Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Kde leží poslední přírodní ráj střední Evropy...

  14:14aktualizováno  14:14
Panenské lesní porosty nenarušené zásahem člověka, bohatství květeny a zvířeny, dravé říčky a potoky s vodou tak průzračnou, že ji lze bez obav pít, horské louky nad hranicí lesa, modrající se hořce a daleké výhledy do kraje – takový je slovenský národní park Poloniny, jeden z posledních přírodních rájů střední Evropy.

Co jsou poloniny

Oblouk Východních Karpat, rozpadající se na řadu menších horstev, se táhne v délce několika set kilometrů od Dukly až k rumunskému průsmyku Predeal. K němu patří i nevelké, asi 25 kilometrů dlouhé pohoří, přesahující ze severovýchodní části Slovenska do příhraničních oblastí Polska a Ukrajiny. Na Slovensku nese oficiální název Bukovské vrchy, lidově se mu říká Poloniny.

Geologické, geomorfologické i ortografické poměry Východních Karpat jsou natolik složité, že objasňování by změnilo naše pozvání do panenské přírody v nezáživný vědecký traktát.

Faktem je, že ve srovnání s jinými horstvy se zachovaly na mnoha místech Východních Karpat především původní lesy. Proto UNESCO vybralo v roce 1993 výše zmíněnou příhraniční oblast všech tří zemí za Mezinárodní biosférickou rezervaci Východní Karpaty. O tři roky později se jejich slovenská část o rozloze 40.601 hektarů stala národním parkem Poloniny.

Mimořádnou hodnotu a čistotu zdejší přírody potvrzuje i skutečnost, že na území parku se nachází největší nádrž pitné vody celého Slovenska – Starina, postavená počátkem 80. let. K národnímu parku se řadí i několik obcí se vzácnými stavbami dřevěné lidové architektury, jakými jsou například kostelíky v Ruském Potoku z roku 1740, Uličském Krivém z roku 1718, nebo Topole z roku 1650.



Nad Novou Se
dlicou

Název poloniny se používá v oblasti Karpat pro horské louky nad hranicí lesa. Většina z nich vznikla v době kolonizace v 16. století, kdy na území dnešního Slovenska a Polska pronikali rumunští a ukrajinští Valaši. Jako pastevci ovcí kočovali horami z místa na místo za dobrými podmínkami pro svá stáda.

Dnes za nejkrásnějšími poloninami musíme na hlavní hřeben Bukovských vrchů, na slovensko-polskou hranici do okolí Černiny, Rypy, Plaše, Ďurkovce, Riabé skály, Kamenné lúky nebo na slovensko-ukrajinské pomezí do masivu Stinska.

JAK SE TAM DOSTAT

*Vlakem
Rychlíkem z Prahy směr Poprad – Košice – Humenné. Pokud pojedete přes noc, můžete zvolit pohodlnější způsob cestování (lůžko nebo lehátko). Na ceny se vztahují různé slevy (běžná cena jízdenky jedním směrem stojí ve 2. třídě 977 Kč, lůžko 250 Kč, lehátko 200 Kč (výhodnější je zakoupit si zpáteční jízdenku City Star 1431 Kč). Detailní info na tel.: 221 111 122.

Z Humenného dál přestoupit na vlak do Sniny a ve Snině přestoupit na Stakčín (v sezoně do Stakčína 12x denně, cena 15 SK).

*Autovlak (Laborec)
Jezdí celoročně mezi Prahou a Popradem a zpět vždy jednou denně. Cena za zpáteční jízdenku pro řidiče včetně poplatku za auto 1500 Kč (k 1.8.2005, na aktuální změny se informujte na tel.: 221 111 122). Auto máte automaticky pojištěné. Více ZDE.

*Autobusem
Existuje pravidelné denní spojení Praha – Košice, Příbram – Praha – Košice (Bohemia Euroexpres, cena za zpáteční jízdenku cca 1.190 Kč). Více info ZDE.

