Náš průvodce, původem Tunisan, se rozmachuje rukou směrem ke konci deset metrů dlouhého modelu, který představuje projekt tzv. Perlových ostrovů (anglicky Pearl-Qatar). „Tato část se dostaví do poloviny roku 2020. Postupuje to rychle, model se musí docela často aktualizovat,“ tvrdí.
Scéna se odehrála v informačním centru severně od centra hlavního města Kataru Dauhá. Celý projekt tu představují už od roku 2006.
Název Perlové ostrovy odkazuje na skutečnost, že výstavba probíhá v místech někdejších lovišť perel (ještě před pár desítkami let bylo získávání perel z moře nejdůležitější hospodářskou aktivitou v Kataru). Ale jde i o půdorys, po dokončení bude Pearl-Qatar, přinejmenším při leteckém pohledu, připomínat několik rozházených perel.
Podobně jako v případě „konkurenčního“ projektu tzv. Palmových ostrovů v Dubaji, i tady bude většina zástavby sloužit k trvalému bydlení. Jen menší díl připadne na hotely, restaurace, zábavu a všelijaké služby.
Architektura Perlových ostrovů nese inspiraci jak arabskými, tak evropskými vzory. Zatímco u „španělské“ části Perlových ostrovů není souvislost na první pohled zřetelná a orientujeme se spíše podle pomístních názvů typu Alhambra Street či Andalucía Way, v případě „malých Benátek“ je podobnost zřejmější.
Dokonce i mosty přes umělé kanály jsou trochu zvednuté, podobně jako u italské předlohy. Jeden rozdíl oproti Itálii tu však je. Na veřejných prostranstvích Perlových ostrovů panuje dokonalý, až sterilní pořádek. Nikde žádné odpadky, špína, nic.
Po dokončení celého projektu se Perlové ostrovy stanou domovem asi
120 000 lidí, z velké většiny cizinců. Ostatně Katar právě v této oblasti poprvé povolil cizím státním příslušníkům nákup nemovitostí.
Vertikály vedou
Od města, které bylo až do 60. let 20. století shlukem nuzných nízkých obydlí, sotvakdo může čekat nějaké historické stavby. V Dauhá také žádné nejsou, ale o to více se zde najde těch moderních. Tamější downtown, jak zde poamericku říkají modernímu městskému centru, se tyčí proti nebi jako skrumáž mrakodrapů, z nichž řada přesahuje 200 metrů výšky.
Pěkný výhled na výškové budovy je z různých míst nábřežní promenády zvané Corniche či z parku Dafna nebo od hotelu Sheraton. Výtečný je pohled po setmění, mrakodrapy jsou rafinovaně nasvětlené a iluminace se s časem různě proměňuje.
Tzv. staré centrum města zčásti ustoupilo nové výstavbě, přesto se však vyplatí do něj zajít. Přinejmenším to chce strávit pár desítek minut na starém tržišti zvaném Súk Vakíf (Souq Waqif). Jeho součástí je třeba velbloudí tržiště či sokolí „nemocnice“. Sokolnictví patřilo v minulosti k oblíbeným místním kratochvílím.
Za pouštní růží
Ze dvou moderních muzeí – národního a islámského umění – volíme pro návštěvu prvně jmenované. Katarské národní muzeum vzniklo v současné podobě na základě projektu elitního francouzského architekta Jeana Nouvela, který je také autorem administrativního komplexu Zlatý Anděl v Praze na Smíchově.
Radikální stavba, otevřená v roce 2019, byla inspirovaná tzv. pouštní růží, charakteristickou srostlicí sádrovce vznikající v pouštních podmínkách.
Velkoryse pojaté expozice mají dostatek místa i inovativní způsob podání a soustřeďují se na tři hlavní témata: přírodní prostředí Kataru, beduínskou kulturu a moderní období od objevení ropy a zemního plynu ve 40. letech 20. století až po současnost. Hodinu vyhrazenou na prohlídku nakonec vyhodnocujeme jako příliš krátkou a klidně bychom setrvali dvakrát tak dlouho.
Ropa a plyn zůstávají základem
Katar se hrubým domácím produktem na hlavu řadí mezi nejbohatší státy světa a jeho prosperita stále stojí na vývozu ropy a zemního plynu. Obří vydatnost surovinových ložisek, která vydrží ještě na mnoho desítek let, zatím Katar nenutí k transformaci ekonomiky směrem k finančním a dalším službám, případně k turistickému ruchu, což je proces, který již proběhl v „sousedních“ Spojených arabských emirátech či Bahrajnu.
Častým tématem diskusí jsou zahraniční pracovní síly, bez kterých by Katar ekonomicky nemohl existovat. Přistěhovalí pracovníci, zejména z Indie, Filipín, Bangladéše a Šrí Lanky, dnes tvoří 85 procent z asi 2,5 milionu obyvatel Kataru.
„Milionářem se tu za rok nestaneš, ale pořád je to finančně o mnoho lepší než doma,“ krčí rameny náš tuniský průvodce. „Časem ale zjistíš, že narazíš na strop. Snažit se můžeš sebevíc, ale manažerské, lépe placené pozice si drží místní a nikoho mezi sebe nepustí.“
Základem je „contract“, tedy pracovní smlouva. S ní získávají zahraniční pracovníci povolení k pobytu (oba dokumenty jsou spolu provázané) a také přístup k veřejným službám.
Na dotaz, zda se setkal s případy, kdy byly zahraničním pracovníkům odebírány pasy a byli nuceni k práci přes čas bez odměny, odpovídá zavrtěním hlavy. „Nevím o tom. Asi se takové případy staly, ale myslím, že jak se otevřely hranice, tak je teď vláda pod daleko větším drobnohledem ze zahraničí. Navíc Katar je v dost velké izolaci. Nestojí o to, aby si na Západě ještě víc pokazili jméno,“ myslí si náš průvodce.
Na sklonku roku 2022 bude Katar hostit mistrovství světa ve fotbale. Nepochybujeme o tom, že se jej zhostí s dokonalou precizností. Zda bude všechno nablýskané i „za oponou“, ale zůstává otázkou.
Může se hoditDoprava Praktické informace Kdy vyrazit |