Místa, kde si vzpomenete na ta pradávná slova, která po staletí znějí v kostelích po celém světě: "...byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých..."
Jeruzalémský Chrám Božího hrobu ve svých zdech skrývá obě posvátná místa toho "velikonočního příběhu" o smrti, vzkříšení a naději - místo ukřižování i Ježíšův hrob.
Vypadá to, jako by dějiny křesťanství i Jeruzaléma byly vměstnány do zdí toho chrámu. Různé křesťanské církve sdílejí jeho různé části. Návštěvník tak najednou vstoupí do nevelkých prostorů, kde vedle sebe po staletí slouží mše mniši římskokatoličtí, arménští, mniši z řecké a syrské ortodoxní církve, Koptové i členové etiopské komunity, která odpradávna obývá prostory nad střechou jednoho z bočních chrámů.
Žijí zde v symbióze, která nikdy nebyla bezproblémová: traduje se například historka, že etiopská komunita jednou vyřešila svoji hádku s Kopty tak, že vyměnila klíče od boční kaple, o niž s nimi vedla spor. Vloni se dokonce dvě skupiny mnichů přímo v chrámu popraly - údajně kvůli tomu, že jedna skupina nechala otevřené po bohoslužbě jedny z dveří.
Právě ta rozmanitost oděvů, jazyků a rituálů je pro návštěvníka fascinující, v tichém a obřadném rytmu mnoha zákoutími chrámu proplouvají zadumaní mniši, pokorní poutníci i turisté ponoření do atmosféry místa, které se stalo jedním z center historie.
Můžete pohlédnout na skálu, kde stál kříž - tam byl Ježíš ukřižován. Hned u vchodu leží kámen, na němž spočinulo jeho tělo, a několik schodů vás poté zavede přímo do Ježíšova hrobu - na pár vteřin se můžete dotknout náhrobního kamene, který podle pradávné legendy zakrýval vchod k místu, odkud "třetího dne vstal z mrtvých".
Odevšad se ozývají tiché modlitby i zpěvné chorály, vše má řád a pod kupolemi proudí lidé se stejnou pokorou jako před mnoha sty lety.
Až po odchodu vás může napadnout otázka, jež přímo na jednom z nejposvátnějších míst křesťanství působí téměř nepatřičně: kde končí legenda a kde začíná historie. Je Chrám Božího hrobu opravdu místem, kde byl Ježíš ukřižován a pohřben? Zeptejte se nějakého mnicha či poutníka v Jeruzalémě. Buď mírně pohoršeně řekne: "Ano, samozřejmě!" Anebo s úsměvem prohlásí: "Ano, samozřejmě! Ale i kdyby to tak nebylo, naše víra na tom nestojí."
A co historici? Většinou konstatují, že ač přinést nezvratný důkaz není možné, existuje řada náznaků, že chrám by opravdu mohl skrývat místo ukřižování i Ježíšova hrobu - a to přesto, že i přímo v Jeruzalémě existuje ještě "konkurenční" místo Ježíšova hrobu, takzvaný Zahradní hrob, který byl nalezen v druhé polovině 19. století a v mnohém odpovídá svědectví Bible.
Příběh Chrámu Božího hrobu
Jaký je tedy příběh Chrámu Božího hrobu? Začal v roce 331, kdy místo Ježíšova ukřižování objevila Helena, matka císaře Konstantina. Na místě tehdy vznikly první svatyně.
"Do té doby existoval Ježíšův hrob a jeho místo pouze v tradicích tamních komunit křesťanů, na jejich základě to místo tehdy Helena objevila," říká Martin Putna, literární historik zabývající se raným křesťanstvím. "Samozřejmě, toto podání není jednoznačné, hodně záleží na tom, do jaké míry člověk věří té tradici. Podstatné však je, že poměrně hodně věcí poté potvrdily archeologické výzkumy v 19. a 20. století," dodává.
Ale jak je možné, že Ježíšův hrob nyní spočívá uprostřed chrámového komplexu? Historici pro to mají vysvětlení. "Hrob byl původně vyhlouben do skalnatého svahu. Konstantin odstranil veškerou okolní horninu a ponechal jen základ hrobu, kolem nějž začal budovat svatyni," řekl před časem britskému listu Times oxfordský vědec Martin Biddle, který chrám zkoumal mnoho let.
Také letopočet ukřižování je znám poměrně přesně. "Vědci nyní zúžili období, v němž mohl být Ježíš ukřižován, na roky 29, 30, 32 a 33 našeho letopočtu," píše Werner Keller v knize Bible jako historie. "A pokud chceme být velmi opatrní, můžeme uvažovat o celém období působení Piláta Pontského, tedy o letech 26-36." A jisté je, že Ježíš byl opravdu ukřižován v období roku, kdy poté křesťané začali slavit Velikonoce, svůj největší svátek, svátek naděje.
 Posvátné světlo Stovky poutníků zapalují svíčky při oslavách Velikonoc v Chrámu Božího hrobu (zde na obrazu z konce 19. století). Kamenná svatyně uprostřed skrývá prostor, který je po bezmála dva tisíce let považován za místo Ježíšova pohřbu. |
 Chrám Božího hrobu je nepříliš nápadná stavba skrytá v uličkách prastarého Jeruzaléma |
