Římovská pašijová cesta

Římovská pašijová cesta | foto: Martin MykiskaiDNES.cz

Kde najdete Jeruzalém v Česku

  • 1
Co má společného malebná jihočeská krajina s poslední poutí Ježíše Krista na Golgotu? Víc, než by se mohlo zdát. Stačí zajet se podívat na Římovskou barokní cestu nedaleko Českých Budějovic. Mezi pašijovými cestami v Čechách jde o naprostý unikát - věrnou topografickou kopii jeruzalémského originálu.


Mapa © PLANstudio s.r.o. 

Duchovní zážitek uprostřed krásné přírody

Z turistického pohledu se jedná o nenáročnou, asi pětikilometrovou procházku krásným prostředím. Spojení barokní kultury s přírodou jižních Čech však nejspíš nezanechá chladného žádného návštěvníka, byť třeba méně vnímavého pro duchovní roviny života.

Při prvním pohledu na kapličky rozeseté kolem Římova v polích, hájcích či v lese napadne náhodného kolemjdoucího: zase jedna křížová cesta. Tento pojem je však třeba upřesnit - římovskou cestu je vhodnější zvát "pašijovou".

Zatímco obvyklá křížová cesta zachycuje Ježíšův osud od odsouzení Pilátem po jeho uložení do hrobu a skládá se ze 14 zastavení, v Římově jich napočítáme celkem 25. Poslední období Ježíšova života je zachyceno už od chvíle, kdy se Kristus loučil s Pannou Marií. Toto loučení v běžných křížových cestách nebývá, stejně jako jiná římovská zastávka - kaple Poslední večeře Páně.

V Římově pak následuje například zastávka Stádní brána, kterou Ježíš prochází se svými učedníky do Getsemanské zahrady – samozřejmě pomyslně, zato naprosto věrně podle biblického popisu oněch událostí. "Nejlépe je tuto cestu zvát pašijovou, nebo ještě lépe cestu k uctění pašijí, Kristova utrpení," ochotně vysvětluje pan farář Koňařík (pašije=utrpení).

Římovská pašijová cesta je v krajině nejen přesně rozvržena podle jeruzalémské topografie co se týče délky, vzájemných vzdáleností zastávek či jejich prostorového rozmístění, dokonce i směry jednotlivých kapliček vůči světovým stranám kopírují jeruzalémskou předlohu.

Římovská pašijová cesta

Římovská pašijová cesta 

Různorodost zastávek

Celý okruh cesty měří necelých 5 km (uvádí se délka 4,6 km), část posledního úseku prochází vesnicí Římov. Kaple božího hrobu s plastikou mrtvého Ježíše pak stojí za vsí, v lese nedaleko Malše.

Jednotlivé kaple jsou velmi rozmanité jak v architektonickém stylu, tak i typově. Vedle obvyklých zastavení s obrazy či soškami zde najdeme například kaple průchozí: Stádní bránu, Vodní bránu, Popravní bránu, U Šimona.

Římovská pašijová cesta

Stádní brána, 3. zastavení

Mohutná kaple "Cedron" stojí přímo nad místní obdobou biblického potoku Cedron, který kaple "přemosťuje". (Římovský "Cedron" ovšem přes léto vysychá.)

Teprve od 17. zastavení římovské pašijové cesty začíná děj klasické křížové cesty se 14 zastaveními; z nich je ale v Římově obsaženo jen osm "obvyklých" zastávek.

Asi nejpůsobivější ze všech zastavení římovských pašijí je zastavení sedmé: "U anděla", zobrazující scénu Krista modlícího se pod andělem držícím kalich a kříž."

Římovská pašijová cesta
Kristus "U anděla", detail, 6. zastavení


Římovská pašijová cesta

Jednotliví kamenní představitelé této scény jsou totiž kolem kaple na skalce rozmístěni volně v okolním lesíku. Při příchodu můžeme už z dálky rozeznat nejprve siluetu Krista klečícího ve vší pokoře mezi letitými stromy, abychom po chvíli prošli přímo kolem tří kamenných plastik umístěných v mechu a trávě mezi stromy a představujících spící apoštoly. Na jedné z nich nalezneme letopočet 1660 a zcela zřetelný monogram I.G. (nejspíš páter Jan Gurre, který Římovskou pašijovou cestu nechal vystavět).

