Kde domům chybějí komíny...

  10:39aktualizováno  10:39
Turisty tam nepotkáte, tábořit je možné, kde se komu zlíbí. A navíc se vrátíte o hodně let zpátky. Žije se tady jinak, i když to sem z Česka není daleko, nějakých tisíc kilometrů. Byl to nejvýchodnější cíp Rakousko-Uherska. Dnes je to střed Rumunska, oblast Transylvánské vysočiny. Jen málokdo však ví, kde to vlastně je.

Příroda, oblečení, chování, vše je jiné, i ty chaloupky jsou odlišné, takové pěkně přikrčené. Mají vysoké klobouky, nejsou však pokryté došky ani šindelem, jsou z větviček.

Chybějí jim komíny a vám dochází, proč jsou ty střechy tak převýšené. Tlačí se jimi ven kouř. Architekti by konstatovali, že sem ještě nedorazila komínová revoluce, kterou máme už 200 let za sebou.

Naše dobrodružství začíná v Metes. Odtud se vydáváme neznačenou pěšinkou strmě vzhůru na hřeben. Na zádech máme dvacetikilové batohy a škrábeme se do prudkého kopce.

Pokračujeme přes vrchol Ciumerna, odkud je krásný výhled, k jezeru Lagul ezer Igenito. A poté stoupáme znovu do hor, na hřeben vrcholu Strigleu (1248 metrů nad mořem). To už nám dochází voda, a tak u prvního potůčku nocujeme. Je to krásná noc, kam oko dohlédne žádná světla, žádný smog, jenom náš ohýnek.

Život se zde zastavil před lety
První vesnicí na naší cestě je Ralcani. Tady jsou ty úžasné střechy domů ve tvaru vysokých plstěných valašských klobouků, které připomínají kupy sena na poli opodál. Život se zde zastavil před mnoha lety a turisté jsou zde spíše výjimkou. Stáváme se proto atrakcí a nezbývá nám nic jiného než vyfotografovat všechny místní. Babky se přičesávají, dědové pózují s pet lahví pálenky.

Takových samot během naší cesty vidíme spoustu, jsou rozeseté po stráních.


Místní lidé se rádi fotografuj
í

Za sekání trávy tři litry mléka
Zastavujeme se i v další vesnici, Tecsesti. Za sekání trávy si vysloužíme tři litry mléka. Ve vesnici nemá velkou cenu, více se cení tvaroh, za který platíme sedmdesát korun. Visí v hadru na zápraží, nevypadá sice oslnivě, ale osolený a namazaný na chleba chutná báječně. Téměř magickou chuť tady má i "neošetřené" mléko, vysoce převyšuje instantní stravu z našich ruksaků.

Zastavil se tady čas před sto lety, nebo ještě dříve? ptáme se sami sebe, když pozorujeme chování žen. Když k domu přijde cizí muž, žena zůstává stát opodál, s cizincem se bavit nemůže.

Nedaleko odtud je park Remecului s krásnou soutěskou řeky Geoa Gului. Zpočátku se nám zdá cesta soutěska jednoduchá, potkáváme dokonce turisty z města. Postupně však zjišťujeme, že místo řetězů jsou tady natažené dráty, které pěkně řežou do rukou. Navíc se ukazuje, že všichni, kdo chtějí soutěsku projít, musí do vody. Zejména pro menší účastníky výpravy je to problém a batohy si musí přidržovat nad vodou.

Pálená "voňavka"
Večer jsme se ubytovali nad soutěskou a prohlížíme si ji shora. Vidíme pravoslavného mnicha s holí oblečeného v suknici a pantoflích, klidně to střihá do kopce z kopce, suť nesuť. Naše cesta vede do Bradesti, první vesnice, kde se dá koupit pivo, chleba a Bihor pálenka, která má na etiketě krásné modré švestky. S moravskou slivovicí však nemá nic společného, chutná spíše po voňavce.