Existuje také pravidelné autobusové spojení z Prahy do Humenného a do Michalovců (SAD Michalovce, prodej jízdenek v Praze zajišťuje Eurotours,) informace na tel: 224 210 221.

Dál na Slovensku pokračovat místními autobusy, spojení existuje až do obce Nová Sedlica.

*Autem
Pro více než jednoho člověka finančně nejvýhodnější. Cena benzínu přibližně stejná jako u nás, na slovenské dálnice musí být dálniční známka. Dá se koupit na každém hraničním přechodu.

Druhým rokem funguje 5,5 km dlouhý moderní dálniční tunel pod Brániskem, který zkracuje a zpříjemňuje cestu směrem do Popradu. Je bez poplatku.

UBYTOVÁNÍ

*Poblíž Sniny se nachází u rekreační oblasti Sninských rybníků autokemp (označen tabulí u silnice). Ubytovat se lze ve vlastních stanech nebo v chatkách.
Ceny: 1 osoba/noc 35 SK, auto/noc 50 SK, za stan/noc 30 SK, za připojení na elektřinu 60 SK za den. Ceny v chatkách: do tří dnů 150 SK za lůžko/noc, nad tři dny 120 SK za lůžko/noc.

V autokempu jsou sprchy s teplou vodou, možnost rychlého občerstvení, grilování (dřevo zajišťuje bezplatně správa kempu). Informace a rezervace na tel.: 00421 907 919 769 (pan Koval).

*Náročnější se mohou ubytovat v tříhvězdičkovém hotelu Kamei v areálu autokempu. Orientační ceny průměrně 1100 SK os/den, dvoulůžkový pokoj 1600 SK/den. Cena zahrnuje bazén, saunu, fitness a snídani ve formě švédských stolů. Info a rezervace: 00421 75 768 2605, www.kamei.sk

*Blíže k Poloninám se nachází příjemný tříhvězdičkový hotel Armales ve Stakčíně. Ubytovací kapacita 40 lůžek, apartmány, dvoj- a třílůžkové pokoje včetně bezbariérového pro tělesně postižené; k hotelu patří i restaurace s vyhlášenou slovenskou kuchyní (mimochodem poměrně levnou, ceny jídel se v průměru pohybují kolem 70–90 SK). Cena 2-lůžkového pokoje 990 SK včetně snídaně.
Informace a rezervace: 00421 57 767 4247, e-mail:armales-hotel@armales.sk

*Ideální jako výchozí stanoviště pro pěší túry národním parkem Poloniny je velmi pěkný penzion Kremenec v Nové Sedlici. Cena za osobu/noc přibližně od 250 SK. Penzion má i vlastní restauraci. Informace a rezervace: tel. 00421 57 769 4156,
e-mail:kremenec@he.psg.sk, www.kremenec.sk

NĚKOLIK RAD PŘED TÚROU

Zastavte se pro nejaktuálnější novinky z parku v Informačním středisku národního parku Poloniny na konci obce Nové Sedlice (v turistické sezoně otevřeno denně 8–14 hod.).
Tel.: 00421 57 769 4246, 00421 903 827 153
Vybavte se turistickou mapou Bukovských vrchů v měřítku 1:50 000, kterou v edici turistických map pod číslem 118 vydal Vojenský kartografický ústav Harmanec. K dostání je v běžných prodejnách knih na Slovensku, u nás např.v prodejně vydavatelství horské literatury ALPY v Praze 5, Štefánikova 63.

SEZONNÍ PŘECHODY MEZI SLOVENSKEM A POLSKEM

Přechod Ruské sedlo – Roztoki Górne (1.4. –31. 9. od 9.00–18 hod.)
Stezka sleduje starou kamennou obchodní cestu známou jako Ruská cesta – Porta Rusica. Byla postavená v letech 1861–1865 a její čtyřkilometrový úsek, dochovaný dodnes, byl vyhlášen za národní technickou památku.

