Z lovců perel se stali magnáti. V bohatém Kataru nejvíc pracují cizinci

Katarská metropole Dauhá ohromí skvělou moderní architekturou, dokonalým pořádkem i mohutným projektem umělých ostrovů. Překotný rozvoj jedné z nejbohatších zemí světa stojí a padá s dovezenou pracovní silou.

Náš průvodce, původem Tunisan, se rozmachuje rukou směrem ke konci deset metrů dlouhého modelu, který představuje projekt tzv. Perlových ostrovů (anglicky Pearl-Qatar). „Tato část se dostaví do poloviny roku 2020. Postupuje to rychle, model se musí docela často aktualizovat,“ tvrdí.

Scéna se odehrála v informačním centru severně od centra hlavního města Kataru Dauhá. Celý projekt tu představují už od roku 2006.

Název Perlové ostrovy odkazuje na skutečnost, že výstavba probíhá v místech někdejších lovišť perel (ještě před pár desítkami let bylo získávání perel z moře nejdůležitější hospodářskou aktivitou v Kataru). Ale jde i o půdorys, po dokončení bude Pearl-Qatar, přinejmenším při leteckém pohledu, připomínat několik rozházených perel.

Podobně jako v případě „konkurenčního“ projektu tzv. Palmových ostrovů v Dubaji, i tady bude většina zástavby sloužit k trvalému bydlení. Jen menší díl připadne na hotely, restaurace, zábavu a všelijaké služby.

Architektura Perlových ostrovů nese inspiraci jak arabskými, tak evropskými vzory. Zatímco u „španělské“ části Perlových ostrovů není souvislost na první pohled zřetelná a orientujeme se spíše podle pomístních názvů typu Alhambra Street či Andalucía Way, v případě „malých Benátek“ je podobnost zřejmější.

Dokonce i mosty přes umělé kanály jsou trochu zvednuté, podobně jako u italské předlohy. Jeden rozdíl oproti Itálii tu však je. Na veřejných prostranstvích Perlových ostrovů panuje dokonalý, až sterilní pořádek. Nikde žádné odpadky, špína, nic.

Po dokončení celého projektu se Perlové ostrovy stanou domovem asi
120 000 lidí, z velké většiny cizinců. Ostatně Katar právě v této oblasti poprvé povolil cizím státním příslušníkům nákup nemovitostí.

Vertikály vedou

Od města, které bylo až do 60. let 20. století shlukem nuzných nízkých obydlí, sotvakdo může čekat nějaké historické stavby. V Dauhá také žádné nejsou, ale o to více se zde najde těch moderních. Tamější downtown, jak zde poamericku říkají modernímu městskému centru, se tyčí proti nebi jako skrumáž mrakodrapů, z nichž řada přesahuje 200 metrů výšky.

Pohled na moderní centrum Dauhá od mešity Abdula Wahhába

Pěkný výhled na výškové budovy je z různých míst nábřežní promenády zvané Corniche či z parku Dafna nebo od hotelu Sheraton. Výtečný je pohled po setmění, mrakodrapy jsou rafinovaně nasvětlené a iluminace se s časem různě proměňuje.

Tzv. staré centrum města zčásti ustoupilo nové výstavbě, přesto se však vyplatí do něj zajít. Přinejmenším to chce strávit pár desítek minut na starém tržišti zvaném Súk Vakíf (Souq Waqif). Jeho součástí je třeba velbloudí tržiště či sokolí „nemocnice“. Sokolnictví patřilo v minulosti k oblíbeným místním kratochvílím.

Za pouštní růží

Ze dvou moderních muzeí – národního a islámského umění – volíme pro návštěvu prvně jmenované. Katarské národní muzeum vzniklo v současné podobě na základě projektu elitního francouzského architekta Jeana Nouvela, který je také autorem administrativního komplexu Zlatý Anděl v Praze na Smíchově.

Katarské národní muzeum

Radikální stavba, otevřená v roce 2019, byla inspirovaná tzv. pouštní růží, charakteristickou srostlicí sádrovce vznikající v pouštních podmínkách.
Velkoryse pojaté expozice mají dostatek místa i inovativní způsob podání a soustřeďují se na tři hlavní témata: přírodní prostředí Kataru, beduínskou kulturu a moderní období od objevení ropy a zemního plynu ve 40. letech 20. století až po současnost. Hodinu vyhrazenou na prohlídku nakonec vyhodnocujeme jako příliš krátkou a klidně bychom setrvali dvakrát tak dlouho.

