Nejstarší nálezy na světě
První stopy osídlení této oblasti pocházejí už z neolitu. Byla tu nalezena nejstarší freska na světě, namalovaná asi před 6200 lety, stejně stará je soška bohyně úrody, vypálená z hlíny. Také se tu našla lebka mladé ženy, na níž je prokazatelně provedená trepanace - opět nejstarší na světě.
Příhodná poloha Kappadokie v samém centru Malé Asie vedla Asyřany 2000 let př.n.l. k tomu, že zde založili obchodní křižovatku, spojující jih se severem a východ se západem. Na těchto prvních historicky doložených bazarech (tzv. karumech) se vyměňovaly parfémy, látky, slonovina a cín, potřebný k výrobě bronzu, za vlnu, zlato, stříbro a měď.
Po stopách Chetitů
Pány této oblasti byli v té době Chetité a záznamy o obchodních transakcích jsou zaznamenány na hliněných pálených tabulkách klínovým písmem. Takových tabulek bylo nalezeno na dvacet tisíc. Jsou na nich zapsány nejen běžné účty či propočítané daně, ale i dopisy, modlitby, hymny, rituály, a dokonce i slovníky.
Díky českému vědci Bedřichu Hroznému, který v roce 1915 klínové písmo vyluštil, máme dnes o životě starých Chetitů poměrně přesné představy. Chetitskou říši zničily kolem roku 1200 před naším letopočtem nájezdy tzv. mořských národů.
Kappadokie se postupně stávala kořistí Frýgů, Lýdů, Peršanů, Řeků i Římanů. I když měla pár století svého vlastního vládce (v letech 332 př. n. l. až 17 n.l.), byla plně v područí mocných tehdejšího světa. Dávno ztratila své postavení zámožné obchodní křižovatky a řecký zeměpisec Strabon ve své Geographice dokonce o Kappadokii píše: "Neznám na celém světě nic tak bezútěšného, jako je toto království, a nikoho tak chudobného, jako je jeho král…"
Země krásných koní
Pro panovníky římského impéria byla Kappadokie naprosto nezajímavým okrajovým územím kdesi hodně daleko od Říma. Pro zhýčkané Evropany tam nebylo nic pozoruhodného, snad kromě koní. Odsud pocházela krásná a ušlechtilá zvířata, hodná královských a císařských dvorů.
Však je také název Kappadokie odvozen ze staroperského "katpatuka", což znamená "země krásných koní" (mimochodem právě zde se začaly vést první plemenné knihy).
|
Přečtěte si: Pamukkale je turecký přírodní zázrak |
Útočiště prvních křesťanů
Oč nezajímavější byl tento kraj pro římskou šlechtu, o to přitažlivější byl pro první křesťany. Nové náboženství, které bylo v římské říši pronásledováno, zde našlo svůj azyl.
Vyznavači křesťanství se zde usídlovali, v homolích ze sopečného popela si kutali své příbytky, ale také první křesťanské kaple, kostely, chrámy a kláštery. Jsou jich tu doslova stovky. Od docela maličkých kapliček pro pár lidí až po chrámy o několika lodích a patrech, to vše vytesané do ztvrdlého lávového tufu.
Nad krásou vnitřních fresek se dodnes tají dech, i když velká většina z nich podlehla ničení v době obrazoborectví (v letech 725-843).
Podzemní města
Ale ani těm největším fanatikům se naštěstí nepodařilo zničit všechno. Kromě skalních chrámů jsou zde i unikátní podzemní města. První z nich bylo v Kappadokii objeveno v roce 1972, od té doby bylo v celém kraji nalezeno na 150 (!) podzemních měst.
Podzemní města sahají do hloubky desítek metrů, což bývá osm až devět pater pod zemí, vzájemně jsou spojena kilometry chodeb. V některých z těchto měst přežívalo celé měsíce až neuvěřitelných dvacet tisíc lidí. Ovšem v žádném případě nelze prohlídku těchto měst doporučit těm, kteří mají strach z uzavřených prostor, tedy těm, kteří trpí klaustrofobií.
