Rotorua se díky množství termálních pramenů, vřídel, gejzírů a bahenních sopek těší největšímu přílivu zahraničních turistů z celého Severního ostrova.
Návštěvníky sem navíc ještě láká početná maorská komunita obývající město a jeho okolí. Původní polynéští obyvatelé zůstali věrni svým tradicím, a tak zde můžete spatřit válečný tanec "haka", navštívit jejich typické domy nebo zažít tradiční uvítací ceremoniál "hongi" s třením nosů.
Kolem termálních oblastí vedou dřevěné lávky
Domy na papiňáku
Oficiální název města a stejnojmenného přilehlého jezera Rotorua pochází z jazyka původních polynéských obyvatel a znamená "druhé jezero." Když sem totiž před zhruba tisíci lety maoři přišli od pobřeží, tak nejenom, že objevili jezero s průzračnou vodou, ale zejména se jim zalíbily termální prameny, které začali využívat ke koupání, ale také k praní, vaření a vytápění svých domů.
Dodnes můžeme pozorovat u některých původních domů tento primitivní způsob topení, kdy trubky s horkou párou vedou přímo do dřevěných příbytků. O bezpečnosti takového bydlení, postaveného nad geotermálně nejaktivnějšími místy, jež mohou kdykoli explodovat, snad ani netřeba hovořit…
První osídlení, které postavili maoři z kmenů stromových kapradin přímo v centru gejzírů, se jmenuje Whakarewarewa. Osada zde stojí dodnes - jako kdysi zahalená párou ze stříkajících gejzírů a prosycená sirovodíkem z věčně bublajících termálních pramenů. Jen místo bojovníků se tu dnes procházejí turisté z celého světa.
Jedna z původních čtvrtí v Rotorua – Ohinemutu - leží na pobřeží stejnojmenného jezera
V údolí gejzírů
Hlavním lákadlem města je největší novozélandský gejzír Pohutu, který v pravidelných půlhodinových intervalech chrlí hektolitry vařící vody do zhruba dvacetimetrové výšky. Najdeme jej hned vedle vesnice Whakarewarewa, v areálu "Te Puia" a kromě gejzírů, termálů a sirných jezírek zahrnuje celou řadu dalších atrakcí.
Když se dostatečně nabažíte geotermálních úkazů, můžete navštívit maorský koncert, který probíhá dvakrát denně v nádherně vyzdobeném slavnostním domě zvaném "marae".
Gejzír Pohutu a termální oblast Whakarewarewa
Před začátkem představení vás ale čeká ještě jeden zážitek. To když na louku před čekající diváky přiběhne bojovník s oštěpem a podrobí vás tradiční výzvě tak, jako tomu bývalo v době maorských válek.
Po koncertě si můžete prohlédnout třeba skanzen, jakousi domorodou vesničku postavenou tradičním způsobem, obdivovat přes 20 metrů dlouhou válečnou kanoi, navštívit miniaturní ZOO s ptáky kiwi, uvařit v páře domorodou pochoutku "hangi" nebo si pod odborným dohledem mistra vyzkoušet tradiční řezbářské umění.
Maorský uvítací ceremoniál v Te Puia
Bazén plný šampaňského
Za dalšími gejzíry a termály se musíme vydat za hranice města, do jeho nedalekého okolí. Asi nejznámější lokalitou je 30 km vzdálené údolí Wai-O-Tapu s proslulým gejzírem "Lady Knox". Tento gejzír se může pyšnit železnou pravidelností své aktivity, vybuchuje totiž každý den přesně v 10:15 dopoledne. Návštěvníci si tak mohou být jisti, že jim výbuch neuteče a oni nepropásnou až 20 metrů vysoký sloupec vroucí vody stříkající z jeho sopouchu.
Říkáte si, jak je to možné? Pravda je překvapivá. Pracovníci parku pomáhají přírodě jednoduchým trikem, kdy do sopouchu gejzíru nasypou pytlík mýdla, které erupci katalyzuje…
Bahenní sopky
V těsné blízkosti gejzíru najdeme vlastní údolí Wai-O-Tapu, které se pyšní přívlastkem nejbarevnější termální oblast Nového Zélandu. Vskutku zde najdeme celou paletu barev od sirně žlutých bazénků, přes železitě oranžovou, zelenou až po temně šedé bahenní sopky.
