk se ocitlo "na indexu", dobové snímky byly zaretušovány.

Když jsem v půli osmdesátých let, s turistickým oddílem ( pod hlavičkou Pionýra ), poprvé zavítal do zdejší jeskyně, naši vedoucí nám velmi ochotně sdělili, kterému pánovi vlastně patřily ony olbřímí boty. Došlo i na název areálu - z Jeskyně blanických rytířů se stala Jeskyně v Rudce. Návštěvníci občasně uváděli personál do rozpaků sarkastickými poznámkami, "kdyže už vlastně ti blaničtí rytíři procitnou" a "jestli náhodou nezaspali".

Mezi průvodci se tu střídali různí lidé - pamětníci, kteří občas utrousili i informaci navíc, ale též zapálení přívrženci nového režimu. Právě díky nim se v Rudce ničilo podruhé. V 60.letech se jedné z průvodkyň znelíbily miniaturní sošky trpaslíků, které později zhotovil František Burian. Z vlastního popudu se tedy chopila iniciativy a kladiva. Důvod ? Připomínaly jí postavičky z Disneyovek.

MŮŽE SE HODIT

Pokud se sem chystáte na výlet, více info včetně návštěvní doby a možnosti ubytování v penzionu přímo naproti Jeskyni blanických rytířů najdete na www.rudka.cz 
(příp. tel.: 516 462 440.)

* Přečtěte si k tématu:
Kdo zneuctil věstonickou Venuši na morvském Řípu

Návrat legionářů

Na počátku 90. let minulého století se skalní komplex u Kunštátu vrátil do péče vnučky zakladatele. Zároveň se tu konalo několik ročníků sochařských sympozií. Poslední úpravy se Jeskyně blanických rytířů dočkala roku 2004 - tehdy bylo znovuvzkříšeno sousoší legionářů. Nejedná se o repliku, nýbrž o volné ztvárnění původního tématu, spíše pojaté jako památník.

V celkové kompozici bylo užito i úlomků původního sousoší. Návštěva ojedinělé památky se může stát zajímavou inspirací k víkendovému výletu. Zvláště nyní, když  přilehlé arboretum ozdobily první květy toužebně očekávaného jara.

STROJ ČASU

Za poskytnutí informací a archívních fotografií autor děkuje paní Zdeně Popelkové. Současně bylo v příspěvku užito podkladů z publikace Mgr. Eduarda Mazálka - PRO NOBIS 2004.

*** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - ZDE
V seriálu mapujeme místa, která se v posledních desetiletích zásadně změnila. Všímáme si objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Chceme ale naopak přibližovat i místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela..

Upravené arboretum nad vstupem zláká k posezení

Pohled z rozhledny na Kunštátsko, vzrostlé stromy stíní areál s jeskyní, což byl zřejmě i záměr tvůrce

Z velkolepé sochy Masaryka zůstal pouze pár bot, rok 2006

Celkový pohled na areál v Rudce - třicátá léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně. Dnes je celý pahorek pokrytý vzrostlým lesoparkem.

Proměna skalního výčnělku v prezidenta Masaryka, konec 20.let 20.století

Konečná podoba díla, socha Masaryka ve své kráse, začátek 30.let 20.století

Rozřezávání sochy na jednotlivé díly. Pokus o záchranu alespoň torza, na záběru je vidět odříznutí zbytku hlavy a obnažený krk. Vpravo v klobouku a s brýlemi pan F.Burian, mecenáš a vlastník areálu. Foto z roku 1941.

Masaryk bez hlavy. Stejně jako v oné době, chyběla celému národu. A leckdy chybí i dnes... Foto kolem roku 1941.

Rozřezávání Masaryka, část torza sochy, Rudka, kolem roku 1941

Umělec a sochař Stanislav Rolínek, 20.léta 20.století

Rudka, dobře patrný obrys Masarykova těla, 2006

Skála u Rudky, kde vyrostla socha Masaryka, rok 1928

Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 21.10.1928

Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 1928

Rudka, reliéf sv. Václava v příchozím koridoru k Rytířskému sálu, 2006