Rakouský Kaprun toho k lyžování nabízí opravdu hodně, sjezdové lyže jsme však tentokrát nechali doma. Budeme šlapat na skialpech až na samotný Kitzsteinhorn, pod kterým se po ledovci rozutékají krásné široké červené a modré sjezdovky. Kaprun je jednou z nejoblíbenějších lyžařských destinací Čechů, tak proč ho neprozkoumat trochu jinak?
Abychom si vysokohorskou atmosféru opravdu užili, ubytováváme se na ledovci v nadmořské výšce 2 450 metrů v hotelu Alpincenter. Tady ráno nasazujeme na lyže stoupací pásy, boty dáváme do stoupacího módu, balíme si do batohů sedáky, mačky, teplé oblečení, lehkou svačinu, helmy, karabiny a vyrážíme nahoru. Až nad mraky, na kouzelný Kitzsteinhorn.
„Výhodou Kaprunu je, že zde mají na dohled od sjezdovek dvě značené skialpové trasy. Schneekönigin a Eisbrecher začínají v mezistanici Langwied,“ říká horský vůdce Branislav Adamec.
Po značené trase se vydáváme i my. Zpoza mraků se dere sluníčko, tempo máme tak akorát, aby se v těch pozvolnějších stoupáních dalo povídat. Občas nám řeč dojde, to když se najednou kopec pořádně zvedne.
Netrvalo to ani hodinu a půl a už si odepínáme lyže u vrcholové stanice lanovky v nadmořské výšce 3 029 metrů.
Odložíme je u restaurace Gipfel a z batohů vytahujeme sedáky a na boty připínáme mačky. Teď už nám jen zbývá vystoupat necelých 200 výškových metrů, ty ale budou stát za to.
Jedná se o klikatící se ferratu (zajištěnou stezku) s řetězy, na které se budeme připínat. Na stezce leží asi dvaceticentimetrová vrstva sněhu, občas to klouže. Sice potkáváme někoho i bez maček, ale já jsem za ně ráda.
Kamarádka, jinak sportovkyně tělem i duší, se v jedné chvíli zasekne a nemůže dál, horský vůdce si ji bere na lano a pomalejším tempem stoupají za námi.
Při výstupu v mačkách na vrchol musíme zdolat necelých 200 výškových metrů.
Nebojím se a vlastně mě to baví. Líbí se mi ten pocit, kdy se soustředíte jen na výstup a necháváte všechny starosti dole v údolí. Nevadí mi ani závěr, kdy je nutné přejít po hřebínku, ze kterého po obou stranách padají srázy prudce dolů. Už totiž vím, že to stálo za to, že na tento výhled budu ještě dlouho vzpomínat.
Ještě pár metrů a pak se vyhoupneme mezi dvěma skalkami nahoru a stojíme u kovového kříže na vrcholu Kitzsteinhorn (3 203 m). Je dobrá viditelnost a místo nabízí úchvatný výhled – na hřeben Vysokých Taur, jezero Zell am See…. Jen třítisícovky a my.
Výhled ze samotného vrcholu Kitzsteinhornu
Rychle se přioblékáme a pak se fotíme: s křížem, bez kříže, na vyhlídce, na kamenech a pak jen tak sedím a snažím se vrýt si tu chvíli do paměti. Nechce se mi dolů, ale musím.
Sestup je jako vždy o něco složitější, ale netrvá dlouho a už uklízíme sedáky a mačky do batohu a jdeme to oslavit do restaurace Gipfel (Germknödlem s vanilkovou omáčkou, je opravdu zasloužený). Schováváme i stoupací pásy, lyže přepínáme do sjezdařského módu a už nás čeká jen parádní sjezd po sjezdovkách zpět k naší chatě.
Kdo by se snad až na vrchol Ktizsteinhornu bál, může si dojít z horní stanice lanovky tunelem na vyhlídkovou terasu, i odtud si lze hory užít.
Bez fotky dolů nepůjdeme.
Stoupáme pohodovým tempem, při kterém se dá hovořit.
Druhý den je po sluníčku a tak to bereme tak trochu tréninkově. Po sjezdovkách sjíždíme do bodu Langwied, odkud si to, opět po značené trase, vyběhneme na naši chatu. Tato cesta vede mimo sjezdovky, zařezává se do hor a i přes zamračené nebe máme krásné výhledy. Třeba na tu obrovskou bílou duchnu z mraků, která leží pod námi.
Kaprun nás překvapil. Rozhodně je to místo, kde můžete rodinu vypustit na sjezdovky a než si sjedou pár kopců, vydejte se na Kitzsteinhorn.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
