Černá perla Slezského vojvodství, industriální srdce tamější oblasti, kde si nelze nevšimnout hornické minulosti, ale přece tam cítíte touhu po změně. Prý je to město černé, špinavé. Bylo. Ještě asi tak před dvaceti lety.
Kdo do Katovic dorazí dnes, nepozná je. Za poslední roky prošly neuvěřitelným vývojem a proměňují se dál.
Ne náhodou je partnerským městem Katovic Ostrava. Mají tolik společného. Když se procházíte Katovicemi, a mluvíte s místními, je to jako by mluvili právě o Ostravě.
„Jsme město plné zeleně,“ slyšíte neustále. Však tam mají rozlehlý Slezský park a lesy a zeleň tam zabírají 40 procent rozlohy města. Místní si totiž kdysi řekli: „Chceme, aby každý obyvatel Katovic mohl být do patnácti minut v lese.“
V Katovicích pak šikovně využili plochy po bývalých dolech a dobrovolníci vysadili tolik zeleně, že postupně změnili ráz města.
Moderna v Polsku
Přesvědčit se o tom můžete například na střeše katovického kongresového centra. Místo, kam si chodí odpočinout puberťáci, kolemjdoucí i ti, kteří se tu zrovna účastní nějakého kongresu, je volně přístupné. Tedy kromě období bouřek, to by totiž bylo nebezpečné.
Mezinárodní kongresové centrum, kam se vejde až 15 tisíc lidí a které se chlubí plochou o rozloze tří fotbalových hřišť, vyrostlo spolu s multifunkční sportovní halou Spodek, Slezským muzeem a sídlem Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v místě bývalého Dolu Katovice.
Zatímco Spodek, připomínající svým tvarem UFO, slouží veřejnosti od roku 1971, zbylé tři budovy jsou postaveny nově.
Hala Spodek
Průmyslové Katovice
Spodek – dominanta Katovic viditelná při příjezdu do města ze všech stran, byl dlouho největší halou v celém Polsku. Místní jsou na ni pyšní a rádi o ní vyprávějí vtip. Víte, co se stalo, když se tam před otevřením shromáždily čtyři tisícovky vojáků, kteří na místě najednou pochodovali, aby vyzkoušeli statiku haly? No vůbec nic.
Doly v krvi
V blízkosti těchto moderních staveb najdete i obrovský dům, na němž se skví nápis „Agata“. Stojí na pilířích, ještě v době výstavby se pod ním těžilo uhlí. Dnes tam bydlí tisíce lidí, samotných bytů se tam nachází asi tisícovka.
Připomínek hornictví však naleznete v Katovicích více. V bývalém dole Wilson kupříkladu zřídili galerii, kde se nyní koná Art Naif Festival a výstava naivního umění. Určitě nevynechejte ani prohlídku historických čtvrtí Giszowiec a Nikiszowiec. Takřka určitě tam narazíte na horníky vracející se ze směny, kteří u kříže u cesty sundávají helmy. Jen tak, z úcty a pověrčivosti. Míří domů, do Nikiszowiece.
Tato čtvrť vznikla na počátku 20. století. V 60. a 70. letech, když se v okolí ještě čile těžilo, žilo v devíti místních blocích domů, postavených dle předem daného architektonického plánu, až pět tisíc lidí. Dnes jich v Nikiszowieci bydlí zhruba tři tisícovky.
Ale místo pořád oplývá zvláštním geniem loci. Jako byste se najednou ocitli ve zcela jiném světě. Cihlové červené domy (dřevo tehdy nebylo) jsou zásadně třípatrové, s různě velkými byty, ale vždy 3+kk se záchodem na chodbě. Nu dobrá, dnes jsou byty zrekonstruované a mají vlastní koupelny i záchody, doba přece jen pokročila, přesto tu cítíte cosi tradičního.
Lidé tady měli zvláštní život. Nesměli například prát doma, proto zde existovaly veřejné prádelny. Ty zároveň sloužily coby sídlo veřejného života. V Nikiszowieci panovala velká solidarita, a to nejen mezi válkami, kdy se lidé dělili i o práci, ale i v dobách nedávno minulých. Ještě v 70. letech se na každém dvoře pravidelně zatápělo ve společných pecích: místní rodiny se scházely, střídavě u pecí „držely stráž“, navzájem si hlídaly děti, které měly stejnou úctu nejen k vlastním matkám, ale i sousedkám. Protože ony byly také matkami. A co řekly, to zkrátka platilo.
Gamesy a Stodolní
Ale ještě zpátky do moderních Katovic. Nelze opomenout jejich ikonickou ulici Mariacka, kdysi ulici vykřičenou, dnes plnou kaváren, hospůdek a kulturního života. Taková katovická Stodolní. Dle místních ale prý mnohem lepší. O víkendech zde pravidelně hrává živá hudba a hemží se to tu studenty.
Právě na ně Katovičtí cílí. Stávají se studentským městem, počet vysokých škol zde neustále roste. Není proto divu, že se zde rozmáhá třeba cykloturistika. Půjčovné kol je doslova za hubičku, stojany mají na každém rohu.
Katovice však umí překvapit i jinak. Asi byste si netipli, že se tam hrají světové turnaje v počítačových hrách s dotacemi ve statisících dolarů. Takže pokud umíte Counter Strike nebo League of Legends, směle do toho.
O sto šest se tu fandí také sportu. Volejbal, házená, fotbal... Ale hlavně ten volejbal. I na tyto sporty můžete vyrazit do haly Spodek. Milovníci hudby si ve městě určitě vyberou i nějaký koncert, od roku 2015 se Katovice chlubí titulem Kreativní město hudby UNESCO.
Až budete unavení, určitě zkuste místní kuchyni. Tradiční nedělní oběd se neobejde bez slezské rolády, plátku hovězího plněného cibulí, kyselou okurkou a slaninou. K tomu si ve Slezsku dopřávají červené zelí a kluski, tradiční knedlíčky z bramborového těsta. Výborná je ale také studená polévka z červené řepy a okurek zvaná chłodnik, anebo gołąbki, zelný list plněný mletým masem a rýží, podávaný většinou s tomatovou omáčkou.
Katowice se poctivě snaží vymanit ze škatulek plných negativních hodnocení, které je provázelo v minulosti. Město se zaměřuje na život mladých studentů, na byznysovou turistiku, buduje síť MHD.
Ale na minulost se tady nezapomíná. Z místních horníků se díky speciálním programům a rekvalifikacím stali zhusta malopodnikatelé zaměřující se na služby. Region, který musel projít tolika změnami, má nakonec jednu z nejnižších nezaměstnaností v Polsku. Ono i mladí, kteří odcházejí do světa, se nakonec do Katovic často vracejí. S nabytými zkušenostmi, které tu pak zužitkují.