Naše cesta končí po několika dnech v městě Aiud, kde se pne stará pevnost s velkým pravoslavným kostelem.

A pak už jenom sedíme ve vlaku. Cestujících je dost a zavazadla různá, nechybějí například ani svázané živé slepice. Další důkaz toho, že se v Transylvánii čas zastavil. Snad i proto to byla dovolená pro romantické snílky a pro ty, kteří nechtějí narazit ani na jediného turistu.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Nejlépe vlakem. Denně jezdí z Prahy do rumunského Alba Iulia přímý vlak s odjezdem ve 23.34. V Alba Iulia nasedáme na místní autobus, kterým se dostáváme na západní okraj města. Odtud se vydáváme stopem, v Rumunsku odjakživa placeným. Dvacet kilometrů do Metes stojí 20 Kč. Do Prahy se vracíme s přestupem v Budapešti.

Kurz
Za jednu korunu dostanete přibližně 1300 lei. Rumunskou měnu však v Praze neseženete. Spolehnout se můžete na starý dobrý dolar či euro. Ceny v Rumunsku jsou příznivé. Kilo sýru stojí 130 korun, kilo rajčat vyjde na osm korun, meloun na čtyři.


 

Turisté jsou zde raritou. Všude, kam přijdeme, nás místní žádají, abychom je vyfotili. Předtím si babky upraví šátky a přičísnou vlasy.

Chaloupky na Transylvánské vysočině jsou takové jiné a jejich střechy připomínají vysoké klobouky. Nepokrývají je došky ani šindel, jsou postavené z větviček. Nemají však komíny.

Po stráních jsou rozesety desítky samot. Místní vám ochotně prodají mléko či tvaroh.

Autoři: ,

Nejčtenější

VIDEO: Kyslík jen za příplatek. Vtipná instruktáž rozesmála cestující v letadle

Vtipná palubní posádka bavila celé letadlo

Bezpečnostní instrukce patří k nejnudnější části cestování před vzletem letadla. Zpříjemnit pasažérům dlouhou chvíli se...

Sova nic neuloví, tetřívek nepřeběhne. Nové sjezdovky škodí Krkonoším

Ilustrační snímek

Rok po vzniku Krkonošského národního parku se tam lyžovalo na 65 hektarech sjezdových tratí. Po více než padesáti...

Blesk nepotřebujete. Zaručené tipy jak udělat parádní fotografii v noci

Poměrně ojedinělý záběr na zasněžený Karlův most je fotografován časně ráno,...

Noční fotografování má mnoho kategorií, disciplín a podob. I když jde o poměrně náročnou disciplínu, o to více budeme...

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

Vědci našli tajemství úspěchu Vikingů na moři. Lodě utěsňovali dehtem

Kvalitní lodě umožnily Vikingům daleké objevitelské cesty, v průběhu kterých...

Za nevídanými dobyvatelskými úspěchy Vikingů, severských nájezdníků, stály jejich pověstné štíhlé lodě. Rychlé, dobře...

Další z rubriky

Neobyčejný život mezi hradbami Dubrovníku. Dětský křik tu neuslyšíte

Petrolejové moře a svěží vítr: chorvatský Dubrovník stojí za podzimní návštěvu.

Dubrovník v poslední době poznávají hlavně fanoušci seriálu Hra o trůny, perla Jadranu ale nabízí turistům mnohem více...

Jako v Adršpachu. Kanadské národní parky zápasí s návaly turistů

Ledovcové jezero Peyto Lake v kanadském národním parku Banff

Do kanadských národních parků míří každý rok stále větší počet návštěvníků. Ochránci přírody se obávají, že láska...

Nejnebezpečnějšími zeměmi pro turisty jsou Afghánistán, Somálsko a Libye

Označení zemí z hlediska bezpečnosti. Nejbezpečnější země jsou označeny zelenou...

Organizace International SOS Control Risks aktualizovala světovou mapu zemí, kde hrozí cestovatelům největší nebezpečí,...

Najdete na iDNES.cz