Stačí jen vzpomenout na poslední srovnatelný podnik, jež byl svěřen Kanadě. Byly jím Zimní olympijské hry v roce 1988 v Calgary, taktéž v západokanadské provincii Albertě jako Edmonton. Tyto hry nejenže byly precizně připraveny, ale ještě navíc jako jedny z velmi mála OH neskončily deficitem a vykázaly profit. Stalo se tak zejména díky obětavosti mnoha Alberťanů a dobrovolníků z dalších provincií, kteří bezplatně odpracovali tisíce hodin. Taková je kanadská sportovní veřejnost.
Bohužel po všeobecně velmi úspěšných ZOH `88 musela kanadská sportovní obec polykat jednu hořkou pilulku za druhou, což pokračuje do dnešního dne. Po calgarském úspěchu se vkládaly velké naděje, že ontárijskému hlavnímu městu Toronto bude Mezinárodním olympijským výborem svěřeno pořádání letních OH 1996. Pořádáním této olympiády ale byla pověřena americká Atlanta, přičemž důvody, proč bylo Toronto - mající stejné, ne-li lepší možnosti (což se nakonec potvrdilo) - odmítnuto, nejsou dodnes zcela jasné.
Mnohem větší zklamání však přišlo minulý měsíc, kdy MOV odmítl Toronto v rozmezí deseti let již podruhé a pořádání letních OH 2008 pověřil komunistickou Čínu. Důvody jsou nabíledni. Více než miliardová Čína zkonzumuje více Coca Coly a Kentucky Fried Chicken než třicetimiliónová Kanada. Nic nezmohl fakt, že v oblasti lidských práv, svobody a demokracie je rozdíl mezi Kanadou a Čínou, jež stále praktikuje státem vynucené interupce a další komunistické “vymoženosti”, asi jako rozdíl mezi nejmodernější hi-tech automatickou pračkou a neckami. Cynický pragmatismus pronikl i do OH. Ty tam jsou doby, kdy Jimmy Carter na protest proti sovětské okupaci Afghánistánu zakázal účast amerických sportovců na OH `80 v Moskvě. Dnes jsou jiné priority, lidská práva sem lidská práva tam, byznys je byznys.
Hořké pilulky musí kanadští sportovní nadšenci polykat i při sledování letošního MS v Edmontonu. Ještě donedávna, zejména pak v období olympijských her v Atlantě, byla Kanada sprintérskou velmocí a je logické, že se očekávalo pro pořadatelskou zemi pokračování tohoto trendu. Zatímco v tuto chvíli tradiční rival USA má již osm medailí, vedoucí Rusko dokonce deset, a svou první medaili a dokonce tu nejcennější má již i ČR, Kanada musí na tu svou první stále čekat. Aby toho nebylo pro zemi javorového listu málo, oč méně úspěchů na sportovním poli, o to více skandálů. V době, kdy pořadatelé různých lehkoatletických mítinků platí špičkovým atletům šestimístné dolarové startovné a sponzoři očekávají lámání rekordů, hrají hlavní roli drogy. Na scénu přicházejí vědci, jejichž úkolem je zajistit, aby požívání zakázaných drog nebylo zjištěno.
Pozitivní nález byl zjištěn u kanadské šampionky v běhu na 100 metrů Venolyn Clarke z ontárijské Oshawy. Kanada má v tomto směru velmi neslavnou, leč bohatou historii. Anabolické steroidy ukončily kariéru další vynikající kanadské sprintérky Angely Isajenko, a to v období, kdy se odehrál další, mnohem větší steroidový skandál. Jak si jistě mnozí čtenáři vzpomenou, vítěz běhu na 100 metrů na OH `88 v Soulu Kanaďan Ben Johnson, byl po pozitivním testu zbaven medaile a rekordu. Probíhalo dlouhé vyšetřování, při kterém zmíněný atlet lhal, a to dokonce v televizním přenosu. S požíváním drog však neskončil, byl přistižen ještě několikrát, a to ukončilo jeho sportovní kariéru.
Ben Johnson je však velmi jednoduchý muž na hranici gramotnosti a stal se tudíž snadnou obětí lidí, kterými byl obklopen a kteří na něm (pokud mohl závodit) chtěli finančně a jinak vytěžit – kouči a promotéry počínaje, politiky konče. Bylo smutné sledovat jeho sestup ze slávy až k trapným koncům, jenž Johnsona dostaly na výplatní listinu libyjského diktátora Muamara Kadáfího, jehož dětem údajně dělal atletického instruktora.
Sprintérka Venolyn Clarke je ovšem úplně něco jiného. Univerzitně vzdělaná, intelektuálka. Pikantní na celé věci věci je, že tato čtyřiatřicetiletá atletka je povoláním učitelka a měla by tedy jít studentům příkladem. Byl u ní zjištěn stejný anabolický steroid jako kdysi Johnsonovi – stanozolol.
Smůla jakoby se doslova lepila na letošním šampionátu Kanadě na paty. Zranění utrpěli dva světoznámí sprintěři, bývalí mistři světa a olympijští vítězové. Montrealský Bruny Surin a zvláště pak nejslavnější kanadský sprintér všech dob ontárijský Donovan Bailey. Ten chtěl letošním šampionátem zakončit svou úspěšnou kariéru. Ze sportovního pole odešel v každém případě se ctí. Pokusil se srdcem a elánem o nemožné. Zranění však zabránilo tomuto skvělému sportovci zakončit kariéru vítězstvím.
Z ontárijského Bramptonu své čtenáře zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
 Smutek Kanaďana Baileyho byl velký, jeho pouť na 100 m trati skončila už v semifinále. |