Bezesporu nejfotografovanějším objektem je zde "Champagne pool", obrovské termální jezírko s vroucí vodou a nádherně probarveným okrajem. K jeho názvu mu pomohly miliony bublinek CO2, probublávající z hlubin až ke kouřící hladině.
Champagne pool ve Wai-O-Tapu
Kde se vykoupat?
Dosud popisované oblasti patří mezi turistické atrakce s nepříjemnostmi jako je placení vstupného či zákazu vstupu mimo značené trasy, o koupání v termálech ani nemluvě. Pokud vám nebude stačit nabídka některých z mnoha termálních koupališť či lázní v Rotorua a budete toužit po koupeli přímo v přírodě, musíte se ptát domorodců a hledat ukryté potůčky uprostřed lesů.
Mezi Maory oblíbená lokalita leží například nedaleko vstupu do Wai-O-Tapu, pod mostkem silnice spojující vstup do oblasti s hlavní silnicí. V podvečer, kdy odtud zmizí záplavy turistů, se můžete ve zdejším potoce prohřát a nasát domorodou atmosféru.
Koupání v přírodních termálech v Taupo
Další zajímavé koupání najdeme u města Taupo, v parku Spa Park. Horký potok zde ústí do ledové řeky Waikato a vytváří velkou lagunu s vodopádem a nádherným koupáním. Půl hodinky chůze odtud leží navíc monumentální vodopády Huka, takže návštěva tohoto místa jistě stojí za to. Další informace o přírodním koupání nabízejí webové stránky www.nzhotpools.co.nz.
Vulkanismus na Severním ostrově aneb vědecké teorie kontra maorské legendyProjevy vulkanické a geotermální činnosti na Severním ostrově Nového Zélandu patří k nejvýraznějším na světě. Jsou důsledkem styku dvou kontinentálních desek, Australsko - Indické na západě a Pacifické na východě. Obě desky se tu pohybují proti sobě a díky tomu vzniká tzv. subdukční zóna s průvodními geotermálními projevy, jako např. sopkami, gejzíry a horkými prameny. Když se podíváme na mapu Severního ostrova, zjistíme, že všechny tyto projevy sledují linii subdukční zóny. Kromě hory Taranaki/Mt. Egmond, která leží více než sto kilometrů východním směrem. Maorská legenda vzniku sopek je však trochu jiná. Pro maorské kmeny, žijící v oblasti, byly všechny tři sopky tapu (posvátné místo) a báli se proto na ně vystupovat. Věřili, že kdysi do této oblasti přijel od severu kněz Ngatoroirangi, aby objevil novou půdu pro svůj kmen. Vystoupil na Mt Ngauruhoe, aby si prohlédl krajinu, ale náhle ho překvapila sněhová bouře. Bylo to něco, co dosud nezažil, a proto volal na své sestry, žijící na jihu, aby mu poslaly teplo. Bohové mu vyhověli, teplo přišlo ze zemského nitra a Ngatoroirangi byl tak zachráněn. Proč ale sopka Taranaki jako jediná leží stranou? Podle jiné legendy byl Taranaki kdysi součástí skupiny sopek Tongariro, byl však přinucen se odstěhovat, když ho Tongariro přistihl se svojí milenkou, kterou byla nedaleko ležící hora Pihanga. Togarira zrada natolik rozezlila, že celý jeho vršek shořel a Taranaki byl přinucen odejít k pobřeží. Putoval na jih v žalu a bolesti a zanechával za sebou širokou jizvu v zemi. Moře dosáhl u Wanganui a pak putoval dál podél pobřeží na západ, až na své současné místo, kde zůstal navěky ve své majestátné izolaci. O něco později seslal Tongariro ze svých svahů chladnou řeku, aby vyplnila a zahojila vyniklou jizvu – nynější řeku Wanganui. |
může se hoditJak se tam dostat Ubytování Počasí
|
Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a 
