Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde vojevůdce Friedrich Veliký hledal mír

  17:51aktualizováno  17:51
Sem, k úpatí Viničního vrchu, už asi nedoznívaly štěkavé povely důstojníků a rachotící bubny z nedaleké posádky v Postupimi. V Sanssouci mohl snad i pruský panovník na chvíli nemyslet na válku a na své vojáky, s nimiž promašíroval celou střední Evropu. Jinak by bylo těžké pochopit, proč dal zlatavému zámku na Viničním vrchu to jméno: Bez starosti.

V tomto zámku pobýval Friedrich Veliký vždy od dubna do září.

"Navrhl si ho sám až do posledního detailu," prohlašuje hrdě prušácká průvodkyně pod zlatou freskou bohyně plodnosti ve vstupním sále. Zapomíná však na výjimky - Friedrich tu pobýval vždy od jara do podzimu, pokud nebyl ve válce. A těch pruský panovník nevedl málo: u nejednoho českého města lze dodnes najít pomníčky mlčenlivé připomínky jeho bitev.

Dnes však tvůrce poslední evropské velmoci neopouští Sanssouci ani v létě, ani v zimě. Je tu a nestará se ani o roční doby, ani o nic jiného: pod kamenem s nápisem Friedrich der Grosse před zámkem jsou uloženy jeho ostatky. V dobách jeho slávy, když býval největším vojevůdcem Evropy (a také politickým spisovatelem, dobrým flétnistou a zajímavým architektem), tomu bylo jinak.

Zlatá éra Sanssouci
Ty časy připomíná levé křídlo zámku, určené pro hosty, a také elegantní kruhová knihovna, plná knih od Francoise Marii Aroueta, tedy Voltaira, bouřlivého intelektuála, který býval označován za nekorunovaného "krále Evropy". Friedrich nechal zřídit v levém křídle zámku tzv. Voltairův pokoj: na památku pobytu slavného spisovatele v letech 1750­1753. To byla nejskvělejší doba Sanssouci.

Růst zámeckého areálu se však nezastavil ani po Voltairově odchodu. Jak léta plynula, Sanssouci se rozrůstalo na východ i na západ. Podél dvoukilometrové zámecké aleje vyrůstaly nové zahrady, paláce a pavilony: Obrazárna, Neptunova jeskyně, zlatistý Čínský pavilon, Belvedere, Dračí dům či "fanfaronský" Nový zámek, tvořící západní uzávěru celého areálu Sanssouci.

Hostí ubývalo...
Staveb přibývalo, hostí však ubývalo. Král o ně už ani nestál: jak stárl, stával se z něho osamělý, zatrpklý muž. Tak jej ukazuje poslední podobizna zavěšená v Audienčním pokoji: vrásčitá tvář pohlíží podezíravě až nepřátelsky na celý okolní svět.

Při pohledu do jeho pichlavých očí je těžké představit si, že tento muž kdysi rád učeně diskutoval se vzdělanci na skvělých tafelrunde pod zlatým stropem Slavnostního sálu. Anebo že se zálibou hrával hostům na flétnu, která stojí v Hudebním salonu, jedné z nejhezčích ukázek německého fridericiánského rokoka.

Vzpomínka na vrásčitého starce byla jeho potomkům tak nepříjemná, že nechali Sanssouci upadnout do zapomnění. Znovu o ně začal dbát až Friedrichův praprasynovec, "romantik na trůně", Friedrich Wilhelm IV. Ten dotvořil zámecký areál vybudováním oranžérie, dvou zahrad a také Mírového kostela, což je zajímavé zasvěcení ve vojenském městě, jakým byla Postupim.

Oáza klidu
Ale Sanssouci se tvoří dodnes: zdejší pýchou nejsou jen početné královské stavby. Návštěvníky sem táhnou i poklidná zahradní zátiší se sloupy a oblouky vody, prýštící z četných vodotrysků, či scenérie stromů, které se zhlížejí v hladině křivolakých vodních kanálů.

Před 200 lety stromy ještě neměly svou dnešní majestátnost, ani fontány nevrhaly proudy vody proti slunci vždy tak, jak si to král přál: vodotrysk před Obrazárnou prý chrlil vodu jen jednou v jeho životě, po jednu hodinu jednoho dubnového dne. Na víc tehdejší technika nestačila. To bylo možná zklamání.

Ale i jako starý muž tu měl Friedrich aspoň jednu útěchu. Mohl kdykoli opustit vyumělkovaný svět svého zámku, jehož výzdobě dominuje motiv vinné révy. Z kterékoli zámecké komnaty mohl vyjít ven, do skutečné vinice. A po stupních Viniční hory mohl sestoupit k upraveným zahradám a ke skrytým zákoutím parku. V jejich samotě snad nacházel útěchu i osamělý vládce, který byl po skončení svých válek, reforem a Sanssouci už tak nějak zbytečný.

MŮŽE SE HODIT

Kam se ještě vypravit v Postupimi

Friedrichovo oblíbené sídlo je jen částí rozsáhlého souboru parků a paláců, jimiž pruští panovníci obdařili Postupim. Babelsberg vstoupil do dějin spíše jako německý Hollywood a Cäcilienhof zase jako místo, kde velká trojka" v letních dnech roku 1945 rozhodovala o osudu Německa a Evropy. Ale už před velkými okamžiky dějin tam a také v Glienicke, v Sacrowu nebo na Pavím ostrově vyrůstaly parky, zámky a jiné stavby pro potěchu panovníků.

Zlatavý zámek dostal jméno Sanssouci - ­ Bez starosti. Pruský panovník Friedrich Veliký tady chtěl zřejmě pozapomenout na hrůzy válek, které vedl.

Nejslavnější pruský vojevůdce odpočívá pod prostou kamennou deskou. Trochu bokem, mimo záběr, jsou náhrobní kameny jeho psů. A v pozadí stojí Friedrichovo oblíbené sídlo.

Autoři:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

Další z rubriky

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.