Římovská pašijová cesta

Detail spícího apoštola s vyrytým monogramem "I.G.1660"

Ne všude nalezneme sochy na svém místě, některé jsou průběžně rekonstruovány. V případě monumentálního a naprosto originálního sousoší "Poslední večeře Páně" se dnes bohužel můžeme seznámit pouze s fotodokumentací, protože před několika lety toto dílo z kaple stojící v poli kousek za posledním domem Římova někdo z poloviny vykradl.

Pocta jihočeské krajině

Římovskou pašijovou cestu můžeme brát nejen jako akt uctění Kristova utrpení, ale i jako uctění samotné malebné jihočeské krajiny.

Od prvního zastavení Loučení Panny Marie s Kristem se po polní cestě vychází do vyvýšených polí s krásným rozhledem do dáli. Zde, například od zastavení "Poslední večeře Páně", můžeme shlédnout značnou část následující trasy.

Dále procházíme nejrůznějšími krajinnými prvky jižních Čech, ať už cestou vedoucí po mezi, borovým či jiným hájem, podél lesního či lučního potoka, překračujeme silnici s bývalým zájezdním hostincem (a shlukem tří zastavení, desátého až dvanáctého, umístěných nedaleko od sebe).

Římovská pašijová cesta

Oktogonální kaple s motivem "Loučení Ježíše s Pannou Marií" uvnitř

Odsud cesta pokračuje po louce meandru řeky Malše, přičemž protější strmý břeh je místy tvořen skalkami, na jaře ozdobenými trsy tařic.

Pak se trasa stáčí zpět k vesnici do dříve tzv. Dolního Římova (původně samostatná osada, později sjednocena s Horním v jedinou vesnici Římov), kde mezi tamními chaloupkami vrcholí propojení krajiny s člověkem a jeho duchovním rozměrem: několik dalších kaplí je umístěno přímo mezi domky.

Později vstupujeme do horní části strmého svahu nad Malší, abychom za humny jihočeské vísky zvolna vystoupali na "horu" Kalvárii se třemi kříži s postavami Krista a dvou lotrů namalovaných na plechu.

Dokud se na jaře naplno nezazelenají okolní stromy, můžeme si vychutnat také nádherný výhled na jihočeskou krajinu, která zde více připomíná svůj prapůvodní ráz – ve výhledu převažují vlnící se koruny stromů.

Římovská pašijová cesta

Pohled na Římov od Malše

Od následující zastávky "Snímání Pána z kříže" pak sestupujeme k místu představujícímu Ježíšův hrob, ke "Kapli Božího hrobu", která je z roku 1658, a tudíž vůbec nejstarší z římovské pašijové cesty. Zde stranou od civilizace si poutníci mohou v klidu připomenout Kristovo zmrtvýchvstání.

Může se hodit

PŮVOD JMÉNA ŘÍMOV
Jméno Římov ve spojení s náboženským významem zdejšího poutního areálu jistě v každém nejprve vyvolá dojem odvození od Říma – křesťané podnikají velké poutě do Říma, v Čechách do Římova... Překvapivě je to ale jinak!
Původní název osady zněl Hřimov, což bylo snad odvozeno od jakéhosi Hřima, možná prvního, ale historicky nedoloženého majitele zdejšího dvora. Hřim se tehdy zkráceně říkalo nositelům jména Pelhřim. Teprve od konce 15. století se zřejmě pro jednoduší výslovnost ujala verze Římov.
Ovšem jméno Pelhřim je odvozeno od latinského peregrini – což znamená poutník! Dávný Hřim jistě netušil, že se z jeho dvora za několik set let stane významné poutní místo!


MUZEUM "ROUBENKA"
Mezi atrakce moderního Římova patří také muzeum "Roubenka aneb římovské mašinky" zřízené ve spolupráci místního obecního úřadu a pana Gerharda Höchtla.
Zdiva stavení č. 23 totiž pod omítkou skrývají původní roubenku odborníky datovanou k roku 1610, tedy starší než ostatní památky Římova. Nález je navíc unikátní, protože se v Římově dosud žádné další dřevěné stavení nenašlo. A z tohoto období jsou na území ČR jen čtyři další domy. Muzeum "Roubenka" ale připomíná další místní zajímavost.
V druhé polovině 19.století měl v Římově svou kancelář František Antonín Gerstner, hlavní projektant slavné koněspřežky z Lince do Českých Budějovic (trať ovšem nakonec navzdory snahám tehdejšího majitele zámečku přes Římov nevedla). Díky tomu si v domě dnes můžeme prohlédnout zajímavé dokumenty ze stavby koněspřežky včetně zvětšeniny mapy s celým projektem, kilometráží a profilem tratě.
Kromě toho – možná nejen k radosti nejmenších návštěvníků – zde najdeme rozsáhlé kolejiště velikosti "N" (9 mm) zdejšího modeláře pana Höchtla. Na 100 metrech kolejí jezdí současně 10 souprav, celkově je k vidění přes 50 mašinek a více než 200 vagónů. Celá prohlídka probíhá za věcného ale zasvěceného výkladu místní rodačky paní Grimmové, správkyně expozice.


