Trochu jsme si odpočinuli, postavili stany a ještě vyrazili na nedaleký vrchol Gumači (3810 m.n.m.). Ze sedla to není opravdu daleko, takže za hodinku jsme už shlíželi z vrcholu. Krásný pohled, všechno jako na dlani, zejména nedaleký vrchol Čeget-Tau (4110 m.n.m.).
Na ten jsme se rozhodli vystoupat. Východ slunce nás zastihl ještě při snídani. Výstup vedl nejdříve do sedla Jaman a pak po západním hřebeni na vrchol. Z původní trasy jsme ale trochu odbočili. Donutila nás k tomu okrajová trhlina. V místě pod sedlem se překonat nedala a obcházení by bylo příliš fyzicky vyčerpávající - na to jsme byli příliš líní. Trhlinu jsme tedy překonali v nejlehčím místě a odměnou za to nám bylo lezení v sedmdesátistupňové dvoudélkové ledové stěně. Ze sedla už jsme dál pokračovali nenavázáni až na vrchol.
Opět jsme se kochali nádherným výhledem, tentokráte ale o pár set metrů výš. Prohlíželi jsme si ale nejvíce Ullu -Tau (4207 m.n.m.). Je to dominantní hora, která uzavírá údolí Adyr-Su. Na ní jsme si vybrali cestu The Shield. Sestup z Čeget-Tau byl v pohodě, okrajovou trhlinu jsme tentokrát raději obešli. Zpět do sedla jsme dorazili kolem poledne. Něco jsme pojedli, zabalili tábor a hurá do údolí Adyr-Su.
| Přečtěte si první díl reportáže o cestě na Elbrus ZDE. |
Večer jsme skončili na příjemném písčitém plácku u řeky. Další den jsme se pořádně prospali, v klidu zabalili a přes kemp Ullu-Tau, který byl obsazen, jsme došli až do kempu Džajlyk. V Ullu-Tau kempu funguje knihovna a pohybuje se tam i dost místních lezců, takže nebyl problém zjistit veškeré lezecké informace o všech kopcích v okolí. Nechali jsme si tam i pár věcí, které jsme nepotřebovali. Můžete si zde dokonce i nakoupit a výběr je slušný - mají i zeleninu!
Dalším cílem byl Džajlyk (4533 m.n.m.). Překrásným údolím řeky Kullumkol jsme stoupali nahoru. Ovšem přes veškeré informace, které jsme od místních dostali a i přes kvalitního průvodce se schématickými mapkam v kapsei, se
nám podařilo zabloudit. Neodbočili jsme do správného údolí a skončili u ledovce Junom, což bylo bohužel o údolí vedle.
Ještě večer padlo rozhodnutí: Část expedice zůstane na dobytém místě a vyléze na přilehlé kopce Oru-Baši (4310 m.n.m.) a Junomkara-Tau (4365 m.n.m.), ostatní se kus cesty vrátí a nastoupí do správného údolí, kudy dojdou pod Džajlyk.
Jak jsme naplánovali, tak se stalo. V kempu pod Džajlykem jsme nebyli sami. S partou Leningradců jsme ještě probrali naši výstupovou trasu. Lezli jsme po západní stěně, cesta byla hodnocena 4A podle ruské klasifikace. Šlo o firnovo-ledový výstup, akorát vrcholová pyramida bylo skalní lezení. Nazpět jsme slaňovali. Přibližně v polovině sestupu nás chytla bouřka. A aby toho nebylo málo nepříjemnosti nám způsobil i kuloár, z něhož naprosto bez jakýchkoliv pravidel létaly kameny různé velikosti. Nakonec jsme se ale do tábora dostali v pořádku.
Další den jsme se všichni sešli v kempu Ullu-Tau a vyrazili na Elbrus. V Azau jsme přebalili, nakoupili dobroty a pořádně se nadlábli. Lanovkou a následně po svých jsme dorazili do Prijitu 11, respektive do dřevěné chajdy nad Prijutem. Další den kolem druhé hodiny ranní už jsme ukrajovali první metry vyčerpávajícího pochodu. Dohoda ale byla jasná - pokud nebudou síly stačit, otáčíme. Síly by byly, ale zima a vítr nás udolaly. Tak někdy jindy, alespoň je proč se sem vracet.
Celá akce se vším všudy stála jednoho účastníka 16 500,- Kč.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