Přechod Osadné – Balnica (1.6. – 31. 10. od 9.00 do 18 hod.)
Přístup k němu vede po tzv. krčmářské pašerácké cestě. Raritou je Beisčadská úzkokolejka z roku 1895 na polské straně, kterou se můžete svézt.

Túra do pralesa Stužica

Od nejvýchodnější slovenské vesnice Nová Sedlica, která je ideálním výchozím bodem pro pěší túry do národního parku Poloniny, stoupáme po červené značce vzhůru.

Zprvu cestu lemují jen keře lísek, olše, mladé buky a dozrávající maliny, posléze nás značka odklání doleva, do vzrostlého listnatého a smíšeného lesa, a traverz po úbočí Temného vršku zmírňuje příkré stoupání.

Poloninský národní park, to nejsou jen horské louky na hřebeni, ale především původní porosty starých buků, jedlí a smrků, do nichž si lidská ruka netroufla ničivě zasáhnout. A také vzácná zvěř – v parku žijí například vlci, medvědi, rysi, divoké kočky, říční vydra, orel skalní, některé druhy sov, z polské strany sem přechází lesní zubr.

Přírodní rezervace Stužica

Asi po dvou hodinách chůze nás ukazatel na kótě 938 metrů upozorňuje na přírodní rezervaci Stužica v kotlince pod námi. Od roku 1965 v ní zákon chrání vzácné původní lesní karpatské porosty.



Mohutné buky ve Stužickém pralese

Stačí vstoupit do tohoto velebného lesního chrámu a pohltí nás posvátné ticho. Všemi smysly vnímáme zvláštní atmosféru opuštěnosti a klidu, rušenou jen praskotem větviček pod našimi botami. Sluneční paprsky prodírající se korunami stromů do přítmí lesa majestátnost stromů ještě umocňují...

Ve skutečnosti představuje Stužica uzavřenou pramennou mísu stejnojmenné říčky, chráněnou bočními svahy vršků Bukovských hor. Celoroční dostatek vody a díky tomu i ustálený vodní režim zajišťují zvláštní mikroklima s vysokou vlhkostí vzduchu, ideální pro růst bukových a jedlových porostů.

Úbočí kopců kotlinku dokonale chrání před větry, pouze úzký průchod, kudy říčka směřuje na Ukrajinu, ji otevírá k východu. Svět sám pro sebe.

Značka pokračuje korytem říčky, pak jej překračuje do údolíčka Kamenistého potoka a opět šplhá vzhůru. Na svazích se zachovaly unikátní exempláře mohutných stužických buků vysokých až 40 metrů a starých 200-250 let a ještě vyšších a starších jedlí (o výšce až 50m a stáří 300-400 let).

Nezřídka dosahují kmeny velikánů objemu téměř pěti metrů. Některé z nich, jak šel čas, nevydržely nápor větrů, blesků či bouří a jejich odumřelá torza povalená na zemi připomínají antické sloupy dávno zaniklého chrámu. Vedle nich se derou ke slunci mladé stromy, aby svou existencí potvrdily nikdy nekončící koloběh života v přírodě.



Daleké výhledy z Kamenné Lúky

Po hřebenu Polonin

Túru do Stužického pralesa jsme plánovali spojit s výstupem na nejvyšší vrchol Bukovských hor Kremenec (1221 m n.m.) a následně s cestou po hřebenovce. Představuje středně náročný celodenní pochod s převýšením kolem 800 metrů, částečně v kamenitém horském terénu, proto dobrá a pevná obuv je naprosto nezbytná.

Nesmí se zapomenout ani na pitnou vodu, trasa vede liduprázdnou přírodou. Běžně bývá vody v potocích dostatek, v některých letech je ale sucho a je nutné si nést zásobu pití v batohu.

Ještě další hodinu a tři čtvrtě sledujeme lesem od Stužické rezervace červenou značku, než nás posledním několikasetmetrovým úsekem příkrého stoupání po slovensko-ukrajinské hranici dovede k vrcholovému kameni.

Na Kremenci se stýkají v jediném bodu hranice všech tří sousedících zemí – Polska, Slovenska a Ukrajiny, proto vrcholový hraniční památník se státními znaky dostal symbolickou podobu trojbokého hranolu.

Kdo čekal na vrcholu výhledy, je zklamán. Okolní porosty stromů brání dalekým rozhledům, za těmi se musí po hřebenovce dál. Jeden z nejhezčích se naskýtá z Kamenné lúky – na obzoru se objeví na polské straně mohutná Rawka (1302 m), masiv Tarnica (1348 m), na ukrajinské straně přecházejí zamlžené obrysy Polonin Uličskou dolinou do pohoří Nastaš na jihu. A pohlédneme-li do slovenského vnitrozemí, leží před námi jako na dlani Bukovské vrchy v celé své kráse.



Na poloninách běžný hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)

Chvílemi úplně zapomínáme na čas. Teprve na hřebenech Bukovských hor si člověk utvoří skutečnou představu o horských loukách, o poloninách. Nejraději bychom pokračovali ještě dál, třeba na Rabiu skalu nebo na Ďurkovec.

Nemůžeme se nabažit krásy rozkvetlých luk – modravých hořců, žlutě planoucího svízele, konopáče, máty dlouholisté, hustých kapradin při okrajích lesa, borůvek, malin, ostružin a mnoha dalších rostlin. Lesní plody se nám postarají o romantickou osvěžující svačinu. Ale blíží se třetí hodina odpoledne, musíme myslet na návrat.

Nezbývá než odbočit na Čierťaži z červené značky na zelenou, směřující dolů, do Nové Sedlice. Čeká nás náročný příkrý sestup, na který budeme potřebovat nejméně dvě a půl hodiny.

Za hranicemi Slovenska

Na polské straně pokračují chráněné Poloniny v národním parku Biesčady (Bieszcadskskym Parku Narodowym) o rozloze 27064 ha. Také tady, podobně jako na Slovensku, převládají hluboká říční údolí, oddělená deset až patnáct kilometrů dlouhými hřebeny s typicky zaoblenými hřbety.

Husté listnaté lesy, převážně bukové, sahají do nadmořské výšky kolem 1100 metrů, výše dominují holé travnaté poloniny a nejvýše z celého pohoří se vypíná Tarnica (1346 m n.m.). Hory křižují značené stezky, turisty však limituje čas. Musí přejít hory za den, neboť ubytování najdou pouze v údolích (s výjimkou horské chaty na polonině Wetlinské). Dobám táboření v národních parcích odzvonilo.



Dřevěný kostelík v obci Uličské Krivé

V údolních polských vesničkách se místy zachovaly pozůstatky lidové architektury původních rusínských Bojků – několik kostelíků a starých hřbitovů objevíte v obcích Wolosatce, Berehy nebo Górne. Bojkové byli vysídleni po 2. světové válce do tehdejšího Sovětského svazu.

Také další polská chráněná oblast – Cisniansko-Wetlinský krajobrazowy park (46064 ha) a park Doliny Sanu (35025 ha) patří k Poloninám, stejně jako Užanský národní park (39159 ha) a Nadsjanský park (19428 ha) na Ukrajině.

Naučná stezka kolem Uliče

Jiná zajímavá naučná stezka vede údolím Uličky a jeho přítoku Zbojského potoka, mezi vesnicemi Ulič a Uličský Krivý, v jižní části zájmové oblasti. Je značená zeleně. Můžete ji absolvovat v létě, nebo na běžkách v zimě; trvá zhruba čtyři hodiny a při deseti zastaveních, označených naučnými tabulemi, překoná převýšení 277 metrů.