Jak se do Římova dostat
Z Českých Budějovic vyjedeme po E55 směr Kaplice/Dolní Dvořiště. Asi po 10 km dojedeme na křižovatku s odbočkou na Římov (2 km). Obcí dojedeme až na náměstí J.Gurreho, kde lze parkovat.

K prvnímu zastavení "Loučení Marie s Kristem" dojdeme po cestě vedoucí z náměstí mírně do kopce kolem hospody a muzea Roubenka (sledujeme zelenou turistickou značku). Výrazná oktogonální kaple prvního zastavení je vidět z dálky, stojí na kraji vsi u fotbalového hřiště.

Ke druhé zastávce "Poslední večeře Páně" nás vede zelená turistická značka, která pokračuje podél fotbalového hřiště, pak na prvním rozdvojení polní cesty do leva, resp. v přímém směru do polí, kde už je kaplička vidět ..."


Užitečné weby
www.rimov.cz - stránky obce Římov
www.mykiska.cz - stránky autora reportáže Martina Mykisky

Jak se dostal Jeruzalém do Římova

Římovská cesta by se také dala nazvat kalvárií – tedy přenesení části nebo částí Ježíšova příběhu do krajiny. Kalvárie vznikaly hlavně v době baroka na nejrůznějších místech nejčastěji na popud zbožných mnichů, panovníků či šlechticů, jako důsledek jejich zbožnosti – třeba jako veřejný projev oddanosti víře, nebo na základě zjevení či nadpřirozeného zásahu do běhu života.

V případě Římova dílo inspirovalo zjevení, které zde prožil páter Jan Gurre (1608 – 1680), jezuita původem z Brna. Římovská država patřila od 17. století jezuitské koleji v Českém Krumlově. Gurre si Římov oblíbil, často se chodil modlit do přírody a jednou zažil zjevení Krista a panny Marie. Podle tradice mu Kristus řekl: "Chci na tomto místě spasit svůj lid." Poté se mu zjevila i panna Marie a sdělila: "Chci zde mít svůj domek."

Gurre si slova vyložil jako přání vystavět zde Loretu, kopii jeruzalémských pašijí a kostel zasvěcený Duchu svatému. V té době byla Svatá země křesťanům obecně zapovězena. Výjimkou byli františkáni, a tak Gurre vyslal do Jeruzaléma františkánského bratra Alexije. Tato cesta do Palestiny sice není historicky podložena, nicméně topografické rozmístění římovských kapliček v krajině je skutečností. (Podklady k rozmístění mohly pocházet třeba z podobné pašijové cesty v severoitalském Varallu.)

Pro vykonání cesty do Jeruzaléma naopak nepřímo svědčí – podle současného římovského faráře Koňaříka – některé detaily pašijové cesty, například již zmíněné loučení Panny Marie s Kristem, jehož zobrazení se prý nevyskytuje kromě Římova nikde jinde na světě a v Jeruzalémě původní podoba tohoto místa dávno zanikla.

Římovská pašijová cesta

Alexijus se ale při návštěvě Jeruzaléma mohl setkat s tamními křesťany, kteří dávné tradice udržovali, pravá místa nebo jejich popis znali a jemu je ukázali.

Kromě 25 zastavení vystavěli jezuité v Římově také kopii Lorety neboli Svaté Chýše. Tuto kapli původně postavili křesťané v Palestině ve 2. stol. nad zbytky domku, ve kterém byla údajně Panně Marii zjevena vůle boží o jejím početí Duchem svatým; kaple byla koncem 13. století přenesena do italského Loreta – podle jedné verze zázrakem – aby se zde stala objektem kultu.

Římovská pašijová cesta

Celistvost poutního místa v Římově dovršuje kostel sv. Ducha, čímž se křesťanům stává pouť do Římova připomenutím tří pilířů jejich víry. V Loretě mohou "prožít" přípravu spásy, tj. početí Panny Marie Duchem svatým, na pašijové cestě vykoupení lidstva prostřednictvím Kristova utrpení na kříži a kostel sv. Ducha pak symbolizuje naplnění Kristovo poslání v podobě svaté církve.