Poslední velkou bitvou, která se v blízkosti úžiny udála, je ale stará už téměř století. Ve druhém roce První světové války tu Turci odrazili útoky Spojenců, kteří chtěli po dobytí Dardanel a Bosporu získat výhodné spojení s Ruskem. "Dne 18.3.1915 použili turečtí vojáci těchto děl k tomu, aby znemožnili nepříteli dobytí města," hlásá nápis na starodávných zrezivělých kanónech, které jako památník "zdobí" třídu Cumhuriyet Meydani v centru Canakkale.
V bitvě o průliv se vyznamenal i důstojník Mustafa Kemal, známý pod svým druhým jménem Kemal Atatürk (Otec Turků). Byl to právě on, kdo po skončení první války zabránil rozpadu Osmanské říše a založil tureckou republiku. Byl to on, kdo se pokusil přiblížit Turecko Evropě, oddělil církev od státu, zrušil církevní školy, zavedl monogamii, zakázal mužům nosit fezy a ženám zahalovat obličeje, zavedl hlasovací právo pro ženy, evropskou módu, latinku místo arabské abecedy a používání příjmení.
Ačkoli se v posledních letech Turecko po krůčcích vrací zpět k tradici - k islámu - a na ulici je vidět stále více zahalených žen, Atatürk se stal nesmrtelným a jeho hanobení je pokládáno za trestný čin. Socha nebo aspoň busta Otce Turků je v každém městě, stejně tak v Canakkale, kde Atatürkův pomník stojí na hlavním náměstí.
Canakkale hodně těží z minulosti. V nevelkém Archeologickém muzeu jsou památky z Tróje, která je od města vzdálena jen pár desítek kilometrů, a zajímavé je i Vojenské námořní muzeum.
Obyvatelé Canakkale ale žijí hlavně přítomností, tedy z cizineckého ruchu. V přístavu je několik příjemných restaurací s tureckými specialitami, krámky se suvenýry a rychlé občerstvení a la Turecko - kebab na všechny způsoby.
Žádný turista by si neměl nechat ujít návštěvu místní tržnice a především tamních trhů. Jelikož trhovci nejsou tolik zaměřeni na turisty jako třeba v Istanbulu, může návštěvník aspoň trochu nakouknout do normálního života Turků. Stánkaři nabízejí spíše zboží k běžnému životu. Spoustu ovoce a zeleniny, koření, oblečení, šátky, potřeby do kuchyně, pár suvenýrů pro turisty a samozřejmě také spoustu neuvěřitelných krámů, které snad ani nemají žádné použití.
Ovšem projít se po tržišti, odmítat neodbytné prodavače, smlouvat o cenách, a pak s trhovcem, který ovládá jen několik anglických slovíček, prohodit pár slov o životě, je zážitek, bez něhož by návštěva Turecka neměla smysl.