Ropa a plyn zůstávají základem

Katar se hrubým domácím produktem na hlavu řadí mezi nejbohatší státy světa a jeho prosperita stále stojí na vývozu ropy a zemního plynu. Obří vydatnost surovinových ložisek, která vydrží ještě na mnoho desítek let, zatím Katar nenutí k transformaci ekonomiky směrem k finančním a dalším službám, případně k turistickému ruchu, což je proces, který již proběhl v „sousedních“ Spojených arabských emirátech či Bahrajnu.

Amfiteátr v Katara Village

Ve „španělské“ části Pearl-Qatar

Častým tématem diskusí jsou zahraniční pracovní síly, bez kterých by Katar ekonomicky nemohl existovat. Přistěhovalí pracovníci, zejména z Indie, Filipín, Bangladéše a Šrí Lanky, dnes tvoří 85 procent z asi 2,5 milionu obyvatel Kataru.

„Milionářem se tu za rok nestaneš, ale pořád je to finančně o mnoho lepší než doma,“ krčí rameny náš tuniský průvodce. „Časem ale zjistíš, že narazíš na strop. Snažit se můžeš sebevíc, ale manažerské, lépe placené pozice si drží místní a nikoho mezi sebe nepustí.“

Základem je „contract“, tedy pracovní smlouva. S ní získávají zahraniční pracovníci povolení k pobytu (oba dokumenty jsou spolu provázané) a také přístup k veřejným službám.

Pohled na moderní centrum Dauhá od súku Waqqif

Na dotaz, zda se setkal s případy, kdy byly zahraničním pracovníkům odebírány pasy a byli nuceni k práci přes čas bez odměny, odpovídá zavrtěním hlavy. „Nevím o tom. Asi se takové případy staly, ale myslím, že jak se otevřely hranice, tak je teď vláda pod daleko větším drobnohledem ze zahraničí. Navíc Katar je v dost velké izolaci. Nestojí o to, aby si na Západě ještě víc pokazili jméno,“ myslí si náš průvodce.

Na sklonku roku 2022 bude Katar hostit mistrovství světa ve fotbale. Nepochybujeme o tom, že se jej zhostí s dokonalou precizností. Zda bude všechno nablýskané i „za oponou“, ale zůstává otázkou.

Může se hodit

Doprava
Prahu spojují s Katarem každodenní přímé lety společnosti Qatar Airways, jedné z nejlépe hodnocených leteckých firem světa. Alternativou, někdy levnější, může být spojení s přestupem např. v Istanbulu (Pegasus). Vzhledem k aktuálně špatným politickým vztahům v současnosti neexistují přímé letecké linky z Kataru do okolních zemí, do Spojených arabských emirátů a Bahrajnu.
Nejčastěji se v Kataru zastavíte na cestě dál do Asie, např. do Thajska či Indonésie. Letenky s Qatar Airways se často dají nakonfigurovat tak, aby zahrnovaly tzv. stopover (např. v délce jednoho dne) právě v Dauhá.
Letiště Hamad spojuje od prosince 2019 s centrem Dauhá linka metra.

Praktické informace
Před necelými třemi roky Katar de facto zrušil vízovou povinnost pro občany EU včetně Česka. Bezplatné povolení ke vstupu do země získáte během pár minut po příletu, úředník může chtít vidět zpáteční, případně pokračující letenku.
Katar je konzervativní islámskou zemí a je třeba dodržovat tamější zvyklosti co do oděvu a chování na veřejnosti. U žen se předpokládá splývavé oblečení, které příliš neodhaluje tvar postavy. Nohy i ruce musí být zahalené, šátky však povinné nejsou. Krátké kalhoty se netolerují ani u mužů. Gesta fyzické náklonnosti na veřejnosti se považují za krajně nevhodné.
Vzhledem k tomu, že velkou většinu obyvatel Kataru tvoří přistěhovalci za prací zejména z Indie, domluvíte se tam snadno anglicky. Psaná komunikace ve veřejném prostoru je v arabštině i angličtině.

Kdy vyrazit
Vhodná doba k návštěvě Kataru je pouze od listopadu do poloviny dubna, kdy panují snesitelné teploty. Po zbytek roku je nesnesitelné horko, které dojem z pobytu spolehlivě zruinuje: od června do srpna přesahují průměrné nejvyšší denní teploty (nikoli extrémy) 40 °C při trvalém a vražedně silném slunečním svitu a ani v noci se rtuť obvykle nedostane pod 30 °C.