Začíná v obci Ulič, vede po úbočí Velké Ostré, vyhlášené spolu s nedalekým Rožokom rezervací již v roce 1965, a podává ucelený obraz o tomto kraji bučin a polonin. Od jihu je chrání pohoří Nastaš, táhnoucí se od ukrajinského Velkého Berezna až po slovenský Stakčín.

Na jednom ze zastavení, na Holici, si zvlášť přijdete na své – rozprostře se před vámi úžasný výhled daleko do kraje od Malého Bukovce přes Stolovou, Vysokou Ostrou, Ďurkovec až k Velkému Bukovci.

Naučná stezka nese jméno obětavého ochránce východokarpatské přírody, ukrajinského rodáka a lesního inženýra Miroslava Poliščuka. Nechť se jeho velké přání a snaha zachovat zdejší přírodu čistou a neničit ji, stane trvalou výzvou pro všechny, kdo krásné Poloniny navštíví.

Více článků naleznete v aktuálním čísle SKY - časopisu o cestování a aktivní dovolené - na adrese www.skymagazin.cz



 

Národní park Poloniny: Dolina Zbojského potoka

Nad Novou Sedlicou

Mohutné buky ve Stužickém pralese

Na poloninách běžný hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)

Daleké výhledy z Kamenné Lúky

Bukovské vrchy jsou krásné a dostupné i v zimě

Dřevěný kostelík v obci Uličské Krivé

Autoři:



Nejčtenější

OBRAZEM: Nejlepší pláže světa. Chorvatsko v prestižní anketě není

Na celých osmi kilometrech Slunečního pobřeží nalezne člověk pláže pokryté...

Cestovatelský server FlightNetwork se rozhodl, že tentokrát opravdu vybere nejlepší pláže světa. Ne pro letošní rok, ne...

Za jídlem do Vratislavi. Polská gastronomie dokáže překvapit i pobavit

Jeden z nejjednodušších způsobů, jak ochutnat výbornou polskou kuchyni,...

Češi se dlouho dívali na polskou kuchyni skrz prsty a to je velká škoda. Současná gastronomie našich severních sousedů...



Vzhůru do Afriky. A s dětmi. Pohodová dovolená v Senegalu bez turistů

Senegalská vozidla a vozítka se vyznačují zběsilou konstrukcí a prakticky...

Není to typicky dovolenková destinace, kde byste potkali davy turistů, ale o to větší kouzlo Senegal má. S rodinou se...

VIDEO: Zaniklé tratě v Česku. Za kolejemi pod hladinou Lipna

Nádraží v Želnavě (Nové Peci)

V dnešním díle našeho historického seriálu se vydáme do nitra šumavských hvozdů. Trať směrem na České Budějovice...

Pořádné vybavení a prací prášek. Deset osvědčených dárků pro milovníky hor

Vysoká (754 m) a Schneeberg (2076 m) z Vápenné

Pokud chcete udělat radost někomu, kdo se rád toulá mimo civilizaci a zabloudí i do zasněžených hor, můžete najít...



Další z rubriky

OBRAZEM: Nejlepší pláže světa. Chorvatsko v prestižní anketě není

Na celých osmi kilometrech Slunečního pobřeží nalezne člověk pláže pokryté...

Cestovatelský server FlightNetwork se rozhodl, že tentokrát opravdu vybere nejlepší pláže světa. Ne pro letošní rok, ne...

VIDEO: A přece se točí. Hypnotický ledový kolotoč na řece v Mongolsku

Proud řeky v Mongolsku točí kus ledu stále dokola. Zaujalo to i místní umělce

Částečně zamrzlá řeka Yimin u města Hulunbuir vykouzlila krásný přírodní úkaz v podobě ledového disku, který se...

Máte pěkné auto, jste upír. Kvůli pověrám v Malawi zasahuje i armáda

Měsíc nad Manilou, hlavním městem Filipín.

„Nejsou to žádné tlachy. Pili mou krev.“ Již týdny rozsévají podobné povídačky o útocích upírů v africkém Malawi chaos....



Najdete na iDNES.